Dnes jsem slavila svoji malou soukromou oslavu. Ráno jsem si odšťavnila poslední Breussovu šťávu a s obrovskou radostí jsem tam hodila poslední kousek černé ředkve, ke které jsem měla docela averzi. prostě mi nechutná. Ale abych jí nekřivdila, ředkvi, je děsně zdravá! Moje játra si určitě pomlaskávaly!
Pak jsem si uvařila poslední čaje, kakost a šalvěj (i když možná šalvěj si budu dělat občas, teď ale potřebuju nějakou dobu pauzu...), a říkala jsem si, že už je to naposledy..
Dopoledne jsme byly s Eričkou v IKEA, kde jsem zakoupila různé boxy na ukládání věcí, pustila jsem se totiž do vyklízení vestavěné skříně. Našla jsem tam spoustu různých pokladů... staré dopisy od dávných ctitelů, apod.. staré deníky... budu to muset hodně pečlivě probrat :-)
Taky jsme koupily dezertní talířky a vidličky, konečně můžeme servírovat moučníky na úrovni :-)
Pak jsme ještě zašly na Harfu, kde jsem Eri koupila dvě trika, a sobě triko a košili, pak nějaké ponožky, nakonec nějakou drogerii... Měla jsem opravdu radost při pohledu do zrcadla kabinky, kdy mi ta košile fakt dobře seděla. Jo vono mít velikost 42 je jiné kafe než mít vel. 46 případně 48... (jako tenkrát..)
Doma jsme sotva vybalily a přišly Er. kámošky, které u nás slavily narozky.
Já odcházím dolů do sboru, kde mám na starosti pohoštění pro brigádníky pracující na farním dvorku a na hřišti.
Docela s radostí jsem tuhle službu vzala, protože se mi teda vůbec, ale vůbec nechce ven do tý kosy.. Viki jde pracovat, má tyhle brigády rád, vždycky je tam spousta dětí a pak si hrajou a blbnou.Nejdřív mastím do nonstopu pro chleby, protože je jich málo, pak mažu pomazánky (obzvlášť ta česneková a vajíčková děsně dráždivě voní... :-( ale už jsem si zvykla...)
jsem tam sama, tak mám čas přemýšlet, uvažuju, jestli se ještě někdy v životě budu moct tak bezstarostně nacpat, jako na těchdle církevních akcí... 2 chlebíčky sem, 4 jednohubky tam, proložit to několika koláčema, zapít dvěma kafema... apod. Ale říkám si, ačkoliv to bylo fajn, nestojí mi to za to.
Přemýšlím, jak to zařídit, abych už nikdy nespadla do obžerství. Možná udělat si každej den ráno seznam toho, co ten den budu jíst. Dát si to, pochutnat si na tom a víc už nic.
Jídlo by mělo být mým lékem, jak řekl Hipokrates.
No nic, Mise catering úspěšně splněna, velký úspěch, všichni se nacpali, zbyl jenom talíř koláčů a dva chlebíčky. Já jsem se úspěšně prolila ovocným čajem. Pokecali jsme, nacpala jsem nádobí do myčky, a mažu nahoru. Tam mě čeká totálně vybrakovaná vestavěná skříň, po chodbě se v několika vrstvách válejí šanony s účetnictvím od roku 1989, hromada staré korespondence, hromada starých bot... hromada starých knih a skript, prostě obraz zkázy ... vše čeká na mě, abych s tím zatočila.
Cítím v sobě strašně moc energie, mám chuť to všechno udělat HNED DNES. A to jsem včera hluboko po půlnoci katalogizovala staré gramodesky. Psala seznam a nafotila je všechny (celkem asi 140 kusů). Pak to hodlám vyvěsit na aukro a prodat.
Takže bilance Breussovy diety:
1) dá se to vydržet
2) člověka to zocelí, hlavně psychicky
3) zhubnutí jako velice přijemnej bonus, totální "oplasknutí" břicha
4) vyhlazení pleti, jakoby rozzáření
5) zmizení různých "stařeckých" znamének (senilní veruky)
6) příliv psychických sil (ale zároveň odliv fyzických, ale není to až taková katastrofa)
7) chvilkama až euforické nebo hypomanické stavy
8) no uvidíme co řeknou krevní testy v pondělí...
Za chvilku to balím, jdu spát a ráno si udělám první šťávu z jablek, hroznů, pomerančů a mrkve! Moje první jídlo!!! :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat