středa 31. července 2013
Jasan
Na Seči je jako každé léto krásně. Cvrčci cvrkají, ptáčci čiřikají, les voní borovicovou kůrou, podhoubím a tajemnými přísliby. Toto léto je u nás docela šrumec, mám tu dva kluky od našich kamarádů, aby kluci nemuseli trávit týden v rozpálené Praze, a mám tady sestřenku Věrku s 14 letým Ondrou, s kterým mává puberta a notně mamku trápí. Do toho naše Betka s Kryštůfem, Erička, její kamarádka Káč a Viki.
Ve středu večer starší děti vymyslely pro ty mladší večerní „bojovku“, šli jim schovat nějakou sladkost na židovský hřbitov. Nějak se to protáhlo a bojovka začíná v 10 večer. Trochu jsme se s Věrkou vynervovaly – ve fantazii mi začaly vířit auta řízená opilými šílenci, kteří by se mohli přehnat lesní cestou a smést naše miláčky, a tak jsme je z povzdálí sledovaly. Cestu jsme nepotkali ani jediné auto, děti bez problémů došly na hřbitůvek, našly sladkost a v pohodě kráčely domů a svítily si přitom silnou LED baterkou. Když jsme došly k hospůdce Pod Drnem, poslaly jsem děti domů a šly si dát jedno „malé pšeničné“. U stolu naproti baru seděla partička rozjařených hostů a jeden chlápek s kytarou, který na nás začal povykovat, ať si jdeme sednout k nim. Moc se mi nechtělo, ale v podstatě nešlo odmítnout aniž bychom nevypadaly jako nějaké namyšlené fifleny. Chlápek s kytarou se představil jako Jasan, vedle mě seděl kamioňák Jirka a vedle Jasana seděla slečna, která měla docela notně naváto. Jasan chvíli hrál a zpíval – nejdřív jsem si myslela, že to je takový ten tábornický šumař, který jakž takž zahraje pět akordů, a k tomu zpívá docela falešně, k tomu ty písničky míchal jednu za druhou, pletl slova a přidával si vlastní. Nepřišel mi moc vtipnej, byl docela na mraky a navíc se nějak zaměřil na mě, začal mě skenovat pronikavým pohledem a nejdřív se mě ptal, proč se tvářím tak naštvaně, pak se mě ptal proč furt házím patkou (protože mi ty zasraný vlasy lezou do očí!), a pak mě začal parodovat, že se nějak tvářím a jestli prej jsem nervózní. (Nervózní jsem byla z něj, protože jsem měla pocit, že mi kouká až do mozku a čte mi každou myšlenku….) Tak jsem se ho zeptala, proč se do mě furt naváží a jestli má nějakej problém. Nějak jsme si to vyříkali a tak se pak zaměřil na Věrku, různě jí lichotil a pak si nás obě měřil a prohlásil, že Věrka je hezčí. A přitom mě ubezpečoval, že jí fakt vážně nebalí!
Asi po dvou pivech jsem se docela uvolnila a zjistili jsme, že na tábornického šumaře má příliš dobrou kytaru a že výborně hraje, pouze jeho pěvecké schopnosti byly alkoholem trochu poznamenané. Po nějaké době jsme našli spolčené písně, a ledy se docela prolomily. Zpívali jsme Hallelujah, Dům v New Orleans,Tulácký blues, Marionetu… a Jasan mě začal povzbuzovat ať zpívám víc nahlas. Přitom mě doprovázel na kytaru a zpíval druhý hlas, a pak mi řekl, že dobře zpívám, což mi udělalo neskutečnou radost! Mnohem větší, než kdyby mi řekl, že jsem kdovíjak krásná. Pak jsme zpívali refrén od New Orleans a on mi řekl ať zpívám nahlas, ať si zařvu! Tak jsme řvali spolu a myslím, že jsme byli slyšet až na druhém břehu české přehrady. Byl to krásný zážitek, Jasan trochu vystřízlivěl a pak střídal smutné písničky s veselými, vyprávěl vtipy a mezitím jsme si povídali. Pak řekl něco, z čeho mi přeběhl mráz po zádech, jen tak mezi řečí utrousil, že má rakovinu slinivky a že se v podstatě loučí se životem. Vzal moji ruku a položil mi na místo pod hrudní kostí, kde jsem ucítila bouli. Nechtěly jsme tomu s Věrkou věřit, ale on nás nepřesvědčoval a zazpíval nám svoji vlastní písničku „Už mi zbejvá jen pár dní“ krásnou a smutnou. Nenápadně jsem si ho prohlížela a když jsem viděla tu jeho vyhublost, vystouplé lícní kosti a zapadlé oči, které se ale dívaly ironicky a pronikavě, nějak jsem cítila, že asi nelže... Přes to všechno z něho sršela energie, humor a podobný typ lidového herectví, jako má třeba Bolek Polívka.
Seděli jsme tam až do svítání… asi do 5, nebo půl 6. Říkal, že má sebou jenom auto a kempingovej stoleček a že takhle cestuje všude možně, po Čechách i po cizině, zpívá různě po hospodách jen tak pro radost a nebo s bluegrassovou kapelou a že zítra budou zpívat s celou kapelou Pod Drnem. Pak nás šel vyprovodit a já jsem docela dlouho nemohla usnout. Přemýšlela jsem o tom, jak může člověk, který má takovouhle diagnózu být takhle nad věcí a mít tolik energie a optimismu a dokáže bavit lidi okolo sebe.
Další den byl Pod Drnem koncert jejich kapely, Jasan byl naprosto střízlivý a hráli od 7 až dlouho do noci, šla jsem tam na chvilku, ale protože jsem byla notně nevyspalá, zabalila jsem to asi v 10 a šla spát. Věrka tam byla opět asi do 5 do rána, říkala mi, že si s Jasanem povídali celou noc a zjevně si padli do noty.
Další den přijel Fafa a večer jsme si všichni šli sednout Pod Drn. Ten večer podal Jasan neuvěřitelnej výkon, protože se mu podařilo nenásilně vyšachovat táborového brnkálistu, a to tak, že nejdřív se ho velice slušně zeptal, jestli by nemohl zahrát jednu píseň, a pak nechal hrát jeho, a pak řekl, že zahraje jednu, a zahrál tři, a tak to šlo až do té doby, než to chlápek dočista vzdal a pole ovládl Jasan. To co předváděl několik hodin, bavilo komplet celou hospodu, brečeli jsme smíchy, napodoboval různé populární umělce, vyprávěl vtipy, a do toho zpíval a hrál – všechno měl v hlavě, nepotřeboval zpěvník. Nakonec dali s Jirkou – majitelem – Lojzu a Lízu, Jirka hrál Lízu a pisklavým chraplavým hláskem vyřvával „vem si vědro milý Lojzo… tak ji ucpi milý Lojzo…“ a my jsme padali pod lavici smíchy.
Další den měl Jasan odjet na nějaký koncert, jenže asi si to rozmyslel a večer opět seděl pod drnem. Hrála tam nějaká jiná country kapela a bylo úplně obsazeno, takž jsme to vzdali a šli zpátky, ale Jasan nás dohnal a řekl, že nám tam drží místa, že sedí u nějakých starších lidí a že oni jsou ochotní se sesednout abychom se tam vešli i my. Jenže kluci – Fafa s Frankem mezitím odešli domů, a tak jsme se dohodli, že Věrka si tam půjde s Jasanem sednout a já půjdu domů pro ostatní. Ale Fafa s Frankem už měli otevřenou láhev vína a nakrájený salám a ani v nejmenším se jim nechtělo kamkoliv chodit. Tak jsem Věrce zavolala, ať se nezlobí, ale že zůstanu doma. Věrka řekla, že tam teda chvilku zůstane, a že tam dorazil i strejda Tomáš a že si tam dá jenom jedno pivko a přijde domů.
Šla jsem si lehnout docela brzo, protože jsem byla unavená a nedospalá ještě z předminulé noci… Ráno- už bylo skoro světlo - jsme slyšela před domem hlasy, Věrku, Ondru a Jasana. Koukla jsem se na hodiny na mobilu – bylo asi 5 hodin. Pak šli dovnitř a slyšela jsem je, jak si povídají v „krbovně“. Pak jsem opět usnula.. Ráno – byla neděle jsem vstala a jela s našima do Vilémova do kostela…když jsem se vrátila, Věrka už měla sbaleno a odjížděla k tátovi na Klokočov. Měla červené oči, a ještě než odešla, tak mi říkala, že si s Jasanem povídali a že je to pravda s tou rakovinou slinivky, a že už je smířený s tím, že tu dlouho nebude, a že se těší že půjde za maminkou, která mu umřela v 15 letech a do té doby, že si chce užít naplno života, zpívat a hrát až do úplného konce.. Že se mu snažila říct o Bohu, ale že není věřící, i když věří v to, že po smrti něco bude.. a snažila se mu říct o alternativní medicíně, makrobiotice.. ale on už se prý nesnaží o nic, jenom chce využít na maximum toho času, co mu zbývá. Řekl, že jí nemůže nabídnout nic než přátelství, a že se můžou občas vidět, a že může učit Odru hrát na kytaru. Ondrovi se Jasan hodně líbil a úplně se nadchl pro hraní na kytaru.
Napadlo mě, že my, co si myslíme, že máme život pod kontrolou, že „máme víru“a že víme, jak žít, si možná spíš od tohoto člověka můžeme něco vzít, než mu něco předat. Jeho optimismus, radost ze života, srandu a smích, kterou rozdává plnými doušky… Jasane, budu se za tebe modlit, abych tě tady za rok slyšela zase hrát!!!
čtvrtek 9. května 2013
Lázně - na návštěvě u Magdy - mojí paní primářky a "sestřenky"
Dnes jsem strávila příjemné odpoledne u Magdy a Paula na zahradě. Povídaly jsme si o všem možném, o alternativní medicíně, o kytičkách, o stavě domu, o žábách... a pak jsme trhaly květy pampelišek na pampeliškový med, lístky pampelišek na salát, pily kafe, popíjely Karolinin pramen a bylo nám dobře :-) do toho Paul celou dobu neúnavně sekal trávu sekačkou. Celou scenérii podmalovával žabí koncert z rybníka od sousedů. prostě idylka :-)
V Lázních
Příběh 1 – co mi povídala paní Milena co se mnou sedí u stolu
No můj bratr už je po smrti, zemřel v 55 letech, na rakovinu střev, pět let s tím bojoval… On se právě stravoval taky dost nezdravě, měl hodně stresů, měl firmu, kde se strašně zadlužil, a každý měsíc musel živit 80 zaměstnanců.
Potom když onemocněl, tak pořád ještě pracoval, byl by dostal plný invalidní důchod, ale on mě na starosti celou firmu, musel zajistit výplaty zaměstnancům…vlastně pracoval až do konce. Taky asi rok před tím, než onemocněl, tak mu zemřel chlapec, 8 letý, utopil se v bazénu. Byl v Německu ještě s jedním kamarádem a s jeho starším synem, a Malého nechali v dětském bazénu, a řekli mu, ať tam počká, ať nikam nechodí, že si půjdou jenom zaplavat do velkého bazénu. No a ten malej, nevím, možná to bylo z trucu, asi skočil šipku do malého bazénu a zřejmě se praštil do hlavy a už nevyplaval. Byl tam několik minut, nikdo si toho nevšiml, plavčíci byli oba zrovna pryč, prej oba ve stejnou chvíli kontrolovali šatny….pak si ho všiml nějaký pán, shodou okolností taky Čech, a vytáhl ho, a začali ho křísit, ale už to bylo pozdě.
Pak ho odvezli do nemocnice vrtulníkem, a pak bráchovi řekli, že mozek už je po smrti, že není žádná naděje, a jestli by nemohli vzít od něj orgány, že by to pomohlo ostatním dětem, který čekají na transplantaci. No tak brácha souhlasil s tím, aby si od něj vzali orgány, no a představte si, potom doma jim přišel účet z té německé nemocnice na 150 000 Kč, a započítali jim všechno, ošetření, transport…. Přitom si od něj vzali ty orgány, které potom draze prodali rodičům jiného dítěte.
Bráchu to úplně zlomilo, ta ztráta chlapce, a do toho jim ještě přijde takovýhle účet. Tak se toho chopil jejich známý právník, a nakonec ten účet musel zaplatit ten akvapark, protože v tu inkriminovanou dobu tam nebyl plavčík.
No ale tohle bráchovi asi nastartovalo tu nemoc. Ale on furt pracoval, pracoval… byl by mohl jít do toho invalidního důchodu, ale chtěl zajisti tu rodinu, a začal stavět nový dům, měli pěkný barák, hezky vybavený, ale on chtěl aby ten barák zůstal tomu nejstaršímu synovi , tak si postavili nový, a do toho plný provoz té firmy… on vlastně pracoval až do úplného konce, jenom poslední tři měsíce už jenom ležel… Oni potřebovali hodně peněz, švagrová je hodně náročná, přitom dělá vrchní sestru takže nemá špatný plat… No a po jeho smrti se musela firma prodat, švagrová by to nedokázala vést, tak aspoň dostali peníze, splatili všechny dluhy a ještě jim něco i zůstalo…
(A já si říkám, to je ta cena za život jednoho táty…?)
Příběh 2 – co mi povídala sestřička na rehabilitaci
Povídáme si o nemocech, že nemoc nevzniká jenom tak, že nemoc je odpověď těla na určité situace, a že lidi na nemoc můžou reagovat různě, můžou si z toho něco vzít, zamyslet se nad svým životem a porozumět tomu, co nám tělo prostřednictvím nemoci chce říct.. ale že spousta lidí bere nemoc pouze negativně, naříkat a ptát se „proč zrovna já??“
To jsem tady měla jednu paní, a to byl příval negativních emocí. Všechno bylo špatně, všichni byli špatní, měla svoje neduhy, bolely ji klouby, stala se brzo babičkou, a v ten moment doopravdy zestárla. Byla hodně silná, měla vysokej tlak, cukrovku, a když jsem jí jenom trochu naznačila, jestli třeba nechce zkusit nějakou změnu jídelníčku, tak zareagovala jako když jí píchne vosa Vyskočila tady z toho lehátka a naštvaně odešla a práskla za sebou dveřma. Pak se to muselo řešit přes lékařku a paní pak chodila na rehabilitaci k někomu jinému, protože mě už nechtěla. No to víte, někteří lidi nechtějí nic slyšet o tom, že by třeba i oni mohli něco změnit, že ta nemoc jim přináší i něco pozitivního…“
„No co víte, „ přemýšlím, „třeba jste jí maličko naťukla a paní se třeba za nějakou dobu zamyslela a třeba na sobě začla pracovat…“
„Ale kdepak“ odpovídá sestřička, „paní tu byla za rok zase a úplně stejně negativistická, nezměnila se ani o chlup“.
No a tak přemýšlím o té paní a je mi jí tak nějak líto. Přemýšlím, čím to je, že někteří lidé nechtějí vidět, nechtějí slyšet. Možná jim život musí uštědřit pořádný kopanec, aby se vzpamatovali..jako třeba mně…
No můj bratr už je po smrti, zemřel v 55 letech, na rakovinu střev, pět let s tím bojoval… On se právě stravoval taky dost nezdravě, měl hodně stresů, měl firmu, kde se strašně zadlužil, a každý měsíc musel živit 80 zaměstnanců.
