V noci se mi zdál zvláštní sen: nějakým způsobem jsem viděla svoji hlavu z vnějšku. Nevím jak, možná jsem měla dvě hlavy. A tak jsem se na tu moji hlavu koukala a líbila se mi. Hladila jsem ji po vlasech a říkala jsem jí, že jí to sluší, ale že by si měla umýt vlasy :-D
Dobré psycho....!
Ráno se snažím trochu překládat, pak jde Betka na rehábku, tak hlídám Kryštůfka, do toho vyřizuju telefonáty pro Alianci. Cítím se plná energie.
Volám na onkologii ohledně výsledků - onko markery Ca 15-3 jsou prý úplně v pořádku (hodnota 9,1) - díky Bohu !!!! jinak mám trochu zvýšenou ureu a kreatinin (musím víc pít).. a hraničně zvýšené ALT a ALP. Jinak prý všechno ok, včetně krevního obrazu. Hurá!
Pak vařím oběd (losos s omáčkou a rýží) spolu s Betkou, která vaří pro sebe z knihy Dagmar Lužné (vaříme dětem a maminkám): polévku s kedlubnou a hlívou ústřičnou. Tak se tam spolu motáme a navzájem si překážíme, a pak mi Betka řekla věc, kterou si chci pamatovat, že je moc ráda, že jí takhle můžu pomáhat a radit s vařením a že to pro ni znamená mnohem víc, než kdybychom jeli třeba lyžovat do Alp...Já jsem jí zas řekla, že mám radost, že se zajímá o MB vaření.
Pak jdu doprovodit Vikiho na tramvaj do hudebky. Zavěsil se do mě a vypráví mi zážitky s dnešního zápasu ve vybíjené. Uvědomuju si, jaké mám štěstí,že mám tak úžasné děti.
Odpoledne se mi podařilo dát si hodinu šlofíka. Trochu mě chytají křeče do lýtek, když ležím, asi si musím koupit magpézii.
Potom se připravuju na večerní happening na Staroměstském náměstí. Zpíváme tam s Geshemem na památku 3 792 zavražděných židů 8.3. 1944 a 6500 zavražděných 11.7. 1944.
Trochu se upravuju (maluju si obličej na ksicht)a vyrážím. Na Staroměstském náměstí nás pohltila tajemná atmosféra, která šla dobře s tématem happeningu. Věžičky Sv. Týna s rozsvícenými světly v jejich oknech se rýsovaly proti potemnělém nebi. Kolem nás chodili zvědaví turisté a zastavovali se.
Happening dopadl dobře, dali jsem to asi úplně nejlíp, jak jsme mohli, sklidila jsme potlesk a Marek (sbormistr) vypadal spokojeně. Pak jdu s Věrkou,Ondrou, Vérou a jejím manželem Ivou na chvilku do kavárny, nakonec jsem skončili v poměrně zakouřené restauraci, ale jsem rádi, že bylo někde místo. Dala jsem si šípkový čaj. Povídáme si asi 2 hodiny.
Pak domů, Vikísek na mě čekal, čtu mu Kačera a pak mě nechce pustit. Říkám mu, že je mamináč a on souhlasí a říká že jsem jeho Vikináč. Dávám mu za pravdu.
Potom se Eri hádá s Fafou, protože chce přestoupit s gymplu na nějakou střední školu. Fafu to štve, a vyčítá jí, že málo pracuje. Eri argumentuje, že se učí dost, a žen on vůbec neví, jestli se učí nebo ne, že se o její prospěch nezajímá, atd... Nevměšuju se do debaty, svým způsobem mají pravdu oba.. nakonec odchází E. s pláčem. ach jo...
Žádné komentáře:
Okomentovat