Ráno s velikou radostí jdu odšťavnit mrkev, jablka a pomeranče. Šťáva chutná božsky! Usrkávám ji brčkem a nemůžu se toho nabažit!
Dopoledne přípravy pro Alianci, potom vařím těstoviny s pestem a tuňákem (rychlovka), a pak vyrážím k našim - potřebujou nafotit auto a místo Máji musím vypovědět účet ve spořitelně. Venku svítí slunce!!! Poprvé asi po měsíci...? Užívám si to, mám obrovskou radost.
U našich v domě je strašnej bugr - vrtají tam sbíječkama a je to šílený. Maminka je na pokraji nervového zhroucení.
Jdeme s tatínkem dolů do garáže pro to auto, že ho vyvezeme na denní světlo. Auto je pokryté souvislou vrstvičkou cihelného prachu a motor nejde nastartovat. Tak jsme to vzdali a jdu do tý spořky. Vypovídám Máje smlouvu bez větších problémů, a pak už mi volá Eva (paní ředitelka) že za 1/4 hodiny mám bejt v tý klášterní restauraci. Když se řeklo klášterní restaurace, samozřejmě mě napadl Břevnovský klášter a tak jdeme s maminkou procházkou pomaličku do Břevnovskýho. Ale v restauraci nikdo není. Přepadla mě divná předtucha a volám Evě. Říkám jí, že už jsem tu, a ona mi říká, no to teda nejseš, to bych tě tu viděla. A prej kde jsem, tak říkám, že v Břevnovským a vona že mám bejt v Anežským. Propadla jsem panice, protože jsem si nemohla vzpomenout, kde je Anežskej klášter. Eva mi řekla, ať si vezmu taxíka, tak jsem si zavolala profi taxi, protože s nimi mám dobré zkušenosti. jenže trvalo asi 15 minut, než chlápek přijel, za tu dobu projelo kolem několik žlutejch AAA taxi...:-( Nakonec přijel ten můj, a já jsem s ulehčením usedla na sedadlo a říkala jsem si, že se aspoň nemusím starat, kudy máme jet, že mě tam doveze, jenže ve finále se ukázalo, že ani on nevěděl kde je Anežskej klášter. Nejdřív dojel na Mariánské náměstí, potom do Anenské ulice a napotřetí do Anežské, poté, co se ptal asi 2x na cestu, a ani tak nevěděl, kde je An.klášter a už vůbec ne, kde je klášterní restaurace.
Radši jsem zaplatila a začala jsem to hledat na vlastní triko, nikde Klášterní restaurace nebyla, jenom Anežská rest,. a ta byla zavřená. Volám Evě a vona, že vysílá číšníka. Číšník vyšel právě z tý zavřený Anežský rest., a mával ať jdu za ním. Oni měli totiž raut právě v tý zavřený Anežský restauraci. No fajn, nakonec bylo dobře, že jsem přijela takhle pozdě, protože už měli za sebou ochutnávku celého menu (bylo to v rámci příprav na Celoevropskou konferenci jedné mezinárodní společnosti pro pacientky s rakovinou prsu). Už se podával jenom moučník. Vysvětlila jsem Daniele (ředitelka týhletý organizace - Italka, moc sympatická ) že mám speciální dietu a ona to pochopila a nekladla mi nějaké dotěrné otázky. dala jsem si akorát vodu a heřmánkový čaj. No hlad už jsem docela měla, protože jsem ráno měla jenom tu šťávu a před tímjsem si koupila v Bille kelímek (prý!) čerstvého džusu mrkve s jabkem, kterej byl ale dost hnusnej.
Tak tam sedíme diskutujeme o cenách, o jídle, barvách ubrusu, apod... a potom jedeme zase zpátky do dejvid do hotelu Diplomat, kde sedíme další asi 3 hodiny a diskutujeme o tý konferenci.. já už chvilkama skoro usínám..
Nakonec v půl 10. prohlásila Daniela, že to ukončíme, že je dost unavená a tak jedu domů Přijíždím v 10.
