Momentky z Bulovky

Nemocnice Bulovka je poslední dobou skoro jako můj druhý domov... přiznám se, že ji mám ráda. Poslední týden chodím na elektroléčbu a miluju tu slabou vůni desinfekce v pavilonu rehabilitace a mám moc ráda kabinku číslo 2, kde mi aplikují ty "elektrošoky", jak říká Erička. Mám pocit, že se o mně někdo stará, že jsem v bezpečí. Mimo to Bulovka nabízí spoustu zajímavých zákoutí.


Tajemné dveře vedoucí z vnějšího na vnitřní schodiště, budova neurologie


technické zákoutí 1

technické zákoutí 2


cesta vedoucí do atomového krytu?


kuřácký koutek před budovou onkologie

vánoční pozdrav

foto: Erica A.

Štědrý den jsme prožili v klidu a v pohodě, u vánočního stromečku, s bramborovým salátem a kuřecím řízkem.
Děti dostaly každý jeden dárek. Bylo to prosté, klidné a rychlé. Holky si to moc pochvalovaly.

4. chemo aneb vánoce k modlitbám a zamyšlení

Dnes - den před Štědrým dnem, myslím obzvláště na strejdu Bojdu (tatínkův brácha), kterého odvezli dnes s těžkým infarktem na koronárku do Jihlavy. Je to bohužel jeho už několikátý... Myslím na něj téměř neustále a modlím se, aby mu Pán Bůh přidal ještě pár let mezi námi, aby mohl zase být na svojí chalupě, kde to má tak rád, s tetou, se svými milovanými včelkami, s naším tátou, se kterým jsou poslední dobou něco jako nerozlučná dvojčata...

Dnes jsem dostala poslední "blicí" chemo, zatím to jde.

Děkuji Pánu Bohu že se mohla vrátit z nemocnice Zuzanka, (dcera mojí sestry Páji), která zkolabovala ve vlaku cestou z Berlína do Prahy, nebudu se rozepisovat o složité cestě, kterou absolvovali z Korfu do Prahy... Bylo to děsivé, od rána měla zvýšenou teplotu, dostávala Nurofen a v Děčíně na nádraží, kde měl vlak 50 minut zpoždění, najednou dostala křeče, zmodraly jí rty a ztratila vědomí. Švára - doktor jí začal okamžitě kontrolovat životní funkce a Pája vyběhla z vlaku a volala na výpravčí, aby zavolala rychlou.
Sanita tam byla velice rychle, doktoři Zuzance nasadili kapačky a odvezli jí rovnou do nemocnice. Pája jela za nimi taxíkem. V nemocnici se zjistilo, že má horečku přes 40°C. Skončila na JIPce; naštěstí mohla být Pája s ní, v pokojíku pro matky.
Nakonec to dopadlo dobře, po 3 dnech je obě pustili s tím, že se z toho vyklubala těžká angína, dostala antibiotika a je jí podstatně líp. Už je "doma" - u našich a je veselá. Není to krásný vánoční dárek?

A taky - celý tenhle týden pobrekávám kvůli Václavu Havlovi... vím, že byl nemocný, vím, že se trápil, vím, že smrt byla pro něj vysvobozením... ale pláču pro něj jako pro každého blízkého člověka, a tenhle člověk byl mému srdci opravdu blízký, a další oslavné řeči jsou jenom nošením dříví do lesa...
a taky si uvědomuju, že tak nějak skončila etapa okolo sametové revoluce, kterou jsme tak intenzivně prožívali a tím i kus našeho života a mládí.

Takže ještě jednou - připojuji modlitbu za strejdu.. a taky za jeho rodinu, ať je Pán Bůh s nimi a dá jim pocítit svoji blízkost a radost. A prosím... ať se zase vrátí mezi nás. PROSÍM...

úterý 20.12.2011

Chodím na rehabilitaci s těma zádama, už druhý den - na elektroléčbu. Zdá se, že mi to dělá docela dobře.
Jinak od makrobiotiky trochu upouštím, ale o tom možná napíšu extra článek.. momentálně hledám tu ideální cestu pro mě.
Jinak bohužel zatím pro nedostatek času nepíšu.. snad se k tomu brzo dostanu.

Při setkání s anděly

někdy brečím...

Poslední týden nebyl úplně moc vydařený. Byla jsem opakovaně na různých vyšetřeních kvůli bolestem v bederní oblasti. Ale když se řekne bolest, tak si člověk představí takovou tu normální bolest. Ale tohle normální bolest nebyla. Bolelo to asi jako když se vám zahryzne do zad buldok. Nejvíc mě to chytalo v noci, a to jsem trávila hodiny, kdy jsem nevěděla, jak se mám pohnout, co mám dělat. V zoufalství jsem se modlila, aby mi Pán Bůh seslal pomoc a útěchu, aby mi dal naději, víru a optimismus.

Včera v noci poté, co jsem si vzala 3 prášky + prášek na spaní a nezabralo to, ani elektrická nahřívací dečka, jsem si už nevěděla rady. Tak mě asi ve 2 v noci fafa vzal na pohotovost. Tam mi pan doktor píchnul další lék na bolest a jeli jsme domů. Byla jsem tak zfetovaná, že jsem usnula jako špalek a spala jsem tvrdým chemickým spánkem.

Další den jsem si vzala opět Ibalgin + Guajacuran a bolest se otupila. Pak jsem jela na Bulovku na neurologii, kde jsem prosila o obstřik. Pan doktor (nebyl zrovna nějak extra hovorný, ale zdálo se že ví, co dělá), mi ho udělal, ale řekl, že to má jenom diagnostický význam ale že to nezabere na dlouho. Pak mi řekl, že bych měla chodit na rehábko a že se mám objednat. Nakonec mi ještě doporučil nějaké kombinace analgetik.

Doma jsem si uvařila ranní polívku, kterou jsem snědla asi v půl 11., a těšila se na to, že přijdou naši a že společně půjdeme do makrobio restaurace a že nebudu dnes muset vařit. Byla jsem sama doma a moje nálada byla docela pochmurná. Šourala jsem se po bytě sem a tam s dekou obtočenou kolem beder a přes to obtočenou teplou šálu. Napadala mě různý neveselý myšlenky, záda mě pobolívaly, i přesto, že jsem si vzala prášky, prostě depka.

Asi v půl 1. dorazili Naši. Rozveselila jsem se jenom co jsem je uviděla. Byli tak vitální a plní dobré nálady. Maminka mi hned povídala, co je kde nového, co kdo udělal a řekl. Tatínek to občas nějak vtipně oglosoval a moje nálada stoupla o 100%. V makrobio restauraci hrála "vesmírná" hudba, bylo ta příjemné přítmí jako vždycky, se zapálenýma svíčkama, se slabou vůní vonné tyčinky a jídla, servírka nás hned poznala a mile zdravila. Oběd byl výbornej - jáhlové knedlíky, tofu s omáčkou a vynikající zelí.

Akorát chudákovi tatínkovi do dnes moc nechutnalo.. ;-)

Cítila jsem se strašně dobře, a řekla jsem našim, že bych se tam nejradši nastěhovala. Poslouchala bych vesmírnou hudbu, četla ty knihy co tam mají v knihovničce a spala na kanapi. O jídlo bych měla postaráno :-)

Když jsme se vrátili, jel tatínek domů a maminka zůstala u nás. Řekla jsem jí, ať si jde na chvilku schrupnout k Vikimu na patro.

