myšlenky pod lineárním urychlovačem

do ozařovny se vchází mnasivníma posuvným olověnýma dveřma, které se pohybují na kolejnicích. Bzzzzz.... a už ozářená paní vyjde a paní xxx, pojďte si dál, vyjdu z maličké kukaně-převlékárny a vcházím do ozařovací místnosti.
Radiologický laborant antiseptickým přípravkem otírá plochu, nastavuje lehátko a už se můžu položit.
Levá ruka za hlavu do takového korýtka, šup, hlavu trošku doleva, nohy rovně, a už se nehýbejte.... Laborant mizí do svého úkrytu a urychlovač začne vydávat zvuky....11x pípne a potom cvak, cvak, cvak, bzzzzt, trrrrrrrr..... hlavice urychlovače okolo mě pomaloučku krouží jak nějaká planetka okolo slunce, juká na mě a svítí tenkýma červeným čárama a neviditelnýma paprskama, a ruka mi začíná pomalu dřevěnět a bolet, ale hýbat se nesmím, abych tu radiaci nedostala jinam. takže hezky vydržet... na co myslet? Myšlenky mi rotujou jak zběsilé... napadají mě divné věci... kdy už to konečně skončí? Dívám se na obrazovku umístěnou v levém rohu místnosti, kde je moje jméno a všechny technické údaje ozařování. Na tu dálku to nevidím, občas se tam oranžově zvýrazní nějaký číselný údaj.

A pak mě napadne, prostě se budu modlit. Tak si v duchu přehrávám všechny nemocné lidi, o kterých vím, je jich docela hodně, a o každém v duchu řeknu krátkou osobní modlitbu. Dostávám se do takového trochu meditačního stavu, a snad i než stihnu všechny vyjmenovat, už je konec. Takže díky i za tenhleten čas, který nemůžu fakt využít nijak jinak!

Dnes jsem přesně za polovinou, 