Mám strašnej hlad a nakonec jsem si uvařila zeleninovej vývar, do kterýho jsem si dala trochu tý uvařený zeleniny a miso a nasypala nori vločky. Pomaloučku žvýkám tu zeleninu a chutná to úžasně!
pondělí 8. dubna 2013
sobota 6. dubna 2013
Breussova kůra 42. den
Dnes jsem slavila svoji malou soukromou oslavu. Ráno jsem si odšťavnila poslední Breussovu šťávu a s obrovskou radostí jsem tam hodila poslední kousek černé ředkve, ke které jsem měla docela averzi. prostě mi nechutná. Ale abych jí nekřivdila, ředkvi, je děsně zdravá! Moje játra si určitě pomlaskávaly!
Pak jsem si uvařila poslední čaje, kakost a šalvěj (i když možná šalvěj si budu dělat občas, teď ale potřebuju nějakou dobu pauzu...), a říkala jsem si, že už je to naposledy..
Dopoledne jsme byly s Eričkou v IKEA, kde jsem zakoupila různé boxy na ukládání věcí, pustila jsem se totiž do vyklízení vestavěné skříně. Našla jsem tam spoustu různých pokladů... staré dopisy od dávných ctitelů, apod.. staré deníky... budu to muset hodně pečlivě probrat :-)
Taky jsme koupily dezertní talířky a vidličky, konečně můžeme servírovat moučníky na úrovni :-)
Pak jsme ještě zašly na Harfu, kde jsem Eri koupila dvě trika, a sobě triko a košili, pak nějaké ponožky, nakonec nějakou drogerii... Měla jsem opravdu radost při pohledu do zrcadla kabinky, kdy mi ta košile fakt dobře seděla. Jo vono mít velikost 42 je jiné kafe než mít vel. 46 případně 48... (jako tenkrát..)
Doma jsme sotva vybalily a přišly Er. kámošky, které u nás slavily narozky.
Já odcházím dolů do sboru, kde mám na starosti pohoštění pro brigádníky pracující na farním dvorku a na hřišti.
Docela s radostí jsem tuhle službu vzala, protože se mi teda vůbec, ale vůbec nechce ven do tý kosy.. Viki jde pracovat, má tyhle brigády rád, vždycky je tam spousta dětí a pak si hrajou a blbnou.Nejdřív mastím do nonstopu pro chleby, protože je jich málo, pak mažu pomazánky (obzvlášť ta česneková a vajíčková děsně dráždivě voní... :-( ale už jsem si zvykla...)
jsem tam sama, tak mám čas přemýšlet, uvažuju, jestli se ještě někdy v životě budu moct tak bezstarostně nacpat, jako na těchdle církevních akcí... 2 chlebíčky sem, 4 jednohubky tam, proložit to několika koláčema, zapít dvěma kafema... apod. Ale říkám si, ačkoliv to bylo fajn, nestojí mi to za to.
Přemýšlím, jak to zařídit, abych už nikdy nespadla do obžerství. Možná udělat si každej den ráno seznam toho, co ten den budu jíst. Dát si to, pochutnat si na tom a víc už nic.
Jídlo by mělo být mým lékem, jak řekl Hipokrates.
No nic, Mise catering úspěšně splněna, velký úspěch, všichni se nacpali, zbyl jenom talíř koláčů a dva chlebíčky. Já jsem se úspěšně prolila ovocným čajem. Pokecali jsme, nacpala jsem nádobí do myčky, a mažu nahoru. Tam mě čeká totálně vybrakovaná vestavěná skříň, po chodbě se v několika vrstvách válejí šanony s účetnictvím od roku 1989, hromada staré korespondence, hromada starých bot... hromada starých knih a skript, prostě obraz zkázy ... vše čeká na mě, abych s tím zatočila.
Cítím v sobě strašně moc energie, mám chuť to všechno udělat HNED DNES. A to jsem včera hluboko po půlnoci katalogizovala staré gramodesky. Psala seznam a nafotila je všechny (celkem asi 140 kusů). Pak to hodlám vyvěsit na aukro a prodat.
Takže bilance Breussovy diety:
1) dá se to vydržet
2) člověka to zocelí, hlavně psychicky
3) zhubnutí jako velice přijemnej bonus, totální "oplasknutí" břicha
4) vyhlazení pleti, jakoby rozzáření
5) zmizení různých "stařeckých" znamének (senilní veruky)
6) příliv psychických sil (ale zároveň odliv fyzických, ale není to až taková katastrofa)
7) chvilkama až euforické nebo hypomanické stavy
8) no uvidíme co řeknou krevní testy v pondělí...
Za chvilku to balím, jdu spát a ráno si udělám první šťávu z jablek, hroznů, pomerančů a mrkve! Moje první jídlo!!! :-)
Pak jsem si uvařila poslední čaje, kakost a šalvěj (i když možná šalvěj si budu dělat občas, teď ale potřebuju nějakou dobu pauzu...), a říkala jsem si, že už je to naposledy..
Dopoledne jsme byly s Eričkou v IKEA, kde jsem zakoupila různé boxy na ukládání věcí, pustila jsem se totiž do vyklízení vestavěné skříně. Našla jsem tam spoustu různých pokladů... staré dopisy od dávných ctitelů, apod.. staré deníky... budu to muset hodně pečlivě probrat :-)
Taky jsme koupily dezertní talířky a vidličky, konečně můžeme servírovat moučníky na úrovni :-)
Pak jsme ještě zašly na Harfu, kde jsem Eri koupila dvě trika, a sobě triko a košili, pak nějaké ponožky, nakonec nějakou drogerii... Měla jsem opravdu radost při pohledu do zrcadla kabinky, kdy mi ta košile fakt dobře seděla. Jo vono mít velikost 42 je jiné kafe než mít vel. 46 případně 48... (jako tenkrát..)
Doma jsme sotva vybalily a přišly Er. kámošky, které u nás slavily narozky.
Já odcházím dolů do sboru, kde mám na starosti pohoštění pro brigádníky pracující na farním dvorku a na hřišti.
Docela s radostí jsem tuhle službu vzala, protože se mi teda vůbec, ale vůbec nechce ven do tý kosy.. Viki jde pracovat, má tyhle brigády rád, vždycky je tam spousta dětí a pak si hrajou a blbnou.Nejdřív mastím do nonstopu pro chleby, protože je jich málo, pak mažu pomazánky (obzvlášť ta česneková a vajíčková děsně dráždivě voní... :-( ale už jsem si zvykla...)
jsem tam sama, tak mám čas přemýšlet, uvažuju, jestli se ještě někdy v životě budu moct tak bezstarostně nacpat, jako na těchdle církevních akcí... 2 chlebíčky sem, 4 jednohubky tam, proložit to několika koláčema, zapít dvěma kafema... apod. Ale říkám si, ačkoliv to bylo fajn, nestojí mi to za to.
Přemýšlím, jak to zařídit, abych už nikdy nespadla do obžerství. Možná udělat si každej den ráno seznam toho, co ten den budu jíst. Dát si to, pochutnat si na tom a víc už nic.
Jídlo by mělo být mým lékem, jak řekl Hipokrates.
No nic, Mise catering úspěšně splněna, velký úspěch, všichni se nacpali, zbyl jenom talíř koláčů a dva chlebíčky. Já jsem se úspěšně prolila ovocným čajem. Pokecali jsme, nacpala jsem nádobí do myčky, a mažu nahoru. Tam mě čeká totálně vybrakovaná vestavěná skříň, po chodbě se v několika vrstvách válejí šanony s účetnictvím od roku 1989, hromada staré korespondence, hromada starých bot... hromada starých knih a skript, prostě obraz zkázy ... vše čeká na mě, abych s tím zatočila.
Cítím v sobě strašně moc energie, mám chuť to všechno udělat HNED DNES. A to jsem včera hluboko po půlnoci katalogizovala staré gramodesky. Psala seznam a nafotila je všechny (celkem asi 140 kusů). Pak to hodlám vyvěsit na aukro a prodat.
Takže bilance Breussovy diety:
1) dá se to vydržet
2) člověka to zocelí, hlavně psychicky
3) zhubnutí jako velice přijemnej bonus, totální "oplasknutí" břicha
4) vyhlazení pleti, jakoby rozzáření
5) zmizení různých "stařeckých" znamének (senilní veruky)
6) příliv psychických sil (ale zároveň odliv fyzických, ale není to až taková katastrofa)
7) chvilkama až euforické nebo hypomanické stavy
8) no uvidíme co řeknou krevní testy v pondělí...
Za chvilku to balím, jdu spát a ráno si udělám první šťávu z jablek, hroznů, pomerančů a mrkve! Moje první jídlo!!! :-)
čtvrtek 4. dubna 2013
Breussova kůra - 40. den
Už si v duchu maluju, co všechno si dám, až tohle skončí...
Ráno jsem docela nervózní a vzteklá, např. nejdou mi zavřít posuvné dveře od vestavěné skříně, protože to tam blokuje košík, kterej leží na poličce nahoře, a já se nahlas vztekám a nadávám, Fafa se tomu diví (asi ho udivuje, když nadává někdo jinej než on..., když vezmu košík a vyhodím ho (stejně byl od mojí nepřítelkyně..) pak zas nejdou dveře dovřít, protože nákupní tašky přečuhujou, tak zas nadávám, že ty tašky několikrát za den přerovnávám, a každej, kdo tam vleze a vezme si nějakou tašku, tak se ani nenamáhá, aby to dal zpátky na místo.
Cítím docela úbytek sil, i když to už cítím docela dlouho. Minimálně 3 týdny.
Trochu hůř se mi dýchá (asi poslední týden).
K obědu dělám narychlo rybu a bramb. kaši a zeleninu, pak jdu na poradu do Aliance, kde zkysnu od 12 - 18 hod. No aspoň mi to líp uteklo.
Na zítřek se těším, protože jdem s Fafou nakupovat do tržnice a já si konečně můžu nakoupit POTRAVINY, které budu příští týden konzumovat!
I když první dva dny to budou jenom šťávy, ale JINÉ!!!
Ráno jsem docela nervózní a vzteklá, např. nejdou mi zavřít posuvné dveře od vestavěné skříně, protože to tam blokuje košík, kterej leží na poličce nahoře, a já se nahlas vztekám a nadávám, Fafa se tomu diví (asi ho udivuje, když nadává někdo jinej než on..., když vezmu košík a vyhodím ho (stejně byl od mojí nepřítelkyně..) pak zas nejdou dveře dovřít, protože nákupní tašky přečuhujou, tak zas nadávám, že ty tašky několikrát za den přerovnávám, a každej, kdo tam vleze a vezme si nějakou tašku, tak se ani nenamáhá, aby to dal zpátky na místo.
Cítím docela úbytek sil, i když to už cítím docela dlouho. Minimálně 3 týdny.
Trochu hůř se mi dýchá (asi poslední týden).
K obědu dělám narychlo rybu a bramb. kaši a zeleninu, pak jdu na poradu do Aliance, kde zkysnu od 12 - 18 hod. No aspoň mi to líp uteklo.
Na zítřek se těším, protože jdem s Fafou nakupovat do tržnice a já si konečně můžu nakoupit POTRAVINY, které budu příští týden konzumovat!
I když první dva dny to budou jenom šťávy, ale JINÉ!!!
středa 3. dubna 2013
Breussova kůra - 39. den
Už se strašně těším na čerstvé šťávy z jablek, hroznů a mrkve! A pomeranče!
Dopoledne u mě byla Renča, říkala, že jsem moc zhubla. No, jo... dodnes jsem shodila asi 13 kg.
Betka odjíždí s Fafou ke S., docela stres, protože oba vstali pozdě... pomáhám coby nosič a podržtaška :-)
Jinak cítím trochu dušnost, možná že mi chybí železo...a pobolívají mě záda.
Odpoledne jsem byla s Vikim na kroužku badatelů, musí se vystoupat do 4. patra, normálně jsem to nedala! Musela jsem během "výstupu" odpočívat... ach jo...
Pak jsem Vikiho zavedla na tenis a šla pěšky domů, což mi udělalo dobře. Jsem tak zimomřivá, že mám na sobě triko s dlouhým + dva svetry + dlouhej bundokabát a čepici. I tak je mi zima.
Stavuju se ještě pro něco v drogerii, v Bille pro řepu, pak v Meduňce, kde měli šťávu z kysaného zelí, ta mi udělala radost! Nevím ale kolik jí můžu vypít, protože je slaná....doma si dávám dvě štamprle.
Večer práce pro Alianci. Cítím se docela vyšťaveně.
Dopoledne u mě byla Renča, říkala, že jsem moc zhubla. No, jo... dodnes jsem shodila asi 13 kg.