Za chvilku mi volala Renča. Povídala mi o jednom doktorovi - onkologovi, s kterým se potkala na podnikovém vánočním večírku a kterýmu vyprávěla o mně. Je to vedoucí onkologické divize u nich ve firmě, spoustu let pracoval v onko oboru a patří ke špičkám v ČR. Renča mu vyprávěla všechny podrobnosti o mých bolestech zad a on pozorně poslouchal. Pak prý řekl, že s největší pravděpodobností půjde o bolestivé roztažení tlustého střeva, spojené s makrobio stravou, která obsahuje hodně vlákniny a střevo při chemoterapii dostává děsně zabrat a nestačí zpracovávat ten ohromnej přísun vlákniny. Napovídá tomu i to, že mě to vždycky nejvíc chytne v noci, kdy se člověk přestane hejbat, a nejspíš je to nakombinované s posunem páteře, kdy se mi díky tomu, že jsem hodně zhubla, nejspíš změnilo těžiště a taky mi pravděpodobně ubylo svalstvo na zádech. Ten doktor říkal ještě spoustu dalších věcí, ale potěšilo mě, že nezavrhoval makrobiotiku, že věděl co to je, a že řekl, že je to výborný způsob stravování, ale spíš pro zdravýho člověka. Řekl, že bych měla zařazovat víc bílkovin, a jíst lehce stravitelnou a bezezbytkovou potravu. Např. bych měla zařazovat kvalitní jogurt - např,. Holandia nebo jihočeskej, nebo si klidně dát Nutridrink, nebo kvalitní rybu, apod. Každpopádně prej pokud chci, tak si na mě může udělat čas, abych s ním cokoliv zkonzultovala. A jak jsem teď strašně sentimentální a všechno mě rozbrečí, tak jsem začala do telefonu bulet, protože mě dojalo, jak na mě Ranča myslí, dokonce i na podnikovým vánočním večírku...

Ty rady od toho doktora zněly velice přesvědčivě, že jsem se rozhodla, že si půjdu něco z toho koupit. Tak jsem popadla nějaké tašky a mazala jsem do Billy. Byla jsem na půli cesty, kdy jsem potkala paní Šlechtovou. Je to jedna starší paní od nás ze sboru. Když mě uviděla, úplně se jí rozzářila tvář a strašně mile mě zdravila. Pak mi povídá: "večer půl devátý!" Trochu nechápavě jsem se na ni podívala, a ona mi vysvětlila, že včera večer v půl devátý na mě myslela, a že se za mě modlila. Pak mi povídala, že na mě pořád myslí, a že si je jistá, že mě Pán Bůh uzdraví. V tom šeru měla krásnou tvář, přestože je to opravdu stará dáma, a přišlo mi, jakoby vyzařovala nějaké vnitřní světlo a energii. No tak jsem zase začala brečet a zároveň se omlouvat, že jsem poslední dobou hrozně ubulená, a ona mi říkala, kéž bych taky mohla plakat, ale nemůžu, ty slzy mě hrozně bolí.

Pak mi vyprávěla o jedné paní, která jí dlouhá léta dodávala sílu a optimismus, když byla úplně na dně. Poděkovala jsem jí za to, že mi dnes potěšila i při tomhle krátkým setkání na ulici, a pak jsme se rozloučily.

V Bille jsem si nakoupila jogurty, mrkev s natí, a sehnala jsem oblíbenej hruškovej čaj Pickwick pro děti, a cestou zpátky jsem se chtěla zastavit v lékárně a vyzvednout si na recept Tramal (velmi silné analetikum opiátového typu, který mi doporučil dr. na Bulovce). Bohužel jsem zapomněla, že lékárna u Kroftů zavírá ve 4, ve tmě na mě slepě zírala setmělá výkladní skříň. Nevadí, půjdu na Sokolovskou, a jak jsem tam šla, tak jsem měla čím dál silnější pocit, že ten Tramal nebudu potřebovat.

Trochu mě zklamalo, že měli otevřeno, protože jsem ho vlastně ani NECHTĚLA kupovat. Ale paní magistra mi řekla, že ho stejně nemají, takže v pohodě. (Zvláštní, že v téhle lékárně nemají nikdy nic, co potřebuju :-(

Neměli ani Nutridrink, tak jsem si koupila aspoň fenyklovej čas a vesele jsem uháněla domů.

Doma jsem si udělala večeři, půlku jogurtu + bezlepkové ovocné sušenky, jogurt byl opravdu výbornej.

Pak přišla maminka, která byla na biblický hodině, a po chvíli Gabka S.

Zapálily jsem si adventní věnec a povídaly si. Pak jsem jim vyprávěla o Renči a o tom doktorovi i o setkání s paní Šlechtovou. Bylo mi moc fajn a byla jsem vděčná, že tu jsou.

Maminka mi nakonec poradila abych si udělala masáž břicha, a já přesto že mě to už dřív napadlo, tak mě to to teprve teď trklo a rozhodla jsem se, že si ji fakt udělám.

Večer jsem si vzala nezbytné léky, a uvařila si dva kotle fenyklovýho čaje.

Pak jsem se už chystala do postele, když zavolala Pavla K. (bývalá kolegyňka z práce), že má pro mě DVD Tajemství (nevím přesně, co to je, ale v principu něco o lidech, kteří se uzdravili). Chvilku jsme pokecali, a ona mi pak řekla, že mi to moc sluší, a že se má ráda hubený lidi :-)) ...napadlo mě, že mě asi v bejvalý práci neměla ráda ;-)

Tak jsem jí řekla, že jsem dnes potkala pár lidí, kteří mi hodně podpořili psychicky, a že ona je jedním z nich.

Večer těsně před spaním jsem si masírovala to břicho po směru hodinovejch ručiček, a pak jsem v klidu usnula.

Probudila jsem se v noci asi ve 4, trochu mě to pobolívalo, tak jsem si vzala 1 Ibalgin, zase si namasírovala břicho a spala až do rána. Tohle byla snad 1. noc kdy jsem se pořádně vyspala!

úterý 13.12.2011

Jejda, nějak to letí! Naposledy jsem tu byla v sobotu...

No, stručně: v neděli byly záda celkem ok, díky práškům. V pondělí jsem měla objednanou neurologii, kam jsem šla s obavami, holt když má člověk tuhletu diagnózu a začne ho bolet v zádech, tak má strach z něčeho vážnějšího, metastázy a tak podobně...

V pondělí ráno jsem teda šla na tu Bulovku na neurologii, kde se mnou byla kamarádka Renči - Hanka, vrchní sestřička z jednoho odd. na Bulovce, byla strašně milá a díky ní jsem mě vzali hned na neur. vyšetření, potom na rtg páteře a pak zase zpátky na neurologii. Nakonec mě ještě objednala na magnetickou rezonanci. Ani jsem jí nestihla nic koupit, jakej to byl fofr... ale má u mě minimálně jednu flašku kvalitního vína!

Takže situace je taková: mám asi ischias, neboli zánět svalů v oblasti křížovo-kostrčové, na rtg se nenašlo nic závažného (ufff! Hurá!!!... ještě ta magnetická rezonance v lednu, ta je prej podrobnější... ale mám naději a doufám!)

Takže jsem jela radostně domů a pak jsem šla s Renčou na obídek do "mojí" restaurace. Úplně se mi udělalo dobře, jinak do té doby mi bylo pořád docela špatně od žaludku, možná to bylo těma nervama. S chutí jsem snědla polovinu oběda, druhou polovinu jsem si nechala na večeři. Pak jsme si ještě dali malinkej zákuseček, sezamovej bochánek.

