Příběh 1 – co mi povídala paní Milena co se mnou sedí u stolu
No můj bratr už je po smrti, zemřel v 55 letech, na rakovinu střev, pět let s tím bojoval… On se právě stravoval taky dost nezdravě, měl hodně stresů, měl firmu, kde se strašně zadlužil, a každý měsíc musel živit 80 zaměstnanců.
Potom když onemocněl, tak pořád ještě pracoval, byl by dostal plný invalidní důchod, ale on mě na starosti celou firmu, musel zajistit výplaty zaměstnancům…vlastně pracoval až do konce. Taky asi rok před tím, než onemocněl, tak mu zemřel chlapec, 8 letý, utopil se v bazénu. Byl v Německu ještě s jedním kamarádem a s jeho starším synem, a Malého nechali v dětském bazénu, a řekli mu, ať tam počká, ať nikam nechodí, že si půjdou jenom zaplavat do velkého bazénu. No a ten malej, nevím, možná to bylo z trucu, asi skočil šipku do malého bazénu a zřejmě se praštil do hlavy a už nevyplaval. Byl tam několik minut, nikdo si toho nevšiml, plavčíci byli oba zrovna pryč, prej oba ve stejnou chvíli kontrolovali šatny….pak si ho všiml nějaký pán, shodou okolností taky Čech, a vytáhl ho, a začali ho křísit, ale už to bylo pozdě.
Pak ho odvezli do nemocnice vrtulníkem, a pak bráchovi řekli, že mozek už je po smrti, že není žádná naděje, a jestli by nemohli vzít od něj orgány, že by to pomohlo ostatním dětem, který čekají na transplantaci. No tak brácha souhlasil s tím, aby si od něj vzali orgány, no a představte si, potom doma jim přišel účet z té německé nemocnice na 150 000 Kč, a započítali jim všechno, ošetření, transport…. Přitom si od něj vzali ty orgány, které potom draze prodali rodičům jiného dítěte.
Bráchu to úplně zlomilo, ta ztráta chlapce, a do toho jim ještě přijde takovýhle účet. Tak se toho chopil jejich známý právník, a nakonec ten účet musel zaplatit ten akvapark, protože v tu inkriminovanou dobu tam nebyl plavčík.
No ale tohle bráchovi asi nastartovalo tu nemoc. Ale on furt pracoval, pracoval… byl by mohl jít do toho invalidního důchodu, ale chtěl zajisti tu rodinu, a začal stavět nový dům, měli pěkný barák, hezky vybavený, ale on chtěl aby ten barák zůstal tomu nejstaršímu synovi , tak si postavili nový, a do toho plný provoz té firmy… on vlastně pracoval až do úplného konce, jenom poslední tři měsíce už jenom ležel… Oni potřebovali hodně peněz, švagrová je hodně náročná, přitom dělá vrchní sestru takže nemá špatný plat… No a po jeho smrti se musela firma prodat, švagrová by to nedokázala vést, tak aspoň dostali peníze, splatili všechny dluhy a ještě jim něco i zůstalo…
(A já si říkám, to je ta cena za život jednoho táty…?)
Příběh 2 – co mi povídala sestřička na rehabilitaci
Povídáme si o nemocech, že nemoc nevzniká jenom tak, že nemoc je odpověď těla na určité situace, a že lidi na nemoc můžou reagovat různě, můžou si z toho něco vzít, zamyslet se nad svým životem a porozumět tomu, co nám tělo prostřednictvím nemoci chce říct.. ale že spousta lidí bere nemoc pouze negativně, naříkat a ptát se „proč zrovna já??“
To jsem tady měla jednu paní, a to byl příval negativních emocí. Všechno bylo špatně, všichni byli špatní, měla svoje neduhy, bolely ji klouby, stala se brzo babičkou, a v ten moment doopravdy zestárla. Byla hodně silná, měla vysokej tlak, cukrovku, a když jsem jí jenom trochu naznačila, jestli třeba nechce zkusit nějakou změnu jídelníčku, tak zareagovala jako když jí píchne vosa Vyskočila tady z toho lehátka a naštvaně odešla a práskla za sebou dveřma. Pak se to muselo řešit přes lékařku a paní pak chodila na rehabilitaci k někomu jinému, protože mě už nechtěla. No to víte, někteří lidi nechtějí nic slyšet o tom, že by třeba i oni mohli něco změnit, že ta nemoc jim přináší i něco pozitivního…“
„No co víte, „ přemýšlím, „třeba jste jí maličko naťukla a paní se třeba za nějakou dobu zamyslela a třeba na sobě začla pracovat…“
„Ale kdepak“ odpovídá sestřička, „paní tu byla za rok zase a úplně stejně negativistická, nezměnila se ani o chlup“.
No a tak přemýšlím o té paní a je mi jí tak nějak líto. Přemýšlím, čím to je, že někteří lidé nechtějí vidět, nechtějí slyšet. Možná jim život musí uštědřit pořádný kopanec, aby se vzpamatovali..jako třeba mně…
Žádné komentáře:
Okomentovat