Potom když onemocněl, tak pořád ještě pracoval, byl by dostal plný invalidní důchod, ale on mě na starosti celou firmu, musel zajistit výplaty zaměstnancům…vlastně pracoval až do konce. Taky asi rok před tím, než onemocněl, tak mu zemřel chlapec, 8 letý, utopil se v bazénu. Byl v Německu ještě s jedním kamarádem a s jeho starším synem, a Malého nechali v dětském bazénu, a řekli mu, ať tam počká, ať nikam nechodí, že si půjdou jenom zaplavat do velkého bazénu. No a ten malej, nevím, možná to bylo z trucu, asi skočil šipku do malého bazénu a zřejmě se praštil do hlavy a už nevyplaval. Byl tam několik minut, nikdo si toho nevšiml, plavčíci byli oba zrovna pryč, prej oba ve stejnou chvíli kontrolovali šatny….pak si ho všiml nějaký pán, shodou okolností taky Čech, a vytáhl ho, a začali ho křísit, ale už to bylo pozdě.
Pak ho odvezli do nemocnice vrtulníkem, a pak bráchovi řekli, že mozek už je po smrti, že není žádná naděje, a jestli by nemohli vzít od něj orgány, že by to pomohlo ostatním dětem, který čekají na transplantaci. No tak brácha souhlasil s tím, aby si od něj vzali orgány, no a představte si, potom doma jim přišel účet z té německé nemocnice na 150 000 Kč, a započítali jim všechno, ošetření, transport…. Přitom si od něj vzali ty orgány, které potom draze prodali rodičům jiného dítěte.
Bráchu to úplně zlomilo, ta ztráta chlapce, a do toho jim ještě přijde takovýhle účet. Tak se toho chopil jejich známý právník, a nakonec ten účet musel zaplatit ten akvapark, protože v tu inkriminovanou dobu tam nebyl plavčík.
No ale tohle bráchovi asi nastartovalo tu nemoc. Ale on furt pracoval, pracoval… byl by mohl jít do toho invalidního důchodu, ale chtěl zajisti tu rodinu, a začal stavět nový dům, měli pěkný barák, hezky vybavený, ale on chtěl aby ten barák zůstal tomu nejstaršímu synovi , tak si postavili nový, a do toho plný provoz té firmy… on vlastně pracoval až do úplného konce, jenom poslední tři měsíce už jenom ležel… Oni potřebovali hodně peněz, švagrová je hodně náročná, přitom dělá vrchní sestru takže nemá špatný plat… No a po jeho smrti se musela firma prodat, švagrová by to nedokázala vést, tak aspoň dostali peníze, splatili všechny dluhy a ještě jim něco i zůstalo…
(A já si říkám, to je ta cena za život jednoho táty…?)
Příběh 2 – co mi povídala sestřička na rehabilitaci
Povídáme si o nemocech, že nemoc nevzniká jenom tak, že nemoc je odpověď těla na určité situace, a že lidi na nemoc můžou reagovat různě, můžou si z toho něco vzít, zamyslet se nad svým životem a porozumět tomu, co nám tělo prostřednictvím nemoci chce říct.. ale že spousta lidí bere nemoc pouze negativně, naříkat a ptát se „proč zrovna já??“
To jsem tady měla jednu paní, a to byl příval negativních emocí. Všechno bylo špatně, všichni byli špatní, měla svoje neduhy, bolely ji klouby, stala se brzo babičkou, a v ten moment doopravdy zestárla. Byla hodně silná, měla vysokej tlak, cukrovku, a když jsem jí jenom trochu naznačila, jestli třeba nechce zkusit nějakou změnu jídelníčku, tak zareagovala jako když jí píchne vosa Vyskočila tady z toho lehátka a naštvaně odešla a práskla za sebou dveřma. Pak se to muselo řešit přes lékařku a paní pak chodila na rehabilitaci k někomu jinému, protože mě už nechtěla. No to víte, někteří lidi nechtějí nic slyšet o tom, že by třeba i oni mohli něco změnit, že ta nemoc jim přináší i něco pozitivního…“
„No co víte, „ přemýšlím, „třeba jste jí maličko naťukla a paní se třeba za nějakou dobu zamyslela a třeba na sobě začla pracovat…“
„Ale kdepak“ odpovídá sestřička, „paní tu byla za rok zase a úplně stejně negativistická, nezměnila se ani o chlup“.
No a tak přemýšlím o té paní a je mi jí tak nějak líto. Přemýšlím, čím to je, že někteří lidé nechtějí vidět, nechtějí slyšet. Možná jim život musí uštědřit pořádný kopanec, aby se vzpamatovali..jako třeba mně…
pondělí 8. dubna 2013
2. den po dietě
Ráno s velikou radostí jdu odšťavnit mrkev, jablka a pomeranče. Šťáva chutná božsky! Usrkávám ji brčkem a nemůžu se toho nabažit!
Dopoledne přípravy pro Alianci, potom vařím těstoviny s pestem a tuňákem (rychlovka), a pak vyrážím k našim - potřebujou nafotit auto a místo Máji musím vypovědět účet ve spořitelně. Venku svítí slunce!!! Poprvé asi po měsíci...? Užívám si to, mám obrovskou radost.
U našich v domě je strašnej bugr - vrtají tam sbíječkama a je to šílený. Maminka je na pokraji nervového zhroucení.
Jdeme s tatínkem dolů do garáže pro to auto, že ho vyvezeme na denní světlo. Auto je pokryté souvislou vrstvičkou cihelného prachu a motor nejde nastartovat. Tak jsme to vzdali a jdu do tý spořky. Vypovídám Máje smlouvu bez větších problémů, a pak už mi volá Eva (paní ředitelka) že za 1/4 hodiny mám bejt v tý klášterní restauraci. Když se řeklo klášterní restaurace, samozřejmě mě napadl Břevnovský klášter a tak jdeme s maminkou procházkou pomaličku do Břevnovskýho. Ale v restauraci nikdo není. Přepadla mě divná předtucha a volám Evě. Říkám jí, že už jsem tu, a ona mi říká, no to teda nejseš, to bych tě tu viděla. A prej kde jsem, tak říkám, že v Břevnovským a vona že mám bejt v Anežským. Propadla jsem panice, protože jsem si nemohla vzpomenout, kde je Anežskej klášter. Eva mi řekla, ať si vezmu taxíka, tak jsem si zavolala profi taxi, protože s nimi mám dobré zkušenosti. jenže trvalo asi 15 minut, než chlápek přijel, za tu dobu projelo kolem několik žlutejch AAA taxi...:-( Nakonec přijel ten můj, a já jsem s ulehčením usedla na sedadlo a říkala jsem si, že se aspoň nemusím starat, kudy máme jet, že mě tam doveze, jenže ve finále se ukázalo, že ani on nevěděl kde je Anežskej klášter. Nejdřív dojel na Mariánské náměstí, potom do Anenské ulice a napotřetí do Anežské, poté, co se ptal asi 2x na cestu, a ani tak nevěděl, kde je An.klášter a už vůbec ne, kde je klášterní restaurace.
Radši jsem zaplatila a začala jsem to hledat na vlastní triko, nikde Klášterní restaurace nebyla, jenom Anežská rest,. a ta byla zavřená. Volám Evě a vona, že vysílá číšníka. Číšník vyšel právě z tý zavřený Anežský rest., a mával ať jdu za ním. Oni měli totiž raut právě v tý zavřený Anežský restauraci. No fajn, nakonec bylo dobře, že jsem přijela takhle pozdě, protože už měli za sebou ochutnávku celého menu (bylo to v rámci příprav na Celoevropskou konferenci jedné mezinárodní společnosti pro pacientky s rakovinou prsu). Už se podával jenom moučník. Vysvětlila jsem Daniele (ředitelka týhletý organizace - Italka, moc sympatická ) že mám speciální dietu a ona to pochopila a nekladla mi nějaké dotěrné otázky. dala jsem si akorát vodu a heřmánkový čaj. No hlad už jsem docela měla, protože jsem ráno měla jenom tu šťávu a před tímjsem si koupila v Bille kelímek (prý!) čerstvého džusu mrkve s jabkem, kterej byl ale dost hnusnej.
Tak tam sedíme diskutujeme o cenách, o jídle, barvách ubrusu, apod... a potom jedeme zase zpátky do dejvid do hotelu Diplomat, kde sedíme další asi 3 hodiny a diskutujeme o tý konferenci.. já už chvilkama skoro usínám..
Nakonec v půl 10. prohlásila Daniela, že to ukončíme, že je dost unavená a tak jedu domů Přijíždím v 10.
Mám strašnej hlad a nakonec jsem si uvařila zeleninovej vývar, do kterýho jsem si dala trochu tý uvařený zeleniny a miso a nasypala nori vločky. Pomaloučku žvýkám tu zeleninu a chutná to úžasně!
Dopoledne přípravy pro Alianci, potom vařím těstoviny s pestem a tuňákem (rychlovka), a pak vyrážím k našim - potřebujou nafotit auto a místo Máji musím vypovědět účet ve spořitelně. Venku svítí slunce!!! Poprvé asi po měsíci...? Užívám si to, mám obrovskou radost.
U našich v domě je strašnej bugr - vrtají tam sbíječkama a je to šílený. Maminka je na pokraji nervového zhroucení.
Jdeme s tatínkem dolů do garáže pro to auto, že ho vyvezeme na denní světlo. Auto je pokryté souvislou vrstvičkou cihelného prachu a motor nejde nastartovat. Tak jsme to vzdali a jdu do tý spořky. Vypovídám Máje smlouvu bez větších problémů, a pak už mi volá Eva (paní ředitelka) že za 1/4 hodiny mám bejt v tý klášterní restauraci. Když se řeklo klášterní restaurace, samozřejmě mě napadl Břevnovský klášter a tak jdeme s maminkou procházkou pomaličku do Břevnovskýho. Ale v restauraci nikdo není. Přepadla mě divná předtucha a volám Evě. Říkám jí, že už jsem tu, a ona mi říká, no to teda nejseš, to bych tě tu viděla. A prej kde jsem, tak říkám, že v Břevnovským a vona že mám bejt v Anežským. Propadla jsem panice, protože jsem si nemohla vzpomenout, kde je Anežskej klášter. Eva mi řekla, ať si vezmu taxíka, tak jsem si zavolala profi taxi, protože s nimi mám dobré zkušenosti. jenže trvalo asi 15 minut, než chlápek přijel, za tu dobu projelo kolem několik žlutejch AAA taxi...:-( Nakonec přijel ten můj, a já jsem s ulehčením usedla na sedadlo a říkala jsem si, že se aspoň nemusím starat, kudy máme jet, že mě tam doveze, jenže ve finále se ukázalo, že ani on nevěděl kde je Anežskej klášter. Nejdřív dojel na Mariánské náměstí, potom do Anenské ulice a napotřetí do Anežské, poté, co se ptal asi 2x na cestu, a ani tak nevěděl, kde je An.klášter a už vůbec ne, kde je klášterní restaurace.
Radši jsem zaplatila a začala jsem to hledat na vlastní triko, nikde Klášterní restaurace nebyla, jenom Anežská rest,. a ta byla zavřená. Volám Evě a vona, že vysílá číšníka. Číšník vyšel právě z tý zavřený Anežský rest., a mával ať jdu za ním. Oni měli totiž raut právě v tý zavřený Anežský restauraci. No fajn, nakonec bylo dobře, že jsem přijela takhle pozdě, protože už měli za sebou ochutnávku celého menu (bylo to v rámci příprav na Celoevropskou konferenci jedné mezinárodní společnosti pro pacientky s rakovinou prsu). Už se podával jenom moučník. Vysvětlila jsem Daniele (ředitelka týhletý organizace - Italka, moc sympatická ) že mám speciální dietu a ona to pochopila a nekladla mi nějaké dotěrné otázky. dala jsem si akorát vodu a heřmánkový čaj. No hlad už jsem docela měla, protože jsem ráno měla jenom tu šťávu a před tímjsem si koupila v Bille kelímek (prý!) čerstvého džusu mrkve s jabkem, kterej byl ale dost hnusnej.
Tak tam sedíme diskutujeme o cenách, o jídle, barvách ubrusu, apod... a potom jedeme zase zpátky do dejvid do hotelu Diplomat, kde sedíme další asi 3 hodiny a diskutujeme o tý konferenci.. já už chvilkama skoro usínám..
Nakonec v půl 10. prohlásila Daniela, že to ukončíme, že je dost unavená a tak jedu domů Přijíždím v 10.
Mám strašnej hlad a nakonec jsem si uvařila zeleninovej vývar, do kterýho jsem si dala trochu tý uvařený zeleniny a miso a nasypala nori vločky. Pomaloučku žvýkám tu zeleninu a chutná to úžasně!
sobota 6. dubna 2013
Breussova kůra 42. den
Dnes jsem slavila svoji malou soukromou oslavu. Ráno jsem si odšťavnila poslední Breussovu šťávu a s obrovskou radostí jsem tam hodila poslední kousek černé ředkve, ke které jsem měla docela averzi. prostě mi nechutná. Ale abych jí nekřivdila, ředkvi, je děsně zdravá! Moje játra si určitě pomlaskávaly!
Pak jsem si uvařila poslední čaje, kakost a šalvěj (i když možná šalvěj si budu dělat občas, teď ale potřebuju nějakou dobu pauzu...), a říkala jsem si, že už je to naposledy..
Dopoledne jsme byly s Eričkou v IKEA, kde jsem zakoupila různé boxy na ukládání věcí, pustila jsem se totiž do vyklízení vestavěné skříně. Našla jsem tam spoustu různých pokladů... staré dopisy od dávných ctitelů, apod.. staré deníky... budu to muset hodně pečlivě probrat :-)
Taky jsme koupily dezertní talířky a vidličky, konečně můžeme servírovat moučníky na úrovni :-)
Pak jsme ještě zašly na Harfu, kde jsem Eri koupila dvě trika, a sobě triko a košili, pak nějaké ponožky, nakonec nějakou drogerii... Měla jsem opravdu radost při pohledu do zrcadla kabinky, kdy mi ta košile fakt dobře seděla. Jo vono mít velikost 42 je jiné kafe než mít vel. 46 případně 48... (jako tenkrát..)
Doma jsme sotva vybalily a přišly Er. kámošky, které u nás slavily narozky.
Já odcházím dolů do sboru, kde mám na starosti pohoštění pro brigádníky pracující na farním dvorku a na hřišti.
Docela s radostí jsem tuhle službu vzala, protože se mi teda vůbec, ale vůbec nechce ven do tý kosy.. Viki jde pracovat, má tyhle brigády rád, vždycky je tam spousta dětí a pak si hrajou a blbnou.Nejdřív mastím do nonstopu pro chleby, protože je jich málo, pak mažu pomazánky (obzvlášť ta česneková a vajíčková děsně dráždivě voní... :-( ale už jsem si zvykla...)
jsem tam sama, tak mám čas přemýšlet, uvažuju, jestli se ještě někdy v životě budu moct tak bezstarostně nacpat, jako na těchdle církevních akcí... 2 chlebíčky sem, 4 jednohubky tam, proložit to několika koláčema, zapít dvěma kafema... apod. Ale říkám si, ačkoliv to bylo fajn, nestojí mi to za to.