Pak cestou domů volala Betka, jestli bych pro ni nepřijela do školy, že je jí hrozně špatně od žaludku a měla strach, že by to s ní cestou seklo. Takže jsem dojela domů, jenom jsem se otočila a jela nejdřív pro Vikiho do školy a potom pro Betku.

Nakonec jsem je vysadila před domem a pak jsem v návalu euforie jela do obchodního centra Harfa, kde jsem nakoupila nějaký nezbytnosti (ponožky pro děti - hlavně holky - měly převážně takový ty potvory, co jsou na patě už skoro nadranc a končej těsně nad kotníkama...... Vikískovi čený manžestráky, protože má jenom jedny džíny od Vietnamců, který nosí 7 dní v týdnu...+ boxerky, jeden dárek k vánocům, a sobě jsem udělala radost teplejma pončocháčema a novýma džínama, protože ty, co jsem si koupila asi před 3 týdnama i Vientamců na mě visej!) Hele jak jsem si ty nákupy hezky ospravedlnila :-)

No a pak se dělala večeře, pak s Vikískem projít vánoční hru, kterou budou hrát tuto neděli... no a byl večer.

Sobota 10.12.2011

No tak ten večírek se Zoufalkami ve čtvrtek měl ještě dohru.

Jinak to bylo super, nasmály jsme se, a i když jsem si slibovala, že půjdu domů nejpozději v 10 večer, nakonec jsme všichni odcházeli v půl 1 (lépe řečeno, byly jsme vykopnuty, protože Lucka čekala milence).

Pak jsem si šla lehnout, dlouho jsem nemohla usnout, ale nakonec jsem si vzala čtvrtku Stilnoxu. Probudila jsem se asi za hodinu s krutejma bolestma v levý polovině zad. No, abych to zkrátila, do rána jsem nezamhouřila oči, nevěděla jsem, jestli si mám lehnout, sednout, ... a ráno jsme s Fafou vyrazili do nemocnice - na onkologii - kde mi paní Dr. H. trochu vynadala, že jsem s tímhle měla jít na obvod, že na onkologii mám chodit jenom s něčím, co vysloveně souvisí s chemoterapií, což je úbytek bílejch krivnek, který se projevuje vysokou horečkou - nad 38, nebo krvácením. Řekla jsem jí, že jsem to blbě pochopila, že jsem si myslela, že mám přijít s jakýmkoliv problémem. Dr. H. řekla, že mě teda vyšetří, pošle na krev a na sono břicha, ale dala mi najevo, že ji zdržuju od ostatních pacientů..

No, celkem to kolečko trvalo 3 hodiny, nejhorší to bylo na sonu, kde jsme čekali 2 hodiny, já se svíjela v křečích, chvilkama jsem usínala, zdálo se mi, že se čas zastavil. Paní dr. na sono byla moc milá, prohlídla mi celý břicho, naštěstí nic špatnýho nenašla, jenom děsně roztažený tlustý střevo, což v podsatě znamená zaražený prdy. Ach jo, tak já jdu na onkologii se zaraženejma prdama, to mi paní dr. H dá sežrat.. pomyslela jsem si.

Naštěstí byla pak už docela milá, říkala, že mám tu krev v pořádku, a že sono je taky ok, akorát se mě ptala, kdy jsem byla naposledy na velký. S hrůzou jsem si uvědomila, že v pondělí, že jsem to zapomněla sledovat, tak jsem řekla, že ve středu, ona mi doporučila glycerinovej čípek, napsala mi podrobnou zprávu a řekla, kdyby se něco dělo, ať i s těma zprávama jedu rovnou na chíru.

Doma jsem si dala ten čípek, ale moc to nezabralo, tak jsem si udělala dva klystýry. Zabralo to hodně, nebudu zacházet do podrobností :-)

Bezprostřední účinek na bolest v zádech to mělo ale jenom malej, tak jsem si udělala asi litr zeleninovýho vývaru, protože mi bylo k tomu i špatně, tak abych do sebe aspoň něco dostala a čaj z lněných semínek a lehla jsem si do postele.

Kolem 5. hodiny jsem zašla k pí Dr. Dusové (bydlí o patro níž) - zrovna pekla vánoční cukroví, ale pozorně mě vyslechla, a nakonec mi píchla jednu nospu a dala mi jeden pankreolan.

Nevím, ale asi to nějak zabralo, protože mě sice v zádech bolelo furt, ale bylo to trochu jakoby otupený. Ale špatně mi bylo pořád.

Pak si ke mně lehla Erička, četla mi a zahřívala mě, a bylo mi líp. Trochu jsem pospávala, pak už byl večer (Fafa odešel na "pánskou jízdu" - pořád se mě ale ptal, jestli mě opravdu tady může nechat, jestli se na to cítím...) - no a já jsem se snažila zahnat Vikiho do postele, Erička šla sama spát, a já jsem si vzala prášek na spaní, vyčistila jsem si zuby a zalehla jsem.

Probudila jsem se ve 4 ráno, Fafa byl vzhůru, tak jsme si chvilku povídali, pak jsem usnula a spala až do 8.

Teď bolest skoro ustoupila, cítím jenom slabou bolest v bederní oblasti, takže si myslím, že to byly uskřinutý nervy, z toho, jak jsem seděla na těch Zoufalkách asi 5 hodin v jedný pozici. Možná jsem do toho i trochu nastydla.

Tak jsem si z toho vzala ponaučení, že nejsem tak fit jak si myslím, a že se musím víc šetřit.

Čtvrtek 8.12.2011

Je skoro jedna v noci, přišla jsem ze srazu Zoufalek (zoufalé manželky libeňské)...je už pátek, tak jenom krátce,

vše je v normálu, akorát nějak nestíhám (nebo jsem líná?) - to jenom kdyby si někdo dělal starosti, co se mnou je, že nepíšu.

Polepším se, slibuju :-)

takže - dobrou!

Pondělí 5.12.2011

Dnes se cítím celkem ok, akorát mám dost problém nejen něco sníst, ale i jít do kuchyně a přinutit se něco si uklohnit.

Ale přesto jsem si k snídani udělala mrkvovou polívku, byla dobrá, ale cítím ji ještě v poledne.

V poledne jsem byla zoufalá, protože jsem vůbec netušila, co si uvařím, a ani v nejmenším se mi nechtělo vařit. Radši bych snad vykopala metrák brambor.

Nakonec jsem si udělala houbovou omáčku, celozrnné knedlíky a k tomu jsem si dala trochu kysané zeleniny.

Pak jsem šla pro Vikíska do školy, venku je hezky, konečně se vzduch vyčistil, dobře se dýchá. Ptám se Vikíska co měli k obědu. Nejdřív se zatvářil jako kdyby dostal křeče do lícních svalů, vycenil zuby, šíleně vypoulil oči a koukal se do stropu. Zopakovala jsem otázku, a Viki dlouze přemýšlel. Pak řekl, že neví, že to vypadalo jako h*vno nebo nějaká tlustá žížala. A že to bylo posypané mákem a strašně suché!

Co to těm dětem v tý škole dávají? ;-)

Pak jedou s Davidem na tenis - letos naposledy. Od ledna budou chodit oba s Davidem do Čechie, kde je bude trénovat osobně jeden trenér a bude to stát skoro stejně jako teď.

Odpoledne zkoušíme robotickej vysavač Vorwerk, který nám půjčil Franck, abychom ho vyzkoušeli. Vysává docela slušně, ale občas se chová zmateně. Třeba uprostřed pokoje najednou zpomalí, začne kličkovat doleva a doprava, pak se zastaví a vyrazí úplně neočekávaným směrem.

Nebo se v půli cesty několikrát otočí kolem svojí osy, a pokračuje dál.

Jel ale z pokoje do pokoje, vysál skoro ve všech pokojích, takže ho musím pochválit, člověk mu ale musí být po ruce a všechny překážky odstranit.

V manuálu psali, že když mu začne docházet šťáva, vrátí se do svého nabíjecího "doku", který si sám najde. To se ale ukázalo jako příliš těžký úkol. Netrefil ani do správného pokoje. Nakonec ho Fafa vzal a přenesl skoro až k doku, ale robotík už byl tak zmatenej, že ani tak ho nenašel. Tak ho nakonec Fafa musel donést až přímo k doku a zapojit ho. No, ale zas na druhou stranu hraje pěkné melodie.

No a už je konec dalšího dne, skoukla jsem ještě Dr. House, pěkná depka..

Zejtra jdu s Renčou do makrobio restaurace, moc se těším!

Dobrou noc!

Neděle 4.12.2011

Včera jsem nějak moc neměla náladu něco psát. Stejně jsem proležela celej den v posteli, přečetla jsem celou Betty McDonaldovou - Vejce a já. Docela mě bolely oči.. (ani není divu). V poledne jsem udělala pstruhy na pánvi a jednoho menšího jsem snědla. Ale to jsem neměla dělat, bylo mi celej den divně. Večer jsem pak už nesnědla nic. Celej den jsem ale popíjela čaj, aby se mi to svinstvo rychlejc dostalo z těla. Připadám si jako krajina kolem Černobylu, prostě zamořeně.

V neděli ráno jsem se vykopala z postele, naložila jsem se asi na hodinu do koupelny a oblíkla si komplet čistý věci. Cítila jsem se víc jako člověk.. Pak jsem chtěla upíct dětem švestkovej koláč, ale bohužel mi z nějakých záhadných důvodů nezafungoval prášek do pečiva a koláč se srazil. Ale prý byl i přesto docela jedlej..

Pak přišla maminka, tak sedíme, povídáme, Fafa s Eri a Vikim jeli na návštěvu k T. Já jsem docela ráda, že je tu klid.

Pak mě napadlo, že bych mohla k obědu udělat bezlepkový palačinky. Vyrobila jsem strašnou spoustu těsta, pak jsme to s maminkou nalily na pánev ale ono se to úplně rozprsklo a rozpadlo. Asi to je tím, že tam není ten lepek. Já jsem to chtěla vyhodit, ale maminka řekla, že to spraví, a vytvarovala z toho placičky. Já jsem potom do toho těsta přisypala ještě hromadu pohankový mouky, takže jsme pak dělaly placičky víc do tmava. Maminka to s tou palačinkou nevzdala a opravdu se jí to podařilo udělat.

Zbytek těsta jsem promíchala s rozinkami a strouhaným kokosem, vytvarovala takový jakoby sušenky a dala do trouby péct na půl hodiny.

Ale k obědu jsem si dala půl sáčku bezlepkových jablečných sušenek, který jsem si od minulýho týdne nasyslila. Udělaly mi dobře a skoro už mi nebylo šoufl. Na nic víc už jsem neměla chuť. Pak jsem si šla lehnout.

Když jsem se asi za 1,5 hodiny probudila, zjistila jsem, že jsem zapomněla vypnout plyn pod tou poslední palačinkou, takže z ní zbyla tmavě hnědá připálenina, která putovala rovnou do koše. Ještě že jsem aspoň nepodpálila byt!

Sušenky v troubě nebyly sušenky, bylo to něco naměklého, a rozinky v tom už byly trochu přepálené..

Ach jo. Moje kuchařské schopnosti jsou dnes úplně v mínusu. Ještě že jsem si koupila ty jablečné sušenky...

Půjdu dnes brzo spát, a zítra už bude snad všechno víc normální.

Pátek 2.12.2011 - 3. CHEMO

Když závodím, sedmdesát procent času přemýšlím o závodě, kdy bude občerstvení, kdy doběhnu, kdy si lehnu. Vždycky se upnu na to nejbližší, co mě bude čekat. Na cíl hned od startu myslet nemůžu.

(z rozhovoru s ultramaratóncem Danem Orálkem)

Trochu si připadám jako ultramaratónec. Dnes jsem měla jedno "občerstvení", kdy mi paní doktorka na chemošce řekla, že se zdá, že ta léčba zabírá a že to prso vypadá volnější. Žádné velké jásání, žádný přehnaný optimismus. Ale pro mě je to obrovská psychická úleva a psychické občerstvení. Díky, Bože!

Před tím jsme ještě byli s Eričkou u nové paní doktorky, která je prý hodně alternativní. Prostě jsem ze dne na den vyměnila pediatra. Naše paní dr. J, od které jsem chtěla už několikrát utéct, ale pořád jsem k tomu nenacházela odvahu, opět Eričce dala antibiotika, aniž by před tím třeba udělala CRP, (úplně jednoduché vyšetření, které stanoví, jestli se jedná o virovou nebo bakteriální infekci). Po týdnu užívání antibiotik kašle furt stejně.

Takže to byla poslední kapka a tak jsem si bleskurychle našla náhradu. Jestli to bude ono, ukáže čas. Ale paní doktorka je velmi příjemná, pravda, už od pohledu vypadá hodně přírodně, ale napsala nám homeopatika a kapky z Pelargónia (pelargónium - není totéž co pelargónie). Prý s tím má výborné zkušenosti. I vyšetření a anamnézu udělala velice pečlivě.

Jinak musím moc pochválit sestřičky z onko ambulancí a ze stacionáře, jsou všechny bez výjimky lidsky strašně fajn, veselé, pořád si povídají s pacienty, vtipkujou s pacienty i mezi sebou, a hlavně sestřičky co aplikujou chemo musí být špičkové. Ono jenom najít žílu je docela nářez, protože ta chemoterapie ty žíly v podstatě zničí. (sestřička nakonec našla žílu v loketní jamce, ale povzbudivě na mě mrkla... nebojte se, taky vám je nakonec spálíme), a hlavně se musí trfit naprosto přesně do žíly, a ta jehla se nesmí pohnout, protože kdyby se náhodou dostala ta infúze mimo žílu, tak by to byl děsnej průser. Sestřička mě nabádala, kdybych náhodou ucítila pálení nebo bolest, abych ji okamžitě volala, protože sice jenom jednou za tu dobu, co tam pracuje, viděla, že se chemoterapie dostala mimo žílu, ale že to bylo děsný a že už to nikdy nechce vidět. Povídala jsem si taky s tou paní, která tam byla i minule. Zjistily jsme, že dostala to samý co já, tak mi povídala svoje zkušenosti. Paní je opravdu statečná, dokonce i pracuje na půl úvazku, a stará se sama o dceru (manžel nefunguje... má svoje hospody, porady, nedávno si vyjel sám na rekreaci do Egypta, apod..).

Po chemči pro mě přijeli Fafa s Eričkou, doma si vařím rýži, zeleninu a kousek tempehu. Potom si udělám obklad a jdu spát.

Odpoledne různě telefonuju, a poflakuju se.

Začíná mi bejt trochu šoufl, ale je to snesitelný. Večeři jsem vynechala, protože jsem nestačila strávit oběd. Půjdu si zacvičit a lehnout a chvíli číst, Renča mi přinesla dvě knihy.

Čtvrtek 1.12.2011..můj denní rozvrh, o jmelí

Nějak mám pocit, že se čas zrychluje.

Zpočátku jak jsem vypadla z pracovního tempa, tak jsem měla pocit, že se den neuvěřitelně vleče.

Ale najednou - asi jsem si zvykla na pomalé životní tempo, a zvládám toho míň - čas letí jako splašený.

Tak například včera:

7:00 budíček, beru si léky na lačno

7 - 7:45 v podstatě poskakuju kolem Vikiho, chystám snídani a svačinu, vařím čaj, řeším co na sebe,

7:45 - 9:00 začínám se pídit po zelenině, krouhám čistím, fáze I - vařím zeleninový vývar, fáze II - do čirého vývaru hážu příslušnou zeleninu a vařím polívku, mezitím cvičím jógu (kocour mi asistuje, motá se okolo a dává mi pusinky a "berany duc")

9:00 - 9:15 snídám

9:15 - 10:00 poklízím čurbes, kterej jsem nadělala snídaní

10 - 10:30 sprchování

10:35 telefonuju a zjišťuju, jestli už v lékárně dostali jmelí (nedostali)

10:40 povídám si s Eričkou, která zůstala doma, má zánět průdušek

11:00 začínám připravovat oběd

11:30 přichází Fafa, začíná si vařit oběd, navzájem si překážíme v kuchyni

12:00 všichni 3 obědváme

12:30 dělám si obklad na prso- nastrouhanou bramboru, do ní pár kapek zázvorové šťávy, pak položit na zelné listy, které jsem před tím naklepala sekáčkem na maso

12:45 - 14:00 odpolední odpočinek

14:00 - 14:15 sundávám obklad, likviduju zapatlané utěrky, mísy a nádobí

14:15 - 14:30 vařím čaj z lněných semínek

telefonuju paní doktorce, jestli by mi mohli dát injekci jmelí

14:45 oblíkám se a připravuju

14:50 vyrážím do školy pro Vikiho, prší, cestou potkávám Fafu a prosím ho, aby zašel pro Vikiho, a já bych mezitím skočila na Vítězné náměstí k dr. pro injekci jmelí. Souhlasí, i když senetváří dvakrát nadšeně.

15:00 - 15:30 cesta na Vít. náměstí, strašně zasekaná Praha

dorážím na Kulaťák, naštěstí jsem zázračně našla místo k zaparkování

vybírám peníze z bankomatu

15:30 - 16:00 u paní dr., dostala jsem injekci, paní dr. se mě poptala jak se cítím, a jak probíhá reakce na injekce, já jsem jí mimo jiné poprosila, aby mi dala odkaz na nějaké studie které proběhly s tím jmelím, řekla mi mimo jiné, že proběhla velká studie u pacientů s rakovinou, kdy polovina pacientů dostávala jmelí a polovina ne, a zkoumali kvalitu života, a tahle studie se prý musela předčasně ukončit, protože u těch pacientů, kteří dostávali to jmelí byla tak markantně vyšší kvalita života, že to bylo neetické vůči těm, co to nedostávali.

Říkala, že v Německu se jmelí běžně používá a u onkologických pacientů ho hradí pojišťovna.

Mimo jiné ho dostával i Václav Havel.

Byla jsem úplně vedle z toho, jak je možné, když to má takové účinky, že to onkologové u nás nepoužívají. Paní doktorka odpověděla, že jednou profesor K., který je obecně uznávaná kapacita v onkologii jednou řekl, že "kapky nebo tablety jmelí" nemají u onkologicky nemocných žádný účinek (aniž by si zjistil např. to, že se jmelí podává v subkutánních injekcích) a od té doby to onkologové opakují a předávají si to dál..

Pak mi dala jednu brožuru o jmelí v němčině (od firmy Welleda), která dělala ty studie, a kontakt na jednoho pana doktora od téže firmy, který by mi určitě poskytl další informace ohledně klinických studií.

Paní doktorka mi ještě doporučila, abych zkontaktovala jednu psycholožku, která dělá "biografickou terapii", jedná se v podstatě o to, že budeme spolu probírat celý můj život - biografii - a možná dojdeme k něčemu zásadnímu, říká se tomu "aha efekt" - jako že "AHA - že mě to nenapadlo dřív?!" ;-)

A že se tím můžou uvolnit nějaké psychické bloky.

Pak jsem se stavila ještě v Countrylifu, a pak mazala domů. Fafa chtěl abych byla doma v 17:00, protože potřeboval auto, samozřejmě jsem to nestihla..

17:20 vařím si rychlovečeři

17:45 večeřím

18:00 dělám večeři dětem (kuřecí stehýnka s omáčkou), děti to komentují "jééé tady něco voní, konečně něco normálního k jídlu!"

19:00 uklízím kuchyň, kontroluju Vikimu úkoly

19:30 skypuju s našima, čtu si novinky na internetu, vyřizuju emaily

20:30 snažím se dostat Vikiho do postele

21:00 Viki do postele, čtu mu

21:30 - 22:15 skypuju s Věrkou

22:30 čaj, léky, hygiena, joga

23:00 v posteli, čtvrtka stilnoxu, usínám dřív než stačím přečíst jednu kapitolu z knihy.

Úterý 29.11. 2011

Dnes v poledne jsem byla na masáži u p. Luhana v Holešovicích. Sluníčko svítilo, bylo teplo a já jsem se kochala krásou libeňských zákoutí ;-)

zátiší s čekárnou MHD - lidová úprava - vyskleno a dozdobeno sprejem

Libeňský most - zátiší

závěje

výhledy na staveniště - jakpak to tu asi bude vypadat za půl roku?

příroda versus beton

neviditelné schody do jiného světa

černý igelit

solidaritu s řeckými anarchisty !

Libeňská buš

Starý tovární komín. Je hezký. Někdy si dám práci a vyfotím ho pořádně.

zastávka tramvají Libeňský most

aspoň kolem zastávky se musí trochu uklidit...

tašky patří jedné paní - bezdomovkyni, která mi odešla ze záběru.

Kuk!

Úterý 29.11.2011

Najdete 3 rozdíly? ;-)

Pondělí 28.11. 2011-opět jídelní okénko:-)

1) brambory jako dobrá potravina... ofoceno z jednoho časopisu.

Akorát ....neříkali nám ve škole že vitamin C se varem ničí?

1) brambory jako škodlivá potravina: ofoceno z knihy Dr. Strnadelové a p. Zerzána. Laskavý čtenář nechť si udělá vlastní názor.

Tohle jsem měla včera k obědu: jáhly s podušenou cibulkou, mrkev a kedluben, a sojový sýr natto - to jsou ty boby vpravo. Je to v podstatě sojová obdoba olomouckých syrečků :-)

když se to tepelně upraví, tak je to docela poživatelné a navíc je to děsně zdravé ! Prý přímo zázračná potravina!

nic víc jsem dnes nevyplodila... jdu spát, je 21:39 a zítra vezu Vikiho na sraz se školou v 7:15, jedou na výlet.