Betka odjíždí s Fafou ke S., docela stres, protože oba vstali pozdě... pomáhám coby nosič a podržtaška :-)
Jinak cítím trochu dušnost, možná že mi chybí železo...a pobolívají mě záda.
Odpoledne jsem byla s Vikim na kroužku badatelů, musí se vystoupat do 4. patra, normálně jsem to nedala! Musela jsem během "výstupu" odpočívat... ach jo...
Pak jsem Vikiho zavedla na tenis a šla pěšky domů, což mi udělalo dobře. Jsem tak zimomřivá, že mám na sobě triko s dlouhým + dva svetry + dlouhej bundokabát a čepici. I tak je mi zima.
Stavuju se ještě pro něco v drogerii, v Bille pro řepu, pak v Meduňce, kde měli šťávu z kysaného zelí, ta mi udělala radost! Nevím ale kolik jí můžu vypít, protože je slaná....doma si dávám dvě štamprle.
Večer práce pro Alianci. Cítím se docela vyšťaveně.
úterý 2. dubna 2013
Breussova kůra - 38. den
Dnes jsem si udělala klystýr z odvaru z heřmánku. Měla bych si ho dělat mnohem častějc, vím, že jsem to flákala...
Potom si dělám celkovou očistu, peeling, meju si hlavu, apod. Pak připravuju Lasaně (vypadají pekelně dobře...)
Odpoledne hlídám Kryštůfka, pak jedu do cesmíny pro peníze, a kupuju si pár věcí, kterými jsme si udělala radost (např. celozrnnou rýži, až mi skončí breussovka, nějakou kosmetiku od Nobilisu, něco Betce, něco pro Baru...rodině koláčky a 700 je v čudu...)
Večer jdu na Geshem, M. s námi není spokojený, prý jsme na tom koncertě minulé úterý neprojevovali dost nadšení a drivu... Nevím, já jsem byla hodně nadšená, u mě to šlo přes emoce, tak nevím... Pak poznamenal,že ženská část souboru celkově neprojevuje moc nadšení...Nevím přesně, o co tady jde.
Plánujeme zkoušky a koncerty, v dubnu bude hodně zkoušek a v květnu několik koncertů.
Učíme se nový spirituál.
Večer hlídám Kr., povídám si s Er., čtu Vikimu... Těším se na zítra ráno, protože přijde Renča.
Potom si dělám celkovou očistu, peeling, meju si hlavu, apod. Pak připravuju Lasaně (vypadají pekelně dobře...)
Odpoledne hlídám Kryštůfka, pak jedu do cesmíny pro peníze, a kupuju si pár věcí, kterými jsme si udělala radost (např. celozrnnou rýži, až mi skončí breussovka, nějakou kosmetiku od Nobilisu, něco Betce, něco pro Baru...rodině koláčky a 700 je v čudu...)
Večer jdu na Geshem, M. s námi není spokojený, prý jsme na tom koncertě minulé úterý neprojevovali dost nadšení a drivu... Nevím, já jsem byla hodně nadšená, u mě to šlo přes emoce, tak nevím... Pak poznamenal,že ženská část souboru celkově neprojevuje moc nadšení...Nevím přesně, o co tady jde.
Plánujeme zkoušky a koncerty, v dubnu bude hodně zkoušek a v květnu několik koncertů.
Učíme se nový spirituál.
Večer hlídám Kr., povídám si s Er., čtu Vikimu... Těším se na zítra ráno, protože přijde Renča.
Breussova kůra - 37. den
Cítím se celkově docela unaveně, pobolívá mě v zádech.
Večer jdeme s Fafou na "Nespoutaný Django" od Quentina Tarantina do úžasného malého kina Mat (Karlovo náměstí). Nadchl mě jak film, tak i kino. Kino je maličké, ale super technologie, pohodlná křesla, hned vedle kina je malý bar a nahoře je restaurace. Řekli jsme si s fafou, že se budem chodit často. Dala jsem si zázvorový čaj.
Večer jdeme s Fafou na "Nespoutaný Django" od Quentina Tarantina do úžasného malého kina Mat (Karlovo náměstí). Nadchl mě jak film, tak i kino. Kino je maličké, ale super technologie, pohodlná křesla, hned vedle kina je malý bar a nahoře je restaurace. Řekli jsme si s fafou, že se budem chodit často. Dala jsem si zázvorový čaj.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)