Přemýšlím, jak to zařídit, abych už nikdy nespadla do obžerství. Možná udělat si každej den ráno seznam toho, co ten den budu jíst. Dát si to, pochutnat si na tom a víc už nic.
Jídlo by mělo být mým lékem, jak řekl Hipokrates.
No nic, Mise catering úspěšně splněna, velký úspěch, všichni se nacpali, zbyl jenom talíř koláčů a dva chlebíčky. Já jsem se úspěšně prolila ovocným čajem. Pokecali jsme, nacpala jsem nádobí do myčky, a mažu nahoru. Tam mě čeká totálně vybrakovaná vestavěná skříň, po chodbě se v několika vrstvách válejí šanony s účetnictvím od roku 1989, hromada staré korespondence, hromada starých bot... hromada starých knih a skript, prostě obraz zkázy ... vše čeká na mě, abych s tím zatočila.
Cítím v sobě strašně moc energie, mám chuť to všechno udělat HNED DNES. A to jsem včera hluboko po půlnoci katalogizovala staré gramodesky. Psala seznam a nafotila je všechny (celkem asi 140 kusů). Pak to hodlám vyvěsit na aukro a prodat.
Takže bilance Breussovy diety:
1) dá se to vydržet
2) člověka to zocelí, hlavně psychicky
3) zhubnutí jako velice přijemnej bonus, totální "oplasknutí" břicha
4) vyhlazení pleti, jakoby rozzáření
5) zmizení různých "stařeckých" znamének (senilní veruky)
6) příliv psychických sil (ale zároveň odliv fyzických, ale není to až taková katastrofa)
7) chvilkama až euforické nebo hypomanické stavy
8) no uvidíme co řeknou krevní testy v pondělí...
Za chvilku to balím, jdu spát a ráno si udělám první šťávu z jablek, hroznů, pomerančů a mrkve! Moje první jídlo!!! :-)
Pak jsem si uvařila poslední čaje, kakost a šalvěj (i když možná šalvěj si budu dělat občas, teď ale potřebuju nějakou dobu pauzu...), a říkala jsem si, že už je to naposledy..
Dopoledne jsme byly s Eričkou v IKEA, kde jsem zakoupila různé boxy na ukládání věcí, pustila jsem se totiž do vyklízení vestavěné skříně. Našla jsem tam spoustu různých pokladů... staré dopisy od dávných ctitelů, apod.. staré deníky... budu to muset hodně pečlivě probrat :-)
Taky jsme koupily dezertní talířky a vidličky, konečně můžeme servírovat moučníky na úrovni :-)
Pak jsme ještě zašly na Harfu, kde jsem Eri koupila dvě trika, a sobě triko a košili, pak nějaké ponožky, nakonec nějakou drogerii... Měla jsem opravdu radost při pohledu do zrcadla kabinky, kdy mi ta košile fakt dobře seděla. Jo vono mít velikost 42 je jiné kafe než mít vel. 46 případně 48... (jako tenkrát..)
Doma jsme sotva vybalily a přišly Er. kámošky, které u nás slavily narozky.
Já odcházím dolů do sboru, kde mám na starosti pohoštění pro brigádníky pracující na farním dvorku a na hřišti.
Docela s radostí jsem tuhle službu vzala, protože se mi teda vůbec, ale vůbec nechce ven do tý kosy.. Viki jde pracovat, má tyhle brigády rád, vždycky je tam spousta dětí a pak si hrajou a blbnou.Nejdřív mastím do nonstopu pro chleby, protože je jich málo, pak mažu pomazánky (obzvlášť ta česneková a vajíčková děsně dráždivě voní... :-( ale už jsem si zvykla...)
jsem tam sama, tak mám čas přemýšlet, uvažuju, jestli se ještě někdy v životě budu moct tak bezstarostně nacpat, jako na těchdle církevních akcí... 2 chlebíčky sem, 4 jednohubky tam, proložit to několika koláčema, zapít dvěma kafema... apod. Ale říkám si, ačkoliv to bylo fajn, nestojí mi to za to.
Přemýšlím, jak to zařídit, abych už nikdy nespadla do obžerství. Možná udělat si každej den ráno seznam toho, co ten den budu jíst. Dát si to, pochutnat si na tom a víc už nic.
Jídlo by mělo být mým lékem, jak řekl Hipokrates.
No nic, Mise catering úspěšně splněna, velký úspěch, všichni se nacpali, zbyl jenom talíř koláčů a dva chlebíčky. Já jsem se úspěšně prolila ovocným čajem. Pokecali jsme, nacpala jsem nádobí do myčky, a mažu nahoru. Tam mě čeká totálně vybrakovaná vestavěná skříň, po chodbě se v několika vrstvách válejí šanony s účetnictvím od roku 1989, hromada staré korespondence, hromada starých bot... hromada starých knih a skript, prostě obraz zkázy ... vše čeká na mě, abych s tím zatočila.
Cítím v sobě strašně moc energie, mám chuť to všechno udělat HNED DNES. A to jsem včera hluboko po půlnoci katalogizovala staré gramodesky. Psala seznam a nafotila je všechny (celkem asi 140 kusů). Pak to hodlám vyvěsit na aukro a prodat.
Takže bilance Breussovy diety:
1) dá se to vydržet
2) člověka to zocelí, hlavně psychicky
3) zhubnutí jako velice přijemnej bonus, totální "oplasknutí" břicha
4) vyhlazení pleti, jakoby rozzáření
5) zmizení různých "stařeckých" znamének (senilní veruky)
6) příliv psychických sil (ale zároveň odliv fyzických, ale není to až taková katastrofa)
7) chvilkama až euforické nebo hypomanické stavy
8) no uvidíme co řeknou krevní testy v pondělí...
Za chvilku to balím, jdu spát a ráno si udělám první šťávu z jablek, hroznů, pomerančů a mrkve! Moje první jídlo!!! :-)
čtvrtek 4. dubna 2013
Breussova kůra - 40. den
Už si v duchu maluju, co všechno si dám, až tohle skončí...
Ráno jsem docela nervózní a vzteklá, např. nejdou mi zavřít posuvné dveře od vestavěné skříně, protože to tam blokuje košík, kterej leží na poličce nahoře, a já se nahlas vztekám a nadávám, Fafa se tomu diví (asi ho udivuje, když nadává někdo jinej než on..., když vezmu košík a vyhodím ho (stejně byl od mojí nepřítelkyně..) pak zas nejdou dveře dovřít, protože nákupní tašky přečuhujou, tak zas nadávám, že ty tašky několikrát za den přerovnávám, a každej, kdo tam vleze a vezme si nějakou tašku, tak se ani nenamáhá, aby to dal zpátky na místo.
Cítím docela úbytek sil, i když to už cítím docela dlouho. Minimálně 3 týdny.
Trochu hůř se mi dýchá (asi poslední týden).
K obědu dělám narychlo rybu a bramb. kaši a zeleninu, pak jdu na poradu do Aliance, kde zkysnu od 12 - 18 hod. No aspoň mi to líp uteklo.
Na zítřek se těším, protože jdem s Fafou nakupovat do tržnice a já si konečně můžu nakoupit POTRAVINY, které budu příští týden konzumovat!
I když první dva dny to budou jenom šťávy, ale JINÉ!!!
Ráno jsem docela nervózní a vzteklá, např. nejdou mi zavřít posuvné dveře od vestavěné skříně, protože to tam blokuje košík, kterej leží na poličce nahoře, a já se nahlas vztekám a nadávám, Fafa se tomu diví (asi ho udivuje, když nadává někdo jinej než on..., když vezmu košík a vyhodím ho (stejně byl od mojí nepřítelkyně..) pak zas nejdou dveře dovřít, protože nákupní tašky přečuhujou, tak zas nadávám, že ty tašky několikrát za den přerovnávám, a každej, kdo tam vleze a vezme si nějakou tašku, tak se ani nenamáhá, aby to dal zpátky na místo.
Cítím docela úbytek sil, i když to už cítím docela dlouho. Minimálně 3 týdny.
Trochu hůř se mi dýchá (asi poslední týden).
K obědu dělám narychlo rybu a bramb. kaši a zeleninu, pak jdu na poradu do Aliance, kde zkysnu od 12 - 18 hod. No aspoň mi to líp uteklo.
Na zítřek se těším, protože jdem s Fafou nakupovat do tržnice a já si konečně můžu nakoupit POTRAVINY, které budu příští týden konzumovat!
I když první dva dny to budou jenom šťávy, ale JINÉ!!!
středa 3. dubna 2013
Breussova kůra - 39. den
Už se strašně těším na čerstvé šťávy z jablek, hroznů a mrkve! A pomeranče!
Dopoledne u mě byla Renča, říkala, že jsem moc zhubla. No, jo... dodnes jsem shodila asi 13 kg.
Betka odjíždí s Fafou ke S., docela stres, protože oba vstali pozdě... pomáhám coby nosič a podržtaška :-)
Jinak cítím trochu dušnost, možná že mi chybí železo...a pobolívají mě záda.
Odpoledne jsem byla s Vikim na kroužku badatelů, musí se vystoupat do 4. patra, normálně jsem to nedala! Musela jsem během "výstupu" odpočívat... ach jo...
Pak jsem Vikiho zavedla na tenis a šla pěšky domů, což mi udělalo dobře. Jsem tak zimomřivá, že mám na sobě triko s dlouhým + dva svetry + dlouhej bundokabát a čepici. I tak je mi zima.
Stavuju se ještě pro něco v drogerii, v Bille pro řepu, pak v Meduňce, kde měli šťávu z kysaného zelí, ta mi udělala radost! Nevím ale kolik jí můžu vypít, protože je slaná....doma si dávám dvě štamprle.
Večer práce pro Alianci. Cítím se docela vyšťaveně.
Dopoledne u mě byla Renča, říkala, že jsem moc zhubla. No, jo... dodnes jsem shodila asi 13 kg.
Betka odjíždí s Fafou ke S., docela stres, protože oba vstali pozdě... pomáhám coby nosič a podržtaška :-)
Jinak cítím trochu dušnost, možná že mi chybí železo...a pobolívají mě záda.
Odpoledne jsem byla s Vikim na kroužku badatelů, musí se vystoupat do 4. patra, normálně jsem to nedala! Musela jsem během "výstupu" odpočívat... ach jo...
Pak jsem Vikiho zavedla na tenis a šla pěšky domů, což mi udělalo dobře. Jsem tak zimomřivá, že mám na sobě triko s dlouhým + dva svetry + dlouhej bundokabát a čepici. I tak je mi zima.
Stavuju se ještě pro něco v drogerii, v Bille pro řepu, pak v Meduňce, kde měli šťávu z kysaného zelí, ta mi udělala radost! Nevím ale kolik jí můžu vypít, protože je slaná....doma si dávám dvě štamprle.
Večer práce pro Alianci. Cítím se docela vyšťaveně.
úterý 2. dubna 2013
Breussova kůra - 38. den
Dnes jsem si udělala klystýr z odvaru z heřmánku. Měla bych si ho dělat mnohem častějc, vím, že jsem to flákala...
Potom si dělám celkovou očistu, peeling, meju si hlavu, apod. Pak připravuju Lasaně (vypadají pekelně dobře...)
Odpoledne hlídám Kryštůfka, pak jedu do cesmíny pro peníze, a kupuju si pár věcí, kterými jsme si udělala radost (např. celozrnnou rýži, až mi skončí breussovka, nějakou kosmetiku od Nobilisu, něco Betce, něco pro Baru...rodině koláčky a 700 je v čudu...)
Večer jdu na Geshem, M. s námi není spokojený, prý jsme na tom koncertě minulé úterý neprojevovali dost nadšení a drivu... Nevím, já jsem byla hodně nadšená, u mě to šlo přes emoce, tak nevím... Pak poznamenal,že ženská část souboru celkově neprojevuje moc nadšení...Nevím přesně, o co tady jde.
Plánujeme zkoušky a koncerty, v dubnu bude hodně zkoušek a v květnu několik koncertů.
Učíme se nový spirituál.
Večer hlídám Kr., povídám si s Er., čtu Vikimu... Těším se na zítra ráno, protože přijde Renča.
Potom si dělám celkovou očistu, peeling, meju si hlavu, apod. Pak připravuju Lasaně (vypadají pekelně dobře...)
Odpoledne hlídám Kryštůfka, pak jedu do cesmíny pro peníze, a kupuju si pár věcí, kterými jsme si udělala radost (např. celozrnnou rýži, až mi skončí breussovka, nějakou kosmetiku od Nobilisu, něco Betce, něco pro Baru...rodině koláčky a 700 je v čudu...)
Večer jdu na Geshem, M. s námi není spokojený, prý jsme na tom koncertě minulé úterý neprojevovali dost nadšení a drivu... Nevím, já jsem byla hodně nadšená, u mě to šlo přes emoce, tak nevím... Pak poznamenal,že ženská část souboru celkově neprojevuje moc nadšení...Nevím přesně, o co tady jde.
Plánujeme zkoušky a koncerty, v dubnu bude hodně zkoušek a v květnu několik koncertů.
Učíme se nový spirituál.
Večer hlídám Kr., povídám si s Er., čtu Vikimu... Těším se na zítra ráno, protože přijde Renča.
Breussova kůra - 37. den
Cítím se celkově docela unaveně, pobolívá mě v zádech.
Večer jdeme s Fafou na "Nespoutaný Django" od Quentina Tarantina do úžasného malého kina Mat (Karlovo náměstí). Nadchl mě jak film, tak i kino. Kino je maličké, ale super technologie, pohodlná křesla, hned vedle kina je malý bar a nahoře je restaurace. Řekli jsme si s fafou, že se budem chodit často. Dala jsem si zázvorový čaj.
Večer jdeme s Fafou na "Nespoutaný Django" od Quentina Tarantina do úžasného malého kina Mat (Karlovo náměstí). Nadchl mě jak film, tak i kino. Kino je maličké, ale super technologie, pohodlná křesla, hned vedle kina je malý bar a nahoře je restaurace. Řekli jsme si s fafou, že se budem chodit často. Dala jsem si zázvorový čaj.
neděle 31. března 2013
Breussova kůra - 36. den - velikonoční neděle
Ráno změna času - vstala jsem o hodinu pozdějc, protože jsem si myslela, že se mobil automaticky přečasuje, ale nepřečasoval. Stihla jsem to do kostela jen tak tak. Ale aspoň jsem se vyspala.
V kostele - pár lidí mi řeklo, že jsem omládla a že mi to strašně sluší! Hm...dobře se to poslouchá :-)
Pak domů, vaříme s fafou kuře v zelenině a pečeme skopové maso v troubě, plus salát.
Tsidinovi přišli asi v půl 2, obědváme (já šťávu a čaj), přinesli moji oblíbenou banánovou bábovku...aúúúúúú... a Mofo sakay (placky se zeleninou a ochucené pálivkou....ach jo...)
Tak v podstatě celý odpoledne sedíme, já koukám na jídlo, pak pečeme s Juli chleba (naučila mě rychlej recept, kdy můžu použít tu pšenici, která se rozmixuje na mouku...), a nakonec pečeme muffiny.
Jsme docela groggy... odcházejí po 23. Ale bylo to moc hezký odpoledne.
Kluci jsou u nás na noc. Nařídila jsem jim, že ve 12 musí být v posteli... já jdu spát.
V kostele - pár lidí mi řeklo, že jsem omládla a že mi to strašně sluší! Hm...dobře se to poslouchá :-)
Pak domů, vaříme s fafou kuře v zelenině a pečeme skopové maso v troubě, plus salát.
Tsidinovi přišli asi v půl 2, obědváme (já šťávu a čaj), přinesli moji oblíbenou banánovou bábovku...aúúúúúú... a Mofo sakay (placky se zeleninou a ochucené pálivkou....ach jo...)
Tak v podstatě celý odpoledne sedíme, já koukám na jídlo, pak pečeme s Juli chleba (naučila mě rychlej recept, kdy můžu použít tu pšenici, která se rozmixuje na mouku...), a nakonec pečeme muffiny.
Jsme docela groggy... odcházejí po 23. Ale bylo to moc hezký odpoledne.
Kluci jsou u nás na noc. Nařídila jsem jim, že ve 12 musí být v posteli... já jdu spát.
sobota 30. března 2013
Breussova kůra -35. den
Dnes jsem spala do půl 10., což se mi už dlouho nestalo! Vůbec se mi nechce vstávat.
Dopoledne uklízíme, vytíráme, apod. Pak vařím oběd, zapečené brambory se sýrem a smetanou a rajčaty, voní to šíleně dobře!!! Mlask, slint....
Fafa drží dnes dietu z kefíru, nepije nic než kefír.
Poté co se holky najedly, jsme sbalily košťata, kýle, hadry, mopy a Fafa nás zavezl do betčinýho novýho bytu. Pak jsme se museli ještě vracet, protože Betka zapomněla klíče...
Pustily jsme se do ůklidu, Štofí docela dlouho spinkal v sedačce, já jsem si vzala na paškál lednici a kuchyňskou linku. V mrazáku zůstalo po minulejch nájemnících pytel hranolek, pak nějaký kuličky, vypadalo to jako krokety, ale nebylo to v orig. balení tak to letělo do koše spolu s mraženýma vánočkama a něčím, co vypadalo jako zamraženej vývar. Přemýšlela jsem co by to mohlo být za vývar, a Eri to okomentovala: necháme to rozmrazit a počkáme až to promluví a pak to dáme do zoo.
Tak jsem vytřela celou lednici, která byla notně cítit párkama. Zřejmě ti lidi nic jiného nejedli. Potom v lednici bylo ještě 5 balení obalovaného sýra v originálním obalu, chtěla jsem to vzít domů, ale Betka říkala, že to mohlo být toho pána, co tam chodí opravovat byt. Tak jsme to tam prozatím nechali.
Jinak jsme udělali kus práce: vytřeli vestavěný skříně, umyli koupelnu, wc a větší část kuchyně. Linka a hlavně to sklo na stěně za linkou bylo dost zaprasený, ale podařilo se mi to zdolat. Ještě chybí udělat horní linku, ale to už jsme neměly sílu.
Pak pro nás fafa přijel a doma jsme se s Eri pustily do pečení dortu. Dopadl myslím docela dobře, potáhly jsme ho fondánem a nahoru udělaly z obarveného fondánu travičku a kytičky a motýlka.
Zítra k nám přijdou Tsidinovi na oběd.
Mám docela hlad, hlavně jak pořád čichám nějaký vůně...
Jdu spát, mám toho dneska docela dost :-)
Dopoledne uklízíme, vytíráme, apod. Pak vařím oběd, zapečené brambory se sýrem a smetanou a rajčaty, voní to šíleně dobře!!! Mlask, slint....
Fafa drží dnes dietu z kefíru, nepije nic než kefír.
Poté co se holky najedly, jsme sbalily košťata, kýle, hadry, mopy a Fafa nás zavezl do betčinýho novýho bytu. Pak jsme se museli ještě vracet, protože Betka zapomněla klíče...
Pustily jsme se do ůklidu, Štofí docela dlouho spinkal v sedačce, já jsem si vzala na paškál lednici a kuchyňskou linku. V mrazáku zůstalo po minulejch nájemnících pytel hranolek, pak nějaký kuličky, vypadalo to jako krokety, ale nebylo to v orig. balení tak to letělo do koše spolu s mraženýma vánočkama a něčím, co vypadalo jako zamraženej vývar. Přemýšlela jsem co by to mohlo být za vývar, a Eri to okomentovala: necháme to rozmrazit a počkáme až to promluví a pak to dáme do zoo.
Tak jsem vytřela celou lednici, která byla notně cítit párkama. Zřejmě ti lidi nic jiného nejedli. Potom v lednici bylo ještě 5 balení obalovaného sýra v originálním obalu, chtěla jsem to vzít domů, ale Betka říkala, že to mohlo být toho pána, co tam chodí opravovat byt. Tak jsme to tam prozatím nechali.
Jinak jsme udělali kus práce: vytřeli vestavěný skříně, umyli koupelnu, wc a větší část kuchyně. Linka a hlavně to sklo na stěně za linkou bylo dost zaprasený, ale podařilo se mi to zdolat. Ještě chybí udělat horní linku, ale to už jsme neměly sílu.
Pak pro nás fafa přijel a doma jsme se s Eri pustily do pečení dortu. Dopadl myslím docela dobře, potáhly jsme ho fondánem a nahoru udělaly z obarveného fondánu travičku a kytičky a motýlka.
Zítra k nám přijdou Tsidinovi na oběd.
Mám docela hlad, hlavně jak pořád čichám nějaký vůně...
Jdu spát, mám toho dneska docela dost :-)
pátek 29. března 2013
Breusova kůra - 34. den - Velký Pátek
Dnešek ve znamení jídla, jídla, jídla.... na které jsem se jenom koukala...
Ráno nákup v tržinici (zelenina, nádhera, už jsem si malovala, co všechno si koupím, až zase budu moct jíst, čerstvé bylinky, ovoce...), odpoledne nákup v Lidlu, Fafa nakupoval jak utrženej z řetězu, možná má permanentní hlad když vidí mě...pak nákup v masně -to mě zas tak moc nelákalo.... tak si Fafa zase přišel na svý, koupili jsme skopový maso, pak si koupil jitrničky a jelítka, pak slaninu, ...
v poledne Betka vařila celozrnnou rýži s čerstvou zeleninkou a kuřecími stejky... potom mi odpoledne dělali chutě s nachoskama a salsou a večer u nás Tsidinovi a zase se jedlo!
Ale ustála jsem to.
Večer jsem šla do kostela a Betka mi přibalila Kryštůfka. Kryštůfek byl v kostele zlatej, šel se mnou i k večeři Páně. JInak kostičku chleba jsem nenápadně strčila do kapsy u kabátu a vína jsem se napila jenom mikroskopicky...
Kryštůfkovi se moc líbily stříbrné kalichy a pak písničky. Možná ho budu vodit do kostela častějc.
Večer si rovnám a třídím písně do geshemu.
Ráno nákup v tržinici (zelenina, nádhera, už jsem si malovala, co všechno si koupím, až zase budu moct jíst, čerstvé bylinky, ovoce...), odpoledne nákup v Lidlu, Fafa nakupoval jak utrženej z řetězu, možná má permanentní hlad když vidí mě...pak nákup v masně -to mě zas tak moc nelákalo.... tak si Fafa zase přišel na svý, koupili jsme skopový maso, pak si koupil jitrničky a jelítka, pak slaninu, ...
v poledne Betka vařila celozrnnou rýži s čerstvou zeleninkou a kuřecími stejky... potom mi odpoledne dělali chutě s nachoskama a salsou a večer u nás Tsidinovi a zase se jedlo!
Ale ustála jsem to.
Večer jsem šla do kostela a Betka mi přibalila Kryštůfka. Kryštůfek byl v kostele zlatej, šel se mnou i k večeři Páně. JInak kostičku chleba jsem nenápadně strčila do kapsy u kabátu a vína jsem se napila jenom mikroskopicky...
Kryštůfkovi se moc líbily stříbrné kalichy a pak písničky. Možná ho budu vodit do kostela častějc.
Večer si rovnám a třídím písně do geshemu.
čtvrtek 28. března 2013
Breussova kůra - 33. den
Ráno jsem byla na kontrole na cévním (zjistili mi nějakou nedostatečnost žil dolních končetin). Čekala jsem 3 hodiny (!!!) než mě vzali na řadu! Přiváželi samé akutní případy. Naštěstí jsem si vzala knihu a koupila vodu. Když jsem došla na řadu, zjistila jsem, že pan profesor si nechal odvézt ultrazvuk. Pan doktor mi to kulantně vysvětlil, že jako není potřeba dělat ultrazvuk každou kontrolu (tak na co jsem tam kurva chodila....???) ale využila jsem příležitosti, a nechala si od něj napsat žádanku na lymfo poradny s tou rukou, co mi občas otéká. Takže to nebyl úplně ztracenej čas.
Betka vařila oběd, vonělo to krásně.
Jinak furt překládám. fafa odvezl Vikiho k Tsidinům.
Večer přichází Fafa, večeří, já sedím v kuchyni, a po večeři mu předávám dárek k narozeninám (boxerky a parfém Hugo Boss), má radost.
Večer mám dost hlad, upíjím šťávu ze zelí, zelí vždy doleju vodou..takže už skoro vůbec není kyselý.
Pak jsem zjistila, že mi zbylo ještě docela hodně šťávy.
Překlad dokončen v 23:00. ještě odeslat a spát...
Betka vařila oběd, vonělo to krásně.
Jinak furt překládám. fafa odvezl Vikiho k Tsidinům.
Večer přichází Fafa, večeří, já sedím v kuchyni, a po večeři mu předávám dárek k narozeninám (boxerky a parfém Hugo Boss), má radost.
Večer mám dost hlad, upíjím šťávu ze zelí, zelí vždy doleju vodou..takže už skoro vůbec není kyselý.
Pak jsem zjistila, že mi zbylo ještě docela hodně šťávy.
Překlad dokončen v 23:00. ještě odeslat a spát...
středa 27. března 2013
Breussova kůra - 32. den
Včera jsem si nestihla udělat záznam. Zážitek dne: večerní benefiční koncert Geshemu v centru Maják v Ječné ul. Na zkoušce jsem řekla A. že zpívat nebudu, protože minimálně polovinu písní neznám. Ale A. mi řekla, ať určitě zpívám, abych je podpořila. No tak fajn, holka, říkám si, za následky neručím... Tak jsem se drze vyškrábala na pódium, asi 1/3 písní jsem znala, 1/3 tak napůl a třetinu vůbec, tak jsem jenom otvírala pusu. Ale atmosféra byla úžasná, a mě bylo skoro do breku z těch emocí. Sklidili jsme potlesk, pak opakovačka. Byl to strašně krásný zážitek. Večer překládám.
dnes ráno se mi hoooodně nechce z postele.. ale možná je to tím, že jsem šla spát hodně pozdě.
Nakonec vstávám, připravuju svačiny..sobě šťávu, čaje, uklízím kuchyň...Eri nejde do školy, prý ji bolí břicho. Naordinovala jsem jí šetřící dietu.
Pak překládám, kolem poledne vařím - restované lososové filety, bramborová kaše se smaženou cibulkou a zelenina dušená v páře.
Odpoledne jdu s Vikim shánět společenské boty - jde v sobotu s Tsidinovýma na svatbu. Ale zjišťuju, že je to nadlidský úkol.
Pak jdu s Vikim nakroužek mladého badatale, paní učitelka je velmi mladá a děti se jí trošku vymykají kontrole, hlavně jedna holčička, která je nadměrně aktivní a zvídavá, a občas přejímá velení. Nakonec paní učitelka zapálila filtrační papír, který vzplanul jasným plamenem a chvíli se jí ho nedařilo uhasit, k velké radosti dětí. Viki řekl, že se mu tam líbí a že tam bude chodit.
Pak jdeme rovnou na tenis, a já pak domů.
Pak překlad, chvilkama hlídám Štofího.
Mám dost hlad, a jsem slabá jako moucha. Největší problém mi dělá vyjít schody. Doufám, že se to brzo upraví.
Večer si dělám cibulový vývar. Bolí mě v zádech.
dnes ráno se mi hoooodně nechce z postele.. ale možná je to tím, že jsem šla spát hodně pozdě.
Nakonec vstávám, připravuju svačiny..sobě šťávu, čaje, uklízím kuchyň...Eri nejde do školy, prý ji bolí břicho. Naordinovala jsem jí šetřící dietu.
Pak překládám, kolem poledne vařím - restované lososové filety, bramborová kaše se smaženou cibulkou a zelenina dušená v páře.
Odpoledne jdu s Vikim shánět společenské boty - jde v sobotu s Tsidinovýma na svatbu. Ale zjišťuju, že je to nadlidský úkol.
Pak jdu s Vikim nakroužek mladého badatale, paní učitelka je velmi mladá a děti se jí trošku vymykají kontrole, hlavně jedna holčička, která je nadměrně aktivní a zvídavá, a občas přejímá velení. Nakonec paní učitelka zapálila filtrační papír, který vzplanul jasným plamenem a chvíli se jí ho nedařilo uhasit, k velké radosti dětí. Viki řekl, že se mu tam líbí a že tam bude chodit.
Pak jdeme rovnou na tenis, a já pak domů.
Pak překlad, chvilkama hlídám Štofího.
Mám dost hlad, a jsem slabá jako moucha. Největší problém mi dělá vyjít schody. Doufám, že se to brzo upraví.
Večer si dělám cibulový vývar. Bolí mě v zádech.
pondělí 25. března 2013
Breussova kůra - 30. den
No tak jsem poslední dobou byla v jednom kole, a ani jsem neměla čas si něco zapsat.
Zdravotní stav: celkem ok, akorát jsem šíleně zimomřivá, což v těchto mrazivých dnech (padají teplotní rekordy za posledních 80 let!!!) není nic moc...
Pak mě furt bolej záda, což přičítám tomu, že se mi ubývá svalstvo všude, taky mám furt vyschlo v puse, což řeším neustálým pitím čajů.. Váha dnes 66,7 kg. Celkový úbytek váhy přes 10 kg.
Jinak minulé úterý - středa jsem byla s Aliancí ve Františkových Lázních, což bylo super, hezky mi ten čas utekl, až na ty snídaně, obědy, apod... ale už jsem si zvykla, že na ty lidi jenom koukám.
Čtrvtek - nakupovali jsme s Fafou v globusu na sobotní návštěvu S. (rodičů Honzy), kdy jsme jim slíbil madagaskarské degustační menu.
Pátek - byla jsem s Evou (ředitelka Aliance) v Plzni, kde jsme měly pracovní schůzku. Pak vlakem domů, a večer byla oslava Evy narozenin. Návrat asi v půl 12.
Sobota - ve znamení vaření, vytírání, uklízení (vařili jsme 4 chodové menu + saláty + příloha...) a stihli jsme to tak tak... v 1 přichází S., jídlo jim hodně chutná, jsou nadšení a my jsme rádi :-) akorát já piju svoji řepu a čaje... mám zrovna na tohle pekelnou chuť :-(
Odchází asi v 8 večer. Pak úklid kuchyně, pak ještě peču 2 koláče pro zítřejší pohoštění v kostele.
Neděle: ráno jdeme s Vikim nachystat dolů pohoštění. Po kostele obsluha, nakládání nádobí do myčky apod. V kostele je Věrka s Ondrou, zvu ji na oběd spolu s našima (zbylo nám spousta jídla od včera).
Obědváme, a odpoledne sborový výlet do Komořanského údolí. Byla kosa jak na sibiři, ale výlet byl moc fajn.
Večer připravuju věci pro Alianci.
Dnes (t. pondělí). Ráno asi v půl 8. volá Eva, že máme schůzku s Lindexem (velká oděvní firma) a že Magda (naše PRka) nemůže z vážných důvodů, jestli bych nepřišla. Narychlo připravuju prezentaci v AJ a
frčím na Alianci. Schůzka dopadla myslím dobře (pan ředitel - Švéd, sympaťák, zdá se, že má pro naši činnost sympatie...). pak frčím domů a doma dělám jednoduché jídlo (rýže + kukuřice z plechovky + tuňák z plechovky). Sedám k překladu.
Odpoledne dělám pro děti popcorn v kastrolu (voní to strašně moc... úplně se mi sbíhají sliny....).
Zítra večer máme koncert s Geshemem, tak zítřek asi taky dobře uteče.... v neděli už budu odpočítávat poslední týden :-)
Zdravotní stav: celkem ok, akorát jsem šíleně zimomřivá, což v těchto mrazivých dnech (padají teplotní rekordy za posledních 80 let!!!) není nic moc...
Pak mě furt bolej záda, což přičítám tomu, že se mi ubývá svalstvo všude, taky mám furt vyschlo v puse, což řeším neustálým pitím čajů.. Váha dnes 66,7 kg. Celkový úbytek váhy přes 10 kg.
Jinak minulé úterý - středa jsem byla s Aliancí ve Františkových Lázních, což bylo super, hezky mi ten čas utekl, až na ty snídaně, obědy, apod... ale už jsem si zvykla, že na ty lidi jenom koukám.
Čtrvtek - nakupovali jsme s Fafou v globusu na sobotní návštěvu S. (rodičů Honzy), kdy jsme jim slíbil madagaskarské degustační menu.
Pátek - byla jsem s Evou (ředitelka Aliance) v Plzni, kde jsme měly pracovní schůzku. Pak vlakem domů, a večer byla oslava Evy narozenin. Návrat asi v půl 12.
Sobota - ve znamení vaření, vytírání, uklízení (vařili jsme 4 chodové menu + saláty + příloha...) a stihli jsme to tak tak... v 1 přichází S., jídlo jim hodně chutná, jsou nadšení a my jsme rádi :-) akorát já piju svoji řepu a čaje... mám zrovna na tohle pekelnou chuť :-(
Odchází asi v 8 večer. Pak úklid kuchyně, pak ještě peču 2 koláče pro zítřejší pohoštění v kostele.
Neděle: ráno jdeme s Vikim nachystat dolů pohoštění. Po kostele obsluha, nakládání nádobí do myčky apod. V kostele je Věrka s Ondrou, zvu ji na oběd spolu s našima (zbylo nám spousta jídla od včera).
Obědváme, a odpoledne sborový výlet do Komořanského údolí. Byla kosa jak na sibiři, ale výlet byl moc fajn.
Večer připravuju věci pro Alianci.
Dnes (t. pondělí). Ráno asi v půl 8. volá Eva, že máme schůzku s Lindexem (velká oděvní firma) a že Magda (naše PRka) nemůže z vážných důvodů, jestli bych nepřišla. Narychlo připravuju prezentaci v AJ a
frčím na Alianci. Schůzka dopadla myslím dobře (pan ředitel - Švéd, sympaťák, zdá se, že má pro naši činnost sympatie...). pak frčím domů a doma dělám jednoduché jídlo (rýže + kukuřice z plechovky + tuňák z plechovky). Sedám k překladu.
Odpoledne dělám pro děti popcorn v kastrolu (voní to strašně moc... úplně se mi sbíhají sliny....).
Zítra večer máme koncert s Geshemem, tak zítřek asi taky dobře uteče.... v neděli už budu odpočítávat poslední týden :-)
pondělí 18. března 2013
Breussova kůra - 23. den
Zjistila jsem, že ty nové kávové filtry jsou leda k vzteku. Naleju do nich šťávu, a hrc, filtr se protrhne. V podstatě jsem takto zničila asi 5 filtrů, pak jsem je dala do trychtýře, kde se sice neprotrhly, ale zato se ucpaly. Takže to přelévám z jednoho filtru do druhého, a podařilo se mi zlikvidovat asi 15 filtrů bez valného úspěchu.
Vzdávám to a jdu vařit bramborovou kaši.
Pak si dávám klystýr s citronovou šťávou.
Poté co se Viki vrátil, jsem mu dala oběd a pak vyrážím na pochůzky - Dr. - vyřídit si lázně, pak jdu shánět papírové filtry čajové, které nemůžu sehnat ve 2 drogeriích ani v Bille ani v Máji, a pak sraz s kámoškou v pizzerii u Divadla. Kecáme asi 2 hodiny u 1 šálku čaje. Číšník byl velmi milý a na moji prosbu, aby mi do zázvorového čaje přinesl horkou vodou mi bez řeči dolévá horkou vodu a nepočítá si za to ani korunu! Nechala jsem mu 10 kč dýško.
Kamarádka bohužel dost vydeptaná, přítel jí zahýbá, ona ho nechce ztratit a tak oba hrajou hru "já nic já muzikant".
Potom domů, něco málo udělat a pak běžím k Monči na ostříhání. Venku počasí hnusné, zima jak na sibiři, snízh s deštěm mám dva svetry a pořád se klepu jak ratlík. Monča mi udělala platinový mikádo. Mám radost. Kupuju ještě velkou láhev šampónu a mažu domů.
Absenci papírových filtrů jsem vyřešila rozstříháním utěrky a konečně je šťáva přeceděna. hurá! Asi nejlepší způsobe cezení šťávy. Že mě to nenapadlo hned.
Doma různé povinnosti, posílání plateb, apod. Kontroluju fafovi překlad, dodělávám něco pro Alianci, protože zítra jedem na dva dny do těch Frantovek.
Mám střídavě hlad, pobolívá mě hlava a záda. Půjdu spát, nemám ale nic nachystáno...
Vzdávám to a jdu vařit bramborovou kaši.
Pak si dávám klystýr s citronovou šťávou.
Poté co se Viki vrátil, jsem mu dala oběd a pak vyrážím na pochůzky - Dr. - vyřídit si lázně, pak jdu shánět papírové filtry čajové, které nemůžu sehnat ve 2 drogeriích ani v Bille ani v Máji, a pak sraz s kámoškou v pizzerii u Divadla. Kecáme asi 2 hodiny u 1 šálku čaje. Číšník byl velmi milý a na moji prosbu, aby mi do zázvorového čaje přinesl horkou vodou mi bez řeči dolévá horkou vodu a nepočítá si za to ani korunu! Nechala jsem mu 10 kč dýško.
Kamarádka bohužel dost vydeptaná, přítel jí zahýbá, ona ho nechce ztratit a tak oba hrajou hru "já nic já muzikant".
Potom domů, něco málo udělat a pak běžím k Monči na ostříhání. Venku počasí hnusné, zima jak na sibiři, snízh s deštěm mám dva svetry a pořád se klepu jak ratlík. Monča mi udělala platinový mikádo. Mám radost. Kupuju ještě velkou láhev šampónu a mažu domů.
Absenci papírových filtrů jsem vyřešila rozstříháním utěrky a konečně je šťáva přeceděna. hurá! Asi nejlepší způsobe cezení šťávy. Že mě to nenapadlo hned.
Doma různé povinnosti, posílání plateb, apod. Kontroluju fafovi překlad, dodělávám něco pro Alianci, protože zítra jedem na dva dny do těch Frantovek.
Mám střídavě hlad, pobolívá mě hlava a záda. Půjdu spát, nemám ale nic nachystáno...
neděle 17. března 2013
Breussova kůra - 22. den
Váha: 68,7 kg
Ráno se mi nechce vstávat, přičítám to tomu, že jsem šla pozdě spát (po půlnoci). Dušuju se, že dnes jistojistě půjdu spát dřív.
Po cvičení vstanu, a jdu dodělat kuchyň, udělat šťávu (včera jsem si v globusu koupila bio řepu a bio mrkev), pak dopíjím ledvinový čas (hurá, už ho dál nemusím pít, pije se jenom první 3 týdny!) Škrábu brambory na oběd, Fafa se uvolil, že dnes uvaří, za cenu toho, že mu oškrábu brambory.
Pak do kostela, máme dnes výroční sborové shromáždění, což znamená, že se kostel protáhne min. do 12.
PO kostele domů, doma už Fafa vaří, rád to přenechal mně. Připravuju ještě salát, pak obědváme, popíjím si svoji řepu.
Odpoledne mě zmohla únava, jdu si lehnout asi na dvě hoďky, sluníčko mi krásně svítí do obličeje, je to příjemné.
Pak se připravujeme, jedem k Honzovým rodičům prohlídnout si nový byt Betky a Honzy. Je to kousek od Tančícího domu, ve starém krásně zrestaurovaném domě. Byt nádherný, vysoké stropy, nově vymalovaný, skoro nová kuchyň se spotřebiči, obrovskej úložnej prostor, pak velkej pokoj oddělenej od kuchyně obrovskýma dřevěnýma šoupacíma dveřma, v pokoji prostorná vestavěná skříň z nerezu a skla, na podlaze parkety, malinká koupelna se sprchovým koutem a vedle wc + bidet.
Po prohlídce nás S. pozvali k nim domů, kde připravili úžasné pohoštění (já jsem se akorát koukala... ale už jsem si na to zvykla....), byli moc milí, je vidět, že se Betka u nich cítí dobře.¨
Pozvali jsme je na oplátku k nám domů příští sobotu. Bude to sice děsnej stres, protože jsem celej pátek pryč (v Plzni) ale bylo mi trapný to pořád odkládat. Vlastně oni nás pozvali asi 4x a my jenom jednou a to bylo takový jenom na rychlovku.
V půl 8. odcházíme, protože S. museli někam jít.
Večer připravuju něco pro Alianci a peru.
Bolí mě záda a mám ztuhlou šíji.
Přípravuju si klystýr, protože jsem si ho už dlouho nedělala...
Ráno se mi nechce vstávat, přičítám to tomu, že jsem šla pozdě spát (po půlnoci). Dušuju se, že dnes jistojistě půjdu spát dřív.
Po cvičení vstanu, a jdu dodělat kuchyň, udělat šťávu (včera jsem si v globusu koupila bio řepu a bio mrkev), pak dopíjím ledvinový čas (hurá, už ho dál nemusím pít, pije se jenom první 3 týdny!) Škrábu brambory na oběd, Fafa se uvolil, že dnes uvaří, za cenu toho, že mu oškrábu brambory.
Pak do kostela, máme dnes výroční sborové shromáždění, což znamená, že se kostel protáhne min. do 12.
PO kostele domů, doma už Fafa vaří, rád to přenechal mně. Připravuju ještě salát, pak obědváme, popíjím si svoji řepu.
Odpoledne mě zmohla únava, jdu si lehnout asi na dvě hoďky, sluníčko mi krásně svítí do obličeje, je to příjemné.
Pak se připravujeme, jedem k Honzovým rodičům prohlídnout si nový byt Betky a Honzy. Je to kousek od Tančícího domu, ve starém krásně zrestaurovaném domě. Byt nádherný, vysoké stropy, nově vymalovaný, skoro nová kuchyň se spotřebiči, obrovskej úložnej prostor, pak velkej pokoj oddělenej od kuchyně obrovskýma dřevěnýma šoupacíma dveřma, v pokoji prostorná vestavěná skříň z nerezu a skla, na podlaze parkety, malinká koupelna se sprchovým koutem a vedle wc + bidet.
Po prohlídce nás S. pozvali k nim domů, kde připravili úžasné pohoštění (já jsem se akorát koukala... ale už jsem si na to zvykla....), byli moc milí, je vidět, že se Betka u nich cítí dobře.¨
Pozvali jsme je na oplátku k nám domů příští sobotu. Bude to sice děsnej stres, protože jsem celej pátek pryč (v Plzni) ale bylo mi trapný to pořád odkládat. Vlastně oni nás pozvali asi 4x a my jenom jednou a to bylo takový jenom na rychlovku.
V půl 8. odcházíme, protože S. museli někam jít.
Večer připravuju něco pro Alianci a peru.
Bolí mě záda a mám ztuhlou šíji.
Přípravuju si klystýr, protože jsem si ho už dlouho nedělala...
pátek 15. března 2013
Breussova kůra - 20. den
Ráno jsem si připravila láhev breussovy originální šťávy, na kterou jsem se moc těšila, jednak že si ušetřím tu práci, a pak jsem byla zvědavá jak to chutná!
Ráno byla u mě na skok Renča, trošku jsem pokecaly, a pak přišla maminka a v půl 10. vyrážíme na výlet do Obříství za sněženkami! Já si sebou beru svoji breussovku coby celodenní svačinu!
Na Vysočanský máme sraz s Rosťou a Frankpou. Jedeme metrem, pak busem do Neratovic a odtud busem do Obříství. První naše cesta vede do hostince u Králů, kde si dáváme oběd (resp. maminka, Rosťa a Franka), já si dávám čaj a šťávu. Šťáva je dost hnusná, chutná kysele, ale nedá se nic dělat, přece nevyhodím 127 kč, že jo... V hostinci je teploučko a já jsem zmrzlá jako preclík, protože venku je dobrých mínus 7 a fouká ostrej severák. Ovinuju se okolo topné tyče a nemíním ji opustit!
Servírka, silnější paní v letech, se o nás stará jako bychom byli její vlastní děti. Na tabuli jsou křídou napsaná jídla, asi 5 hotovek, které rychle mizí. Mamka s Kunertovýma si dali znojemskou s knedlíkama a prej byla dobrá. Já usrkávám svůj ovocný čaj. Vedle v kuřácké místnosti sedí štamgasti, pokuřujou a popíjejí, a je tam útulno a teploučko. Moc se mi nikam nechce!
Nakonec ale zaplatíme, a vyrážíme do té sloty. Sluníčko občas chabě zasvítí a vyvolá dojem že se trošku oteplilo. Ale za chvilku zas zaleze za mraky. Ale jakmile dorazíme do lesa svižnější chůzí, už mi není taková zima. Za chvilku dorážíme k nekonečným lánům sněženek! Je to něco neuvěřitelného. Droboučké nerozvinuté hlavičky sněženek se statečně prodírají skrz sněhovou pokrývku. Začínám fotit a zima je zapomenuta! Jdeme podél slepého ramene Labe a otvírají se nám romantické pohledy na zamrzlou řeku. Asi po hodině se vracíme, zablácení, a jdeme se opět ohřát ke Králům. Ti samí štamgasti tam stále sedí a zdraví nás. Dáváme si čajem povídáme si čekáme na autobus, který nám jede za hodinu. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem se tam ohřála, nebo milou obsluhou, ale ta hospoda mi připadala jako nejlepší podnik, který jsem v poslední době navštívila! I když interiér byl vlastně docela hnusný... Nakonec se loučíme s obsluhou i štamgasty a jdeme na autobus, který nás zaveze až do Prahy.
Když jsem dorazila domů, Fafa chtěl jít na nákup, tak jdeme ještě do Kauflandu, pak domů, vyklízíme jídlo, Erička si smaží slaninu, pečivo voní... no když vydržím tohle, tak už snad asi všechno.
Mám docela hlad, popíjím čaj a šťávu. Jinak se cítím dobře.
Ráno byla u mě na skok Renča, trošku jsem pokecaly, a pak přišla maminka a v půl 10. vyrážíme na výlet do Obříství za sněženkami! Já si sebou beru svoji breussovku coby celodenní svačinu!
Na Vysočanský máme sraz s Rosťou a Frankpou. Jedeme metrem, pak busem do Neratovic a odtud busem do Obříství. První naše cesta vede do hostince u Králů, kde si dáváme oběd (resp. maminka, Rosťa a Franka), já si dávám čaj a šťávu. Šťáva je dost hnusná, chutná kysele, ale nedá se nic dělat, přece nevyhodím 127 kč, že jo... V hostinci je teploučko a já jsem zmrzlá jako preclík, protože venku je dobrých mínus 7 a fouká ostrej severák. Ovinuju se okolo topné tyče a nemíním ji opustit!
Servírka, silnější paní v letech, se o nás stará jako bychom byli její vlastní děti. Na tabuli jsou křídou napsaná jídla, asi 5 hotovek, které rychle mizí. Mamka s Kunertovýma si dali znojemskou s knedlíkama a prej byla dobrá. Já usrkávám svůj ovocný čaj. Vedle v kuřácké místnosti sedí štamgasti, pokuřujou a popíjejí, a je tam útulno a teploučko. Moc se mi nikam nechce!
Nakonec ale zaplatíme, a vyrážíme do té sloty. Sluníčko občas chabě zasvítí a vyvolá dojem že se trošku oteplilo. Ale za chvilku zas zaleze za mraky. Ale jakmile dorazíme do lesa svižnější chůzí, už mi není taková zima. Za chvilku dorážíme k nekonečným lánům sněženek! Je to něco neuvěřitelného. Droboučké nerozvinuté hlavičky sněženek se statečně prodírají skrz sněhovou pokrývku. Začínám fotit a zima je zapomenuta! Jdeme podél slepého ramene Labe a otvírají se nám romantické pohledy na zamrzlou řeku. Asi po hodině se vracíme, zablácení, a jdeme se opět ohřát ke Králům. Ti samí štamgasti tam stále sedí a zdraví nás. Dáváme si čajem povídáme si čekáme na autobus, který nám jede za hodinu. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem se tam ohřála, nebo milou obsluhou, ale ta hospoda mi připadala jako nejlepší podnik, který jsem v poslední době navštívila! I když interiér byl vlastně docela hnusný... Nakonec se loučíme s obsluhou i štamgasty a jdeme na autobus, který nás zaveze až do Prahy.
Když jsem dorazila domů, Fafa chtěl jít na nákup, tak jdeme ještě do Kauflandu, pak domů, vyklízíme jídlo, Erička si smaží slaninu, pečivo voní... no když vydržím tohle, tak už snad asi všechno.
Mám docela hlad, popíjím čaj a šťávu. Jinak se cítím dobře.
čtvrtek 14. března 2013
Breussova kůra - 19. den
Ráno jsem si nestihla zacvičit, docela mě pobolívají záda, prostě ráno MUSÍM cvičit, protože se pak cítím mnohem líp.
Dělám šťávy, čaje, pak dopoledne hlídám Štofíčka, Betka jde na rehábku. Sestřička jí už po 4. odblokovávala žebra. Usoudily jsem, že to není normální. Objednala se k Petru Novákovi (čínská medicína, je to člověk, který má opravdu širokej záběr. no tak uvidíme, co jí řekne...
Vařím vývar - 1) kuřecí, 2) zeleninovej.
Přichází Viki i Erička vývar jim chutná. Do toho Betka vaří cizrnu, takže máme v kuchyni jak po výbuchu.
Uklízím, potom chvilku překládám, a pak už je čas jít na kytarovej koncert, na který nám bylo doporučeno jí Vikískovou paní učitelkou kytary. Prý motivační.
Koncert se koná v Emauzích, trochu bloudíme, nemůžeme najít správnej vchod, netušila jsem, že klášter v Emauzích je tak rozlehlej. Je zima jak v psírně, určitě minimálně 5 pod nulou :-(
Nakonec vcházíme do prostor kláštera, jdeme dlouhou chodbou, která je matně osvětlená, vypadá to tam trochu jako v hororu. Nakonec nacházíme dveře s označením Refektář, a jdeme dovnitř. Koncert už je v běhu. Bylo to moc hezké, Viki se trochu nudil...
Večer zase vařím - guláš a peču švestkovej drobenkovej koláč, protože zítra jsem celej den pryč, jedeme do Obříství na sněženky. Doufám, že tam nezmrznu...
Dělám šťávy, čaje, pak dopoledne hlídám Štofíčka, Betka jde na rehábku. Sestřička jí už po 4. odblokovávala žebra. Usoudily jsem, že to není normální. Objednala se k Petru Novákovi (čínská medicína, je to člověk, který má opravdu širokej záběr. no tak uvidíme, co jí řekne...
Vařím vývar - 1) kuřecí, 2) zeleninovej.
Přichází Viki i Erička vývar jim chutná. Do toho Betka vaří cizrnu, takže máme v kuchyni jak po výbuchu.
Uklízím, potom chvilku překládám, a pak už je čas jít na kytarovej koncert, na který nám bylo doporučeno jí Vikískovou paní učitelkou kytary. Prý motivační.
Koncert se koná v Emauzích, trochu bloudíme, nemůžeme najít správnej vchod, netušila jsem, že klášter v Emauzích je tak rozlehlej. Je zima jak v psírně, určitě minimálně 5 pod nulou :-(
Nakonec vcházíme do prostor kláštera, jdeme dlouhou chodbou, která je matně osvětlená, vypadá to tam trochu jako v hororu. Nakonec nacházíme dveře s označením Refektář, a jdeme dovnitř. Koncert už je v běhu. Bylo to moc hezké, Viki se trochu nudil...
Večer zase vařím - guláš a peču švestkovej drobenkovej koláč, protože zítra jsem celej den pryč, jedeme do Obříství na sněženky. Doufám, že tam nezmrznu...
středa 13. března 2013
Breussova dieta - 18. den
Ráno vstávám cca v 7, cítím, že jsem spala málo, šla jsem spát v 1 hodinu, protože jsem dodělávala překlad.
Po vypravení Vikíska do školy (snídaně, svačina, pití, léky) sedám k překladu, abych to po sobě ještě jednou přečetla, než to odešlu. Střídavě u toho usínám.
Cvičím, protože poslední dobou mám zase problémy s křížem, cviky docela zabírají, dávám si i posilovačky na břišní a zádové svaly. Mám taky hodně ztuhlou šíji, možná si skočím někam na masáž. Zajímaví je, že poslední asi 4 dny se mi váha ustálila na 69,7 a nehne se. Což je docela dobře, protože rychlé hubnutí by mi určitě přineslo jojo efekt.
Pak dodělávám a odesílám překlad, a ještě dodělávám prezentaci na dnešní správní radu Aliance.
Prezentace dopadla dobře, zdálo se, že jsou členové spokojení, docela jsem měla pocit, že vím, o čem mluvím.
Zpátky domů, doma s Betkou vaříme, pak běžný provoz… chvilkami mám docela hlad, usrkávám vodu ze zelí, doufám,že nevadí, že je trochu pálivá (byla v tom feferonka).
Večer vařím tagliatele s pestem, hlad zaháním čajem. Jsem strašně ospalá a nejradši bych s sebou praštila do postele. Ale pak bych se zase budila v noci. NO nevadí, blíží se 22. hodina, tak teď už jdu doopravdy spát. Těším se na svoji pohodlnou postel a chlupatou deku, kterou jsem dostala k narozeninám!
Po vypravení Vikíska do školy (snídaně, svačina, pití, léky) sedám k překladu, abych to po sobě ještě jednou přečetla, než to odešlu. Střídavě u toho usínám.
Cvičím, protože poslední dobou mám zase problémy s křížem, cviky docela zabírají, dávám si i posilovačky na břišní a zádové svaly. Mám taky hodně ztuhlou šíji, možná si skočím někam na masáž. Zajímaví je, že poslední asi 4 dny se mi váha ustálila na 69,7 a nehne se. Což je docela dobře, protože rychlé hubnutí by mi určitě přineslo jojo efekt.
Pak dodělávám a odesílám překlad, a ještě dodělávám prezentaci na dnešní správní radu Aliance.
Prezentace dopadla dobře, zdálo se, že jsou členové spokojení, docela jsem měla pocit, že vím, o čem mluvím.
Zpátky domů, doma s Betkou vaříme, pak běžný provoz… chvilkami mám docela hlad, usrkávám vodu ze zelí, doufám,že nevadí, že je trochu pálivá (byla v tom feferonka).
Večer vařím tagliatele s pestem, hlad zaháním čajem. Jsem strašně ospalá a nejradši bych s sebou praštila do postele. Ale pak bych se zase budila v noci. NO nevadí, blíží se 22. hodina, tak teď už jdu doopravdy spát. Těším se na svoji pohodlnou postel a chlupatou deku, kterou jsem dostala k narozeninám!
úterý 12. března 2013
Breussova kůra - 17. den
Myslím, že jsem překonala krizi. Energeticky se cítím úplně v pořádku.
Dopoledne hlídám chlapečka, Betka s Honzou jdou na trénink. Pak vařím oběd, odpoledne překládám. Dostala jsem hlad, vařím si čistý cibulový vývar.
K tomu trochu "mlsám" šťávu z kysaného zelí. Pak zas hlídám, v půl 6. jdu na zkoušku pěveckého souboru.
Večer mi volá pí ředitelka z Aliance, řešíme moji prezentaci na zítřejší správní radu. Paní ředitelka je na pokraji sil, je přepracovaná, myslím, že by měla trochu zvolnit tempo.
Večer jsem zjistila, že mám ještě spoustu šťávy, tak po douškách upíjím.
Objednala jsem se ke kadeřnici, vlasy mám jak po výbuchu, nejde s nimi nic dělat.
Jinak pleť mám hladkou, hlavně na obličeji. Hodně se mi lepšila celulitida.
Cítím sobě spoustu energie, dobře se mi překládá, akorát nemám moc fyzičku, např. zadýchávám se do schodů. No ale to snad vyřeším později.
Dopoledne hlídám chlapečka, Betka s Honzou jdou na trénink. Pak vařím oběd, odpoledne překládám. Dostala jsem hlad, vařím si čistý cibulový vývar.
K tomu trochu "mlsám" šťávu z kysaného zelí. Pak zas hlídám, v půl 6. jdu na zkoušku pěveckého souboru.
Večer mi volá pí ředitelka z Aliance, řešíme moji prezentaci na zítřejší správní radu. Paní ředitelka je na pokraji sil, je přepracovaná, myslím, že by měla trochu zvolnit tempo.
Večer jsem zjistila, že mám ještě spoustu šťávy, tak po douškách upíjím.
Objednala jsem se ke kadeřnici, vlasy mám jak po výbuchu, nejde s nimi nic dělat.
Jinak pleť mám hladkou, hlavně na obličeji. Hodně se mi lepšila celulitida.
Cítím sobě spoustu energie, dobře se mi překládá, akorát nemám moc fyzičku, např. zadýchávám se do schodů. No ale to snad vyřeším později.
neděle 10. března 2013
Breussova kůra - 15. den
Ráno do kostela, pak naši k nám, vařím oběd (klasicky pečené kuře, opět vůně mi nedělá dobře...dráždí mě to, nedokážu říct, jestli je to příjemné nebo spíš nepříjemné..)
Odpoledne hlídám Štofího, jdu si s ním na hodinku lehnout.
Odpoledne překládám a večer dělám práci pro Alianci. Mám docela hlad, bolí mě záda a bolí mě hlava..nevím čím to je.. je 22:42, jdu spát.
Odpoledne hlídám Štofího, jdu si s ním na hodinku lehnout.
Odpoledne překládám a večer dělám práci pro Alianci. Mám docela hlad, bolí mě záda a bolí mě hlava..nevím čím to je.. je 22:42, jdu spát.
sobota 9. března 2013
Breussova kůra - 14. den
Ráno jsme vstala a udělala dvojnásobné množství šťávy i pro Fafu, který si prej dá dva dny diety. Pak jsem šla do centra Ajúrvédy na meditaci o radosti. Šťávu si beru s sebou. V centru to bylo krásné, vše podle feng-shu,uprostřed fontánka ve tvaru labutě, vyhřívaná podlaha... Trvalo to celkem 5 hodin a já jsem si krásně odpočinula.
Když jsem přišla domů, žádná dieta se nekonala, bylo tady navařeno - maso, rýže... ale šťávu si dali ještě k tomu.
Odpoledne zase překládám, večer dělám večeři - tvarohové knedlíky s rozmačkanými čerstvými jahodami s cukrem a smetanou. No přiznám bez mučení, vonělo to brutálně.
Večer jsem se dívala na kousek filmu s Karlem Gottem zamlada "Hvězda padá vzhůru" a nevím proč, strašně mi to připomnělo tu dobu a vzpomněla jsem si na ty svačinky, které maminka vždycky dělávala zedníkům, kteří opravovali kostel a dostala jsem na ně děsnou chuť, většinou to byly chleby namazané lančmítem nebo masem z konzervy nebo nějakou tvarohovou pomazánkou, obložené zeleninkou.
No tak radši jdu spát, abych ty chutě zaspala...
Když jsem přišla domů, žádná dieta se nekonala, bylo tady navařeno - maso, rýže... ale šťávu si dali ještě k tomu.
Odpoledne zase překládám, večer dělám večeři - tvarohové knedlíky s rozmačkanými čerstvými jahodami s cukrem a smetanou. No přiznám bez mučení, vonělo to brutálně.
Večer jsem se dívala na kousek filmu s Karlem Gottem zamlada "Hvězda padá vzhůru" a nevím proč, strašně mi to připomnělo tu dobu a vzpomněla jsem si na ty svačinky, které maminka vždycky dělávala zedníkům, kteří opravovali kostel a dostala jsem na ně děsnou chuť, většinou to byly chleby namazané lančmítem nebo masem z konzervy nebo nějakou tvarohovou pomazánkou, obložené zeleninkou.
No tak radši jdu spát, abych ty chutě zaspala...
Breussova kůra - 13. den
Celý den překládám... kromě nandávám prádlo do pračky a uklízím. Oběd jsem nestihla, tak dělám rychlo omeletu obloženou rajčátkama, salátkem a okurkama. K tomu opečenej toust. Přesto to Viki okomentoval, že je škoda, že takhle dobře nevaří ve školní jídelně.. jak málo stačí !
Odpoledne jedeme do haly 22, pak nakupovat do Lidlu.
Nejvíc nesnáším to vyklízení nákupu a ukládání. Pak zase překládám. Kupodivu mi práce jde docela dobře od ruky!
Odpoledne jedeme do haly 22, pak nakupovat do Lidlu.
Nejvíc nesnáším to vyklízení nákupu a ukládání. Pak zase překládám. Kupodivu mi práce jde docela dobře od ruky!
čtvrtek 7. března 2013
Breussova kůra - 12. den
V noci se mi zdál zvláštní sen: nějakým způsobem jsem viděla svoji hlavu z vnějšku. Nevím jak, možná jsem měla dvě hlavy. A tak jsem se na tu moji hlavu koukala a líbila se mi. Hladila jsem ji po vlasech a říkala jsem jí, že jí to sluší, ale že by si měla umýt vlasy :-D
Dobré psycho....!
Ráno se snažím trochu překládat, pak jde Betka na rehábku, tak hlídám Kryštůfka, do toho vyřizuju telefonáty pro Alianci. Cítím se plná energie.
Volám na onkologii ohledně výsledků - onko markery Ca 15-3 jsou prý úplně v pořádku (hodnota 9,1) - díky Bohu !!!! jinak mám trochu zvýšenou ureu a kreatinin (musím víc pít).. a hraničně zvýšené ALT a ALP. Jinak prý všechno ok, včetně krevního obrazu. Hurá!
Pak vařím oběd (losos s omáčkou a rýží) spolu s Betkou, která vaří pro sebe z knihy Dagmar Lužné (vaříme dětem a maminkám): polévku s kedlubnou a hlívou ústřičnou. Tak se tam spolu motáme a navzájem si překážíme, a pak mi Betka řekla věc, kterou si chci pamatovat, že je moc ráda, že jí takhle můžu pomáhat a radit s vařením a že to pro ni znamená mnohem víc, než kdybychom jeli třeba lyžovat do Alp...Já jsem jí zas řekla, že mám radost, že se zajímá o MB vaření.
Pak jdu doprovodit Vikiho na tramvaj do hudebky. Zavěsil se do mě a vypráví mi zážitky s dnešního zápasu ve vybíjené. Uvědomuju si, jaké mám štěstí,že mám tak úžasné děti.
Odpoledne se mi podařilo dát si hodinu šlofíka. Trochu mě chytají křeče do lýtek, když ležím, asi si musím koupit magpézii.
Potom se připravuju na večerní happening na Staroměstském náměstí. Zpíváme tam s Geshemem na památku 3 792 zavražděných židů 8.3. 1944 a 6500 zavražděných 11.7. 1944.
Trochu se upravuju (maluju si obličej na ksicht)a vyrážím. Na Staroměstském náměstí nás pohltila tajemná atmosféra, která šla dobře s tématem happeningu. Věžičky Sv. Týna s rozsvícenými světly v jejich oknech se rýsovaly proti potemnělém nebi. Kolem nás chodili zvědaví turisté a zastavovali se.
Happening dopadl dobře, dali jsem to asi úplně nejlíp, jak jsme mohli, sklidila jsme potlesk a Marek (sbormistr) vypadal spokojeně. Pak jdu s Věrkou,Ondrou, Vérou a jejím manželem Ivou na chvilku do kavárny, nakonec jsem skončili v poměrně zakouřené restauraci, ale jsem rádi, že bylo někde místo. Dala jsem si šípkový čaj. Povídáme si asi 2 hodiny.
Pak domů, Vikísek na mě čekal, čtu mu Kačera a pak mě nechce pustit. Říkám mu, že je mamináč a on souhlasí a říká že jsem jeho Vikináč. Dávám mu za pravdu.
Potom se Eri hádá s Fafou, protože chce přestoupit s gymplu na nějakou střední školu. Fafu to štve, a vyčítá jí, že málo pracuje. Eri argumentuje, že se učí dost, a žen on vůbec neví, jestli se učí nebo ne, že se o její prospěch nezajímá, atd... Nevměšuju se do debaty, svým způsobem mají pravdu oba.. nakonec odchází E. s pláčem. ach jo...
Dobré psycho....!
Ráno se snažím trochu překládat, pak jde Betka na rehábku, tak hlídám Kryštůfka, do toho vyřizuju telefonáty pro Alianci. Cítím se plná energie.
Volám na onkologii ohledně výsledků - onko markery Ca 15-3 jsou prý úplně v pořádku (hodnota 9,1) - díky Bohu !!!! jinak mám trochu zvýšenou ureu a kreatinin (musím víc pít).. a hraničně zvýšené ALT a ALP. Jinak prý všechno ok, včetně krevního obrazu. Hurá!
Pak vařím oběd (losos s omáčkou a rýží) spolu s Betkou, která vaří pro sebe z knihy Dagmar Lužné (vaříme dětem a maminkám): polévku s kedlubnou a hlívou ústřičnou. Tak se tam spolu motáme a navzájem si překážíme, a pak mi Betka řekla věc, kterou si chci pamatovat, že je moc ráda, že jí takhle můžu pomáhat a radit s vařením a že to pro ni znamená mnohem víc, než kdybychom jeli třeba lyžovat do Alp...Já jsem jí zas řekla, že mám radost, že se zajímá o MB vaření.
Pak jdu doprovodit Vikiho na tramvaj do hudebky. Zavěsil se do mě a vypráví mi zážitky s dnešního zápasu ve vybíjené. Uvědomuju si, jaké mám štěstí,že mám tak úžasné děti.
Odpoledne se mi podařilo dát si hodinu šlofíka. Trochu mě chytají křeče do lýtek, když ležím, asi si musím koupit magpézii.
Potom se připravuju na večerní happening na Staroměstském náměstí. Zpíváme tam s Geshemem na památku 3 792 zavražděných židů 8.3. 1944 a 6500 zavražděných 11.7. 1944.
Trochu se upravuju (maluju si obličej na ksicht)a vyrážím. Na Staroměstském náměstí nás pohltila tajemná atmosféra, která šla dobře s tématem happeningu. Věžičky Sv. Týna s rozsvícenými světly v jejich oknech se rýsovaly proti potemnělém nebi. Kolem nás chodili zvědaví turisté a zastavovali se.
Happening dopadl dobře, dali jsem to asi úplně nejlíp, jak jsme mohli, sklidila jsme potlesk a Marek (sbormistr) vypadal spokojeně. Pak jdu s Věrkou,Ondrou, Vérou a jejím manželem Ivou na chvilku do kavárny, nakonec jsem skončili v poměrně zakouřené restauraci, ale jsem rádi, že bylo někde místo. Dala jsem si šípkový čaj. Povídáme si asi 2 hodiny.
Pak domů, Vikísek na mě čekal, čtu mu Kačera a pak mě nechce pustit. Říkám mu, že je mamináč a on souhlasí a říká že jsem jeho Vikináč. Dávám mu za pravdu.
Potom se Eri hádá s Fafou, protože chce přestoupit s gymplu na nějakou střední školu. Fafu to štve, a vyčítá jí, že málo pracuje. Eri argumentuje, že se učí dost, a žen on vůbec neví, jestli se učí nebo ne, že se o její prospěch nezajímá, atd... Nevměšuju se do debaty, svým způsobem mají pravdu oba.. nakonec odchází E. s pláčem. ach jo...
středa 6. března 2013
Breussova kůra - 11. den
Ráno peru, a v návalu potřeby očisty si dělám klystýr. Vymyslela jsem speciální vychytávku, už neležím v koupelně na zemi, což bylo krajně nepohodlné, ale lehla jsem si na sedačku, na kterou jsem položila složený ručník (pro jistotu), irigační soupravu jsem zavěsila na stativ, k ruce jsem si vzala mobil a telefon a knihu. Bylo to velmi pohodlné a dalo by se říct i příjemné. Když už jsem měla pocit že jsem plná, dala jsem si nohy na opěradlo sedačky a posunovala je po stěně nahoru, čímž se mi břicho dostalo nad úroveň trupu. Vše dobře dopadlo, dávám si sprchu, cítím se krásně odlehčeně.
Potom se pouštím do vaření, dělám fazolovou polívku a brambory zapečené s nivou. Stíhám i uklidit. Po 12. hodině přišla na návštěvu kamarádka s mrňouskem.
Pak na chvilku na hřiště i s dětma, je hezky ale trochu zima.
Večer mám staršovstvo. Chválí mě, že prý dobře vypadám a že jsem omládla.
Potom se pouštím do vaření, dělám fazolovou polívku a brambory zapečené s nivou. Stíhám i uklidit. Po 12. hodině přišla na návštěvu kamarádka s mrňouskem.
Pak na chvilku na hřiště i s dětma, je hezky ale trochu zima.
Večer mám staršovstvo. Chválí mě, že prý dobře vypadám a že jsem omládla.
Breussova kůra - 10. den
Ráno se cítím celkem normálně, připravuju si na počítači věci pro Alianci, pak jdu na sezení, které trvá 2,5 hodiny. Šťávu a šalvějový čaj si beru s sebou.
Odpoledne mě Betka prosila, jestli bych s ní nezašla do haly 22 do tržnice, že by si ráda koupila nějakou zeleninu, protože chce začít vařit a stravovat se makrobioticky. Balíme Kryštůfka, berem kočár a vyrážíme. V hale 22 byla asi jenom 1/3 prodejců, ale i tak jsem nakoupily všechno, co potřebovala. Bylo toho plný úložný prostor kočárku. Cestou zpátky jdeme procházkou asi 2 stanice tramvaje. Je opět krásně, svítí sluníčko což mi dělá moc dobře.
Zpátky jdu rovnou na zkoušku pěveckého souboru Geshem. Nacvičujeme 3 písně na happening Pamatuj! na památku obětí holocaustu. Zkouška trvá 2,5 hod, pak domů. Zjistila jsem, že se mi tahleta dieta mnohem líp snáší, když jsem aktivní a pořád někde lítám.
Odpoledne mě Betka prosila, jestli bych s ní nezašla do haly 22 do tržnice, že by si ráda koupila nějakou zeleninu, protože chce začít vařit a stravovat se makrobioticky. Balíme Kryštůfka, berem kočár a vyrážíme. V hale 22 byla asi jenom 1/3 prodejců, ale i tak jsem nakoupily všechno, co potřebovala. Bylo toho plný úložný prostor kočárku. Cestou zpátky jdeme procházkou asi 2 stanice tramvaje. Je opět krásně, svítí sluníčko což mi dělá moc dobře.
Zpátky jdu rovnou na zkoušku pěveckého souboru Geshem. Nacvičujeme 3 písně na happening Pamatuj! na památku obětí holocaustu. Zkouška trvá 2,5 hod, pak domů. Zjistila jsem, že se mi tahleta dieta mnohem líp snáší, když jsem aktivní a pořád někde lítám.
Breussova kůra - 9. den
Ráno se cítím hodně slabá, žaludek se mi svíjí jako čerstvě ulovený úhoř.
Dělám si cibulový vývar, na chvilku to hlad zažene.
Venku je nádherně, modrá obloha, svítí sluníčko.
Odpoledne jdu s Eri a s Kryštůfkem na dvouhodinovou procházku do Thomayer. sadů. Docela se ploužím a uprostřed parku jsem navrhla, že si na chvilku sednem. Ale za chvilku jdeme dál, povídáme si, fotíme.
Došly jsem k Vltavě a jdeme dál nezpevněnou cestou, místama je to docela dobrodružné. Kočárek se boří do bláta a drncá po kamenech a Kryštůfek spokojeně spí. Došly jsem až do Tróji a pak zase stejnou cestou zpět. Cestou zpátky ze mě únavy vyprchala, přičítám to "dobití" slunečními paprsky.
Večer se cítím skvěle, úplně euforicky.
Dělám si cibulový vývar, na chvilku to hlad zažene.
Venku je nádherně, modrá obloha, svítí sluníčko.
Odpoledne jdu s Eri a s Kryštůfkem na dvouhodinovou procházku do Thomayer. sadů. Docela se ploužím a uprostřed parku jsem navrhla, že si na chvilku sednem. Ale za chvilku jdeme dál, povídáme si, fotíme.
Došly jsem k Vltavě a jdeme dál nezpevněnou cestou, místama je to docela dobrodružné. Kočárek se boří do bláta a drncá po kamenech a Kryštůfek spokojeně spí. Došly jsem až do Tróji a pak zase stejnou cestou zpět. Cestou zpátky ze mě únavy vyprchala, přičítám to "dobití" slunečními paprsky.
Večer se cítím skvěle, úplně euforicky.
neděle 3. března 2013
Breussova kůra - 8. den
Ráno vstávám v 7, připravuju se na nedělku, hlad je strašný a tak si vařím cibulový vývar. Potom hlad trochu ustane. Po kostele přišli naši, mají 5. den a oba se cítí slabí jako mouchy. Ale hlad nemají. Chtějí to držet jenom 7 dnů, takže končí v úterý. Dala jsem jim instrukce ohledně ukončení 7 denní hladovky podle knihy MUDr. Partykové.
Je mi divné, že všichni kdo tuhle dietu drží už tak po 3 -4. dnu NEMAJÍ HLAD, ale já mám pořád hlad jak herec! Nevím, čím to je.
Pak dělám k obědu pečené kuře, rýži a mrkvový salát. Pečené kuře tak brutálně voní, že musím jít pryč. Ta proklatá vůně prostoupila celý dům, že jí nikde neuniknu!!!
Po obědě jsem si dala dvacet, které se protáhlo na 2 hodiny... Fafa mi říká, ať toho nechám, že vidí, že jsem slabá...asi má strach, že přestanu doma fungovat :-)
Odpoledne doděláváme totální generální debordelizaci dětského pokoje (začali jsme včera a sobota nám nestačila!!!..)možná to souvisí s mojí potřebou očisty jak mě tak i prostředí okolo.
Včera jsem si dělala 1. klystýr a docela bych poradila začít s tím i dřív než 7. den, Každopádně se cítím krásně odlehčeně!
Večer si děti dělají tousty s nugetou. Otvírám nugetu a čichám k ní. Přemýšlím jestli co by se stalo, kdybych do ní zabořila lžičku a celou jí snědla. Došla jsem k názoru, že tohle už mě neláká, že by mi bylo fakt hodně blbě. Večer koukáme na Superstar. Uvařila jsem si hrnek mátového čaje. Aspoň zapomenu na hlad...
Je mi divné, že všichni kdo tuhle dietu drží už tak po 3 -4. dnu NEMAJÍ HLAD, ale já mám pořád hlad jak herec! Nevím, čím to je.
Pak dělám k obědu pečené kuře, rýži a mrkvový salát. Pečené kuře tak brutálně voní, že musím jít pryč. Ta proklatá vůně prostoupila celý dům, že jí nikde neuniknu!!!
Po obědě jsem si dala dvacet, které se protáhlo na 2 hodiny... Fafa mi říká, ať toho nechám, že vidí, že jsem slabá...asi má strach, že přestanu doma fungovat :-)
Odpoledne doděláváme totální generální debordelizaci dětského pokoje (začali jsme včera a sobota nám nestačila!!!..)možná to souvisí s mojí potřebou očisty jak mě tak i prostředí okolo.
Včera jsem si dělala 1. klystýr a docela bych poradila začít s tím i dřív než 7. den, Každopádně se cítím krásně odlehčeně!
Večer si děti dělají tousty s nugetou. Otvírám nugetu a čichám k ní. Přemýšlím jestli co by se stalo, kdybych do ní zabořila lžičku a celou jí snědla. Došla jsem k názoru, že tohle už mě neláká, že by mi bylo fakt hodně blbě. Večer koukáme na Superstar. Uvařila jsem si hrnek mátového čaje. Aspoň zapomenu na hlad...
pátek 1. března 2013
Breussova kůra - 6. den
Ráno vařím čaje, odšťavněno mám už od včerejška. Pak ještě svačiny pro děti. Měřím si tlak : 115/70, takže docela ok.
Oblékám se, kalhoty na mě trochu plandají, je to dobrej pocit. Hlad nemám. Běžím do obchůdku (zase pozdě, jestli ten chlápek s pečivem přijde a já tam nebudu, tak to bude docela průser...). Přestupuju na Florenci a výstup do schodů mi dělá trochu problém. Cestou do obchůdku mě všichni předbíhají, nebo spíše předcházejí.
V obchůdku vše ok, chlápek s pečivem přijel asi minutu poté, co jsem dorazila. Mám dobrou náladu, a cítím se lehce euforicky. Lidi se na mě usmívají a dávají mi spropitné...(zvláštní...) bavím se s jednou starší paní, která je po operaci melanomu a nedávno jí našli nález na plicích. Povídám si s ní, dávám jí informace ohledně jmelí a nakonec se loučíme a paní mi podává ruku. Musela jsem potlačovat slzy. Ta paní mi povyprávěla skoro celý svůj chorobopis. Je mi jí strašně líto.
No každopádně mě to dneska baví. Skoro mě mrzí, že odcházím.
Dopoledne přišla jedna zajímavá starší paní (cca 66 - 70 let). Ptala se mě na nějaké produkty a byla evidentně velice informovaná o makrobiotice. Říkala mi, že začala s MB nedávno, a že jí to moc zajímá, ale že někdy má pocit, že by mohla celý den stát u plotny. Řekla jsem jí že by bylo dobrý třeba domluvit se s kamarádkou a třeba se střídat ve vaření. A ona mi řekla: prosím vás, kdepak ženský v mým věku, žádná z nich se nezajímá o zdravou životosprávu. To radši žerou tuny léků než by se trochu omezily. Jedna moje známá má po operaci, prso pryč, dělohu pryč, a myslíte, že si něco odepře? I když jí to zabíjí? Ani náhodou! Ty lidi se prostě chtějí sami zabít, jinak to nevidím!
Osvícená to paní!
Jinak hlad je dneska snesitelnej, odpoledne cestou domů se stavuju "U Džoudyho" a kupuju si knihu Hladovění pro zdraví, autorka MUDr. Vilma Partyková,je to nesmírně zajímavá knížka, konečně alternativní medicína z pohledu odborníka... kromě toho si kupuju kadidlo, kadidelnici, kokosové uhlí, chystám se na generální úklid bytu a potom se byt má vykouřit, aby se byt zbavil špatné energie. Já vím, že to zní dost ezoreticky, ale mám pocit (a nejsem sama), že u nás doma je fakt dost blbá energie. Tak uvidíme.
Večer vezem Betku k "tchánům", potom do kauflandu na nákup (dneska mě to kupodivu tolik nevyčerpává), pak do pizzerky objednat pizzu pro zbytek rodiny a pak domů Doma si vařím čaj banchu (nevím, jestli je povolený, ale myslím si, že nemůže škodit...) a pak asi hodinu vyklízím nákup, zatímco rodinka spokojeně baští pekelně vonící pizzy. Ale nějak mě to neirituje. Večer pohov, počítač, kniha..
Oblékám se, kalhoty na mě trochu plandají, je to dobrej pocit. Hlad nemám. Běžím do obchůdku (zase pozdě, jestli ten chlápek s pečivem přijde a já tam nebudu, tak to bude docela průser...). Přestupuju na Florenci a výstup do schodů mi dělá trochu problém. Cestou do obchůdku mě všichni předbíhají, nebo spíše předcházejí.
V obchůdku vše ok, chlápek s pečivem přijel asi minutu poté, co jsem dorazila. Mám dobrou náladu, a cítím se lehce euforicky. Lidi se na mě usmívají a dávají mi spropitné...(zvláštní...) bavím se s jednou starší paní, která je po operaci melanomu a nedávno jí našli nález na plicích. Povídám si s ní, dávám jí informace ohledně jmelí a nakonec se loučíme a paní mi podává ruku. Musela jsem potlačovat slzy. Ta paní mi povyprávěla skoro celý svůj chorobopis. Je mi jí strašně líto.
No každopádně mě to dneska baví. Skoro mě mrzí, že odcházím.
Dopoledne přišla jedna zajímavá starší paní (cca 66 - 70 let). Ptala se mě na nějaké produkty a byla evidentně velice informovaná o makrobiotice. Říkala mi, že začala s MB nedávno, a že jí to moc zajímá, ale že někdy má pocit, že by mohla celý den stát u plotny. Řekla jsem jí že by bylo dobrý třeba domluvit se s kamarádkou a třeba se střídat ve vaření. A ona mi řekla: prosím vás, kdepak ženský v mým věku, žádná z nich se nezajímá o zdravou životosprávu. To radši žerou tuny léků než by se trochu omezily. Jedna moje známá má po operaci, prso pryč, dělohu pryč, a myslíte, že si něco odepře? I když jí to zabíjí? Ani náhodou! Ty lidi se prostě chtějí sami zabít, jinak to nevidím!
Osvícená to paní!
Jinak hlad je dneska snesitelnej, odpoledne cestou domů se stavuju "U Džoudyho" a kupuju si knihu Hladovění pro zdraví, autorka MUDr. Vilma Partyková,je to nesmírně zajímavá knížka, konečně alternativní medicína z pohledu odborníka... kromě toho si kupuju kadidlo, kadidelnici, kokosové uhlí, chystám se na generální úklid bytu a potom se byt má vykouřit, aby se byt zbavil špatné energie. Já vím, že to zní dost ezoreticky, ale mám pocit (a nejsem sama), že u nás doma je fakt dost blbá energie. Tak uvidíme.
Večer vezem Betku k "tchánům", potom do kauflandu na nákup (dneska mě to kupodivu tolik nevyčerpává), pak do pizzerky objednat pizzu pro zbytek rodiny a pak domů Doma si vařím čaj banchu (nevím, jestli je povolený, ale myslím si, že nemůže škodit...) a pak asi hodinu vyklízím nákup, zatímco rodinka spokojeně baští pekelně vonící pizzy. Ale nějak mě to neirituje. Večer pohov, počítač, kniha..
středa 27. února 2013
Breussova kůra - 3. den
Ranní vstávání nebylo nic moc. Připadám si úplně na dně fyzicky i psychicky. Klepou se mi ruce a mám hlad, že bych snědla slona na posezení, a k tomu jsem nervózní jak čistokrevnej ratlík. Jdu si udělat šťávu, abych do sebe dostala aspoň trochu cukru. Chystám Vikimu svačinu, spěchám a bohužel jsem trochu přišlápla kočku, která se mi neustále plete pod nohama... Nejdřív jí vynadám a pak si ji udobřuju... :-o
Dopoledne do práce a pak na pohřeb....
Při vaření oběda už mi trochu otrnulo a poté se radši odeberu k compu, abych to jídlo nemusela vidět ani vdechovat tu vůni.
Asi si půjdu na chvilku zchrupnout a večer jdu do zpěvu...
Dopoledne do práce a pak na pohřeb....
Při vaření oběda už mi trochu otrnulo a poté se radši odeberu k compu, abych to jídlo nemusela vidět ani vdechovat tu vůni.
Asi si půjdu na chvilku zchrupnout a večer jdu do zpěvu...
Breussova kůra - 4. den
Ráno slabost, příšerný hlad. Rozhodla jsem se, že využiju možnost, kterou povoluje Breuss - při velkém hladu je povoleno uvařit si čistý cibulový vývar. Chutná to celkem přijatelně a hlad zahnán. Potom vytahuju nějaké hrnce z dolní části linky a když prudce vstanu, dělají se mi mžitky před očima. Měřím si tlak - 95/63... jestli to takhle bude pokračovat, budu si muset vysadit prášky na tlak.
Jinak vařím pro rodinu, polévka kuřecí a rajčatovo - sýrový kuiche, voní to, ale už mi to zas tak nevadí...
Odpoledne vedu Vikiho a Davida na tenis, cítím se docela slabě, a v hlavě se mi přehrává - nevím proč - hotelová snídaně - čerstvý plátek chleba, trocha másla, plátek sýra a na to rajče nebo paprika, trochu osolit, opepřit... k tomu šálek dobrého espresa s mlékem.
Nemám moc energii na nic, akorát peru, suším a posedávám u compu..
Jinak vařím pro rodinu, polévka kuřecí a rajčatovo - sýrový kuiche, voní to, ale už mi to zas tak nevadí...
Odpoledne vedu Vikiho a Davida na tenis, cítím se docela slabě, a v hlavě se mi přehrává - nevím proč - hotelová snídaně - čerstvý plátek chleba, trocha másla, plátek sýra a na to rajče nebo paprika, trochu osolit, opepřit... k tomu šálek dobrého espresa s mlékem.
Nemám moc energii na nic, akorát peru, suším a posedávám u compu..
úterý 26. února 2013
Breussova kůra - 2. den
Ráno vypravování Vikiho do školy, pak vyrobím šťávu a uvařím 3 druhy čaje a poté, co provedu základní debordelizaci bytu, začínám vařit oběd. Je to tak trochu mučení, když vidím žlouťoučké uvařené brambůrky, jak se z nich kouří a představuju si, jak se do nich zakousnu a úplně cítím tu chuť. K tomu vepřové plátky s rajčatovou omáčkou. Všechno pekelně voní a já polykám sliny. S povzdechem si nalívám do skleničky řepnou šťávu.
Odpoledne jdeme s Eri k ortopedovi. Cestou míjíme bufet s teplými jídly a moje fantazie začne opět pracovat na plné obrátky. Před očima vidím - a to se podržte - vepřo - knedlo - zelo, to krásné bílé kyselé zelí, jak se spojuje s tou šťávou z masa, jak to voní a jak se z toho kouří! A jak do toho pomalu namáčím kousek toho nadýchaného knedlíku! A to jsem prosím vegetarián. Na maso jsem neměla chuť už dobrých 15 let!!
Žaludek se mi svíjí jako ždímaný hadr. Zaženu to hrnkem ledvinového čaje.
Naštěstí jsem měla celý den docela hodně pochůzek (s Eri na casting, tak dvě hodiny čekání, potom zpátky, pak zaplatit Vikiho horolezecký kroužek, pak ho tam odvést, na tu ortopedii, pak nakoupit a zpátky domů. Jsme docela grogy, večer ještě uklidit kuchyň, chvilka sudoku před spaním (vůbec mi to nešlo, asi moje mozkové buňky trpí nedostatkem cukru) a pak rychle spát.
Odpoledne jdeme s Eri k ortopedovi. Cestou míjíme bufet s teplými jídly a moje fantazie začne opět pracovat na plné obrátky. Před očima vidím - a to se podržte - vepřo - knedlo - zelo, to krásné bílé kyselé zelí, jak se spojuje s tou šťávou z masa, jak to voní a jak se z toho kouří! A jak do toho pomalu namáčím kousek toho nadýchaného knedlíku! A to jsem prosím vegetarián. Na maso jsem neměla chuť už dobrých 15 let!!
Žaludek se mi svíjí jako ždímaný hadr. Zaženu to hrnkem ledvinového čaje.
Naštěstí jsem měla celý den docela hodně pochůzek (s Eri na casting, tak dvě hodiny čekání, potom zpátky, pak zaplatit Vikiho horolezecký kroužek, pak ho tam odvést, na tu ortopedii, pak nakoupit a zpátky domů. Jsme docela grogy, večer ještě uklidit kuchyň, chvilka sudoku před spaním (vůbec mi to nešlo, asi moje mozkové buňky trpí nedostatkem cukru) a pak rychle spát.
neděle 24. února 2013
Breussova kůra - den 1
Dnes držím 1. den Breussovu protirakovinnou kůru. Nechci se tady podrobně rozepisovat o co jde, základní informace jsou zde http://breussova-dieta.webnode.cz/totalni-protirakovinna-kura/
Ráda bych vydržela těch 42 dní, ale zatím jsem si jako cíl stanovila 1 týden.
Váha ráno: 77,1 kg
Dnes se ke mě přidali naši, včera jsem jim i sobě v tržnici nakoupila zeleninu. Maminka si pochvalovala, že 1) nebude muset týden vařit 2) ušetří, protože jsem spočítala, že cena za potřebnou zeleninu pro 1 osobu na týden je cca 100 Kč :-) 3)zhubne
Jinak moje pocity dnes: Kolem oběda mě přepadl docela hlad, nejhorší bylo vdechovat vůni pečeného kuřete (pro mě jakožto pro vegetariána!!!) který jsem zahnala několika doušky šťávy a šalvějovým čajem.
Pak mě trochu pobolívala hlava a cítila jsem se unaveně, tak jsem si šla lehnout. Teď asi po hodině spánku se cítím líp. Chtěla jsem jít ven, protože doporučujou hodně procházky venku, ale zalezlo slunce a pak už se mi nechtělo. Začnu od zítřka..
Pomyšlení na to, co mě čeká mě ale naplňuje radostným očekáváním.
A důvod, proč do toho jdu?
1) váha, která mi narostla o 7 kg o léta
2) to, že se cítím hodně unavená, bez energie a bez vůle, jakoby těžkopádně..
3) mám strach z tý potvory, aby se mi nevrátila
4) vysokej tlak
5) celkové ozdravení a pročištění organismu
Ráda bych vydržela těch 42 dní, ale zatím jsem si jako cíl stanovila 1 týden.
Váha ráno: 77,1 kg
Dnes se ke mě přidali naši, včera jsem jim i sobě v tržnici nakoupila zeleninu. Maminka si pochvalovala, že 1) nebude muset týden vařit 2) ušetří, protože jsem spočítala, že cena za potřebnou zeleninu pro 1 osobu na týden je cca 100 Kč :-) 3)zhubne
Jinak moje pocity dnes: Kolem oběda mě přepadl docela hlad, nejhorší bylo vdechovat vůni pečeného kuřete (pro mě jakožto pro vegetariána!!!) který jsem zahnala několika doušky šťávy a šalvějovým čajem.
Pak mě trochu pobolívala hlava a cítila jsem se unaveně, tak jsem si šla lehnout. Teď asi po hodině spánku se cítím líp. Chtěla jsem jít ven, protože doporučujou hodně procházky venku, ale zalezlo slunce a pak už se mi nechtělo. Začnu od zítřka..
Pomyšlení na to, co mě čeká mě ale naplňuje radostným očekáváním.
A důvod, proč do toho jdu?
1) váha, která mi narostla o 7 kg o léta
2) to, že se cítím hodně unavená, bez energie a bez vůle, jakoby těžkopádně..
3) mám strach z tý potvory, aby se mi nevrátila
4) vysokej tlak
5) celkové ozdravení a pročištění organismu
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)