Sobota 26.11. 2011

Dnes jsme s maminkou byly na přednášce "Srdce na dlani" paní doktorky Strnadelové a pan Zerzána, konala se v Národním době na Vinohradech. Vystoupila dvojice hudebníků - manželé Machovi - ona: krásná blondýnka- klavír a zpěv, on: nevidomý flétnista a zpěvák, na začátku, uprostřed a na konci přednášky. Bylo to nádherné až dojemné.

Přednáška byla ok, v podstatě jsem 2/3 věcí znala, ale bylo to živé a dobře se to poslouchalo. Akorát pan Zerzán měl trošku kvantitativní převahu co se týče mluvení, občas moc nepouštěl paní doktorku ke slovu, nebo do její řeči vkládal různé vsuvky a doplňky. Paní doktorka občas jenom bezradně mávla rukou...Tak nevím, jestli potom neměli doma ještě nějakou manželskou slovní výměnu názorů... ;-)

Pan Mach zpívá "Klobouk ve křoví" - vynikající interpretace. Ale bohužel na té fotce není moc vidět ;-). Paní Dr. s p. Zerzánem sedí u stolečku.
Můj nový minikvašák, který jsem si zakoupila po přednášce. Šikovná věcička. Hnedka jsem si naložila zelí s mrkví a ředkví. Už se těším!

Po přednášce byl raut s ochutnávkama makrobio potravin.

Docela jsem se nacpala, takže jsem už mezi 5. - 6. odpoledne neměla hlad, tak jsem vynechala večeři. Obzvlášť mi chutnalo cukroví (dala jsem si 3 kousky..mmmmm....).

Odpoledne vyklízím nákup - Fafa šel nakoupit do kauflandu, protože máme zítra návštěvu a vždycky nakupuje jak na 3. světovou...možná že je to asi jeho reakce na moji makrobiotiku... Potřebovali bychom maxilednici a špajz!

Pak se pustil do velkého úklidu, sjel do Hornbachu pro sádru a začal sádrovat různé díry a výmoly co máme ve stěnách a přinesl ze sklepa barvy, . Musím počkat do zítřka, než sádra vyschne, pak se to zbrousí a nakonec přebarví barvama, co máme schované ještě od malování.

Večer telefonuju a skypuju.. nedjřív jsme si napsaly s Pájou, že si zaskypujem, a v momentě, kdy jsem se chystala skypovat Páji, mi skypovali naši. Uprostřed hovoru se mnou jim volala Mája na telefon, tak jsme se domluvili, že si zaskypujem později. Za malou chvilku mi volala Mája na telefon a asi po 10 min mi skypovala Pája. Tak jsem ukočila tel. s Májou a povídala si s Pájou, a mezitím mi zase skypovali naši :-) Tak jsem to všechno propojila a vzniklo z toho něco jako telekonference. Ani jsem nevěděla, že to na skypu jde.

Možná se příště takhle napojím na všechny rovnou.

Nakonec sem vložím fotku a www odkaz domu, z kterého jsem úplně unešená... jen tak pro potěchu oka: více informací a fotek na: http://bydleni.idnes.cz/postavil-si-dum-ze-slamy-vyhral-s-nim-soutez-a-dostal-pul-milionu-pyi-/stavba.aspx?c=A111125_213250_stavba_rez

Čtvrtek 24.11.2011

Už jsem pár dní nepřidala nic na můj blog.. trochu mě opustila múza, protože číst pořád o tom, co vařím, co dělám (furt to samý...) je asi docela nuda...

Ale aspoň stručné info - daří se mi dobře, nemám už vůbec žádnej pocit nechutenství, baví mě vařit, takže fakt všechno v normálu.

Včera jsem si udělala radost v Country lifu na Praze 6, nakoupila jsem si různé pochutiny (např. houbičky shitaké, ředkev daikon.. chutná jako docela normální ředkev, topinambury - zatím nemám šajn jako chutnají.. tahini - sezamovou pastu - je výborná, přírodní hořčici, apod..).

Jinak Erička je doma, má zánět průdušek, dostala Augmentin.

Jinak takhle dnes vypadala moje snídaně, začala jsem si polívky mixovat a chutnají mi víc. Dneska byla zelená :-) zejtra si udělám asi oranžovou.

Tohle bylo dnes k obědu, celozrnné rizoto s houbami a zeleninou, s malými kousky uzeného tofu, a k tomu trochu podušená paprika. Musím konstatovat, že to jedla celá rodina. Nevím, jestli je to tím, že už jsem se v makrobiotickém vaření tak zdokonalila, nebo že je rodina tak vyhladovělá

;-)

Pondělí 21.11. 2011

Ráno jsem byla na hodinové konzultaci u dietologa p. Zezrána v Institutu.

Ptala jsem ho na různé věci, které mi nebyly jasné. Jsem ráda, že jsem tam šla, protože jsem některé věci dělala blbě, a on mi všechno vysvětlil a zase dodal energii a optimismus.

Pak jsem šla pomalu domů, a cestou jsem si udělala radost - pod Karlínským viaduktem jsem našla bezvadnej obchůdek s botama Tamaris, kde jsem si koupila zimní boty! Nedá mi to, a musím se pochlubit ;-)

Jsou kožené, s beránkem uvnitř. Bude mi teplo, juchů! Tady ale vypadají flekatě, protože jsou čerstvě naimpregnované..

Jakmile jsem vylezla z obchodu, volal Fafa, že si přesunul Angličtinu kvůli tomu, aby mě mohl vyzvednout...to jsem ani nečekala.

K obědu jsem si udělala jáhelné placičky, do kterých jsem přidala trochu čočky a zeleninu, a zahustila pohankovou moukou. Vzniklo takové polotekuté těsto, které jsem lžící nandala na rozpálenou pánev s trochou oleje. Byly moc dobré. K tomu zeleninka nakrájená na nudličky, orestovaná na pánvi a potom trochu zalitá vodou. Erička si se mnou dala obojí, chutnalo jí to.

Jo a 18. - 22. ledna 2012 chci jet do Františkových lázní na Kurz zdravého životního stylu s Dr. Strandelovou a p. Zerzánem.

Jo a maminka jede se mnou! Mám velkou radost, doufám, že se dá taky na makrobiotiku! Kdyby měl někdo taky zájem, info ráda podám! Bude tam kromě přednášek taky kurz vaření a různé hry. Doufám že budu dostatečně fit, abych se mohla zúčastnit.

A když už jsem u těch pozvánek, stejní autoři pořádají tuto sobotu, tj. 26.11. v 10:0 hodin přednášku na téma "Srdce na dlani - prevence a léčba srdce a tenkého střeva stravou a přírodní léčbou."

Kde: Národní dům na Vinohradech, Nám Míru 2, Praha 2

Vstupné: 180 Kč. Pokud se objednáte tel. předem, bude to za polovinu!

Přihlášky: Hana Tylová, tel. 221 596 513

Já tam jdu s Betkou a s maminkou.

Neděle 20.11.2011

Návštěva našich, mami a tati díky - bylo to fajn!

Erička jede na závody (naštěstí jenom v Praze - Kunraticích), je dost nachcípaná, Fafa ji nechce pustit, já se přimlouvám, Fafa kapituluje... Pokud z toho bude zánět průdušek s antibiotikama, tak budu zase já ta špatná..ach jo..

Jenže pokud nepřijde, tak to holkám zase pokazí.. tyhlety kolektivní sporty jsou fakt akorát k vzteku.

Odpoledne jsem pozvaní k B. do Hovorčovic, připravili nám krásné pohoštění, bylo to moc fajn. Vikísek si hraje s dětma nahoře, my dospělí vč. Betky sedíme dole a povídáme si. Betka si sebou vzala netbook a dělá si přitom něco do školy. Po 8. večer vyrážíme domů, nemůžeme se dovolat Erice. Nakonec volám trenérce, a Eri za chvíli volá, že už skončili, tak jedeme pro ni do Kunratic. Bohužel se neumístili.

Sobota 19.11. 2011

Strávili jsme hezký den s rodinou T. Odpoledne jsme šli na delší procházku - z Podolí na Vyšehrad. Děti (jako např. Franck :-) měly kola a koloběžky, takže ani moc neremcaly.

Vyrážíme z domu čilí a plní síly. (Erička s Franckem).

Vyráží též motorizovaná jednotka. (Páťa a Viki).

Cestou se stavujeme na tréningovém hřišti pro seniory. (Senior Viki).

Seniorka Erička (v puse má lízátko, není to cigáro :-)

Tihle už pomalu do kategorie seniorů zapadají, aspoň co se týče momentální životní energie (Franck a Fafa, poněkud společensky unavení...)

Erick.

a seniorka já :-)

Z Vyšehradu je dech beroucí výhled na potemnělou Prahu.

Nasvícený kostel sv. Petra a Pavla.

Vracíme se zpátky domů potmě. Naštěstí jsme se nepřizabili ani nikdo nikam nespad ani se nevyboural.

Čtvrtek 17.11. 2011

Dnes byli u nás T., bylo to super, den proběhl ve znamení vaření, vařila jsem svíčkovou pro 8 lidí, a extra omáčku pro sebe v termomixu, k tomu jsem si dala kousek tofu a instantní jáhlovou kaši, kterou jsem udělala hodně hustou, takže z ní šly lžičkou vykrajovat nočky.

Pak jsme šli na procházku do Karlínských Kaizlových sadů - nově rekonstruovaný park za přispění Evropských fondů (známý také jako Park před Invalidovnou, nebo Hakenovy sady.)

Všichni 3 kluci (Viki, Páťa, Erick) jeli na koloběžkách, dělali různé triky a vybíjeli si přebytečnou energii.

Přikládám pár fotek - bohužel kvalita není nic moc, je to foceno z mobilu a v přítmí.

Barevnej a černobílej rozhovor.

Cestou jdeme kolem nových administrativních budov na Invalidovně, kde potkáváme zajímavé sochy.

Tři kámoši v kamenném křesle.

Jízda smrti. Tatínkům se pak hodně motala hlava :-)

Libeňské graffitti 1. Malý kvíz pro Libeňáky - poznáte kde to je?

Libeňské graffitti 2 - Electrofunky Shot.

nápověda ke kvízu :-) Libeňské graffitti 1 - pokračování.

Večer peču jablkový koláč podle Terezky - Terezko, už asi 3 roky ho mám v notýsku a teprve teď jsem ho konečně udělala! :-) ale měl úspěch, byla pryč asi do 20 minut, ani nestačil vychladnout!

A jak jsem nějak rozjetá, tak jsem nakonec ještě v Thermomixu vyrobila kosmetický krém s levandulí. Kdyby měl někdo zájem o recept, pošlu emailem.

středa 17.11.2011

Ráno mě byla navštívit moje milá kamarádka Renča - daly jsme si spolu polívku, ona je vděčná konzumentka mých výplodů - a hlavně Kamarádka do nepohody. Příjemně mi uběhly necelé dvě hodiny.

Pak odfrčela za svými pracovními povinnostmi, a já se pustila do praní a do vyřizování. S radostí jsem zjistila, že paní Dr. z Bulovky mi odpověděla na email, má pro mě tu lékařskou dokumentaci potřebnou pro pojišťovnu. Po chvíli mi Šárka - moje účetní z bývalé firmy poslala emailem chybějící výplatní pásky potřebné pro pojišťovnu! Takže mám potřebné dokumenty skoro doma, vypadá to nadějně.

Pak mi volala Mája, a už je na čase nasadit paruku a frčet pro Vikíska, který má dnes výjimečně hudebku. V rychlosti popadnu plastikovou nádobu, do které mu chci vzít oběd.

Venku je strašná kosa, mlha a smog, ale mě je v paruce a čepici hezky teplo. Na sobě mám džíny, které na mě strašně plandají... Od začátku mojí nemoci jsem shodila asi 12 - 14 kg. Nevím to přesně, protože jsem se v období mého největšího "rozkvětu" už ani nevážila. Spíš jsem to jen odhadovala.

Asi 8 kg jsem shodila tou dietou - pitím zeleninových šťáv podle Breusse. Teď když jím makrobioticky jde váha celkem pomalu dolů, což je normální, ale asi 2kg padly tenhle víkend, kdy jsem jedla jako vrabec. Objednala jsem se k mému dietologovi, panu Zerzánovi na pondělí, abych s ním zkonzultovala podrobněji jídelníček.
Ve škole vyzvedávám Vikíska, pak mu jdu pro oběd do plastové krabičky a hezky domů. Doma se Viki v klidu nají, má bramborovou kaši a plátek masa. Fafa přijel docela pozdě, jel z Holešovic do Libně skoro 40 minut, je děsná zácpa, lidi si asi berou auta, protože nechtějí čuchat ten smog :-)

Konečně přijel Fafa a odváží Vikíska na hodinu kytary.

Pak vařím oběd, přišli naši, povídáme si, otevřela jsem láhev vína, vůbec mi nevadí, že jsem si sama nedala. Pak zpíváme písničku "Důvěřuj se v Pána".

Pak naši odcházejí, přichází Erička a jdeme si spolu na půl hodiny schrupnout, potom musí na tréning.

Já peču čočkový nákyp, muffiny, dělám dětem k večeři knedlíky s vejcem,

mezitím mám pár dalších telefonátů a skypů. Sama jsem si dala u počítače čočkový nákyp, trochu suché rejže a pickles, byla jsem docela líná něco speciálního vařit... a to jídlo u PC... to není moc podle zásad makrobiotiky, ale když já děsně nerada jím sama, a když tu nikdo není, tak aspoň vyřizuju emaily.

Pak přišel Fafa a začal si vařit: vepřové výpečky na pánvičce, které děsně prskaly a jeden rozžhavený škvarek mu přistál na ruce, nakonec do toho přidal vodu, aby měl "sós", k tomu si dal jednu jitrnici, do toho si přidal celozrnnou rýži, trochu čočkového nákypu a navrch ještě zbytek vaječné omelety z včerejška. Přitom prohlašoval, že pro člověka je nejzdravější, když jí to co mu chutná, a kdyby měl někdy nějaké onemocnění, které by mu bránilo jíst to, co mu chutná, tak by snad radši ani nežil. Pak si to všechno naložil na talíř, vepřové výpečky podivně páchly a Erička prohlásila: "tati, ty jíš jako čuník.. to je vždycky v těch kreslenejch filmech, jak ty prasata dostanou naloženo všechny zbytky z kuchyně, jak z toho ještě trčí ty rybí kosti".. a že kdyby měla na výběr mezi tátovou a mojí stravou nebo smrtí hladem, tak by si radši vybrala tu moji... :-)

No obdivuju jeho žaludek, ale myslím si, že zrovna on je člověk, kterej může jíst povidlový buchty, zapíjet to tekutým sádlem a navrch si dát půl litru tekily, pak si půjde blaženě schrupnout a bude fit.

Teď hrajou všichni v kuchyni domino, místo čučení na televizi... asi to nikoho nebaví tísnit se tady v té miniaturní místnůstce, kde jsou jenom dvě židle... hurá :-)

Já dodělám kuchyň a jdu spát.

Pondělí 14. a úterý 15.11. 2011

Pondělí: probudila jsem se do nového dne s nadějí, že mi bude trochu líp. Ráno hned jak vstanu si dávám lžíci oleje do pusy (starý ruský recept proti počínajícím virózám, bolestem v krku, kašli apod):

ráno hned po probuzení se dejte do pusy lžíci oleje (asi je jedno jakého), a převalujte to v puse cca 10-15 minut.

Pak to vyplivněte a lžící si oškrábejte jazyk. Na olej by se měl navázat všechny bakterie usazené v dutině ústní, dokonce to vyžene potvory i z vedlejších nosních dutin a krku.

No a při oškrabování jazyka vás to zaručeně natáhne, ale to nevadí, člověk se ještě víc pročistí. Můžeme tuto proceduru provádět až 2x denně (při akutním onemocnění) po dobu 1 měsíce, potom udělat týden pauzu.

Den proběhl standardně, byla jsem schopná jíst, což bylo super, pak jsme dětem udělala žemlovku která beze zbytku zmizela a večer mě byla navštívit maminka Vikiho kamaráda, která je v 8. měsíci těhotenství.

Jdu spát brzo, v noci se mi zdají divné sny.

-----------------------------------------------------------------

Úterý

ráno je mlha jako mlíko, já se cítím celkem v normě, dělám si polívku, prostě normální ráno. Pak jdu vyřizovat nějakou administrativu, v pondělí jsem psala email, prosila jsem paní Dr. z Bulovky, aby mi předala lék. dokumentaci pro pojišťovnu, ale zatím se neozvala. Budu tam muset zavolat a bejt důraznější.

Pak jsem zjistila, že mi smrdí hlava, protože jsem se včera namazala nějakým pleťovým krémem, který jsem dostala od jedné kamarádky, který děsně páchne (ten krém, ne ta kamarádka). Tak jsem si umyla lebku šamponem i kondicionérem (mám na hlavě jemnou srst, připomíná mi to na dotyk nějaký druh psa). Pak jsem hodila do pračky i šátek, protože samozřejmě od toho krému nasmrádl, a pak došlo i na povlečení, a potah na matraci.

Dnešek byl vůbec ve znamení smradu.

Dopoledne jsem musela zlikvidovat svoji nakládanou zeleninu, vyrobenou a publikovanou zde 10.11. Bohužel jsem neměla ani v sobotu ani v neděli sílu na to, abych to přendala do menších sklenic a uložila do lednice. Dělalo se mi šoufl jenom při pohledu na tu věc, která tiše kvasila a páchla ve skříňce na potraviny. Dnes jsem teprve sebrala dostatek duševní síly, abych s tím něco udělala. Bohužel to kvasilo už 6. den a tudíž to bylo nepoživatelné. Myslím, že došlo i k octovému kvašení - otázka pro případné chemiky.

Takže zelenina skončila v odpadkovém pytli, který jsem musela okamžitě vynést do popelnice.

Ale pachové story nekončí: V poledne přišel Fafa a začal kuchtit kuře, které leželo v lednici od neděle. Bytem se rozvinul podivný pach, který mi zabránil abych šla do kuchyně a začala si vařit oběd pro sebe. To se prostě nedalo vydržet. Fafa mi řekl, že jsem přecitlivělá, ale já nedovolím, aby tohle jedly děti. Pak jsem se ho ptala, jestli to kuře bylo zkažené, a on řekl, že už bylo "na hraně". Nicméně si ho v nestřežené chvíli dala Erička, protože je v růstu a neustále hladová. No, doufám, že to ve zdraví přežije...

Teď prožíváme poklidný večer s televizí a internetem.

The end: Na plotně se mi vaří čínský čaj "smrdutá fusekle" :-)

Neděle 13.11.11

Včerejšek byl ve znamení úklidu, já jsem se cítila celkem fit, a tak jsem vytřela a něco ukuchtila, o větší část celkového úklidu se postarala rodina v čele s hlavním rejžou Fafou.

Večer mě přišly navštívit sestřenky Dagmarka a Věrka (s Ondrou) - bylo to moc fajn, pokecaly jsme, nasmály jsme se. Mohly jste se holky zdržet i dýl :-)

Dnes si připadám jako po chemoterapii, je mi blbě od žaludku a i celkově, holt mi něco bejt musí, jinak bych asi byla Terminátor...

Snad bude zejtra líp. Betka odešla do čajky a Eri celý odpoledne provokuje Vikiho a Viki ječí. Teď ho přestala provokovat, protože hraje Minecraft /nebo jak se to jmenuje/ ale zase ho každou minutu volá a vytrhuje od sledování přenosu F1, protože pořád něco neví a potřebuje poradit...

Dnes si neuvařím čaj smradlavá fusekle, asi by to můj žaludek nezvlád..

2. chemo - 11.11.2011

Ráno vstávám v 6:00, jedu na odběr krve (krevní obraz) na Bulovku.

S pacienty se houfujeme u zavřených mříží, protože jsme tam trochu dřív.

V 7:00 otevírají mříž, pak to jde celkem jako po másle. Doma jsem asi v půl 8. Aspoň že jsem se stačila nasnídat.

V půl 9. mám nástup na chemo. Po minulých zkušenostech jsem Fafu poprosila ať mě tam jenom hodí, a pak jede domů, protože tam stráví spoustu času čekáním. A dobře jsme udělali, protože jsem došla na řadu až po 11. hod. Ještě mi natočili ekg, které je naštěstí v pořádku

Naštěstí jsem se zásobila knihou a Reflexem.

Paní Dr. Hesová se mě ptala, jak se mám, a jestli už jsem dostala lístek na paruku, pak mi řekla, že se na mě při příští návštěvě mrkne, protože spíš až ta 2. chemča by měla začít zabírat. Řekla mi, že můj krevní obraz je v pořádku. To mi udělalo radost, určitě zabírá to jmelí, které má zvyšovat krvetvorbu.

Nakonec jsem se odebrala do stacionáře, kde jsem v čekárně čekala až mi namíchaj můj koktejl a donesou mi ho. Byli tam vesměs ti samí lidi co minule.

Tohleto je infuze 1 - bílá neboli tequila.

V černém koženém křesílku se sedí moc pohodlně a bílý koktejl si vesele kape. Dostala jsem náplast s medvídkama :-). Jediný co mi to dělá je pálení v hlavě a uvnitř někde za očima. Pak to ale samo přejde.

No a takhle vypadá ta infuze č. 2 neboli grenadina. Tahle mi nedělá nic.

Mezitím jsem se dala do řeči s jednou mladou paní v šátku, má asi to samý co já, ale jede už předposlední chemo. Manžel jí bohužel moc nepodporuje, zrovna se opaluje v Egyptě. Vždycky když jí bylo nejhůř, tak se sebral a jel na hokej. Stará se o holčičku starou asi jako Viki, vodí ji do kroužků, a kromě toho na půl úvazku pracuje...

Docela to uteklo, Fafa mě vyzvedl a potom zase frčel učit.

Odpoledne různě pospávám, nedělám nic, asi kolem 5. si beru Zofran, protože mi začíná být trochu blbě. Teď už je mi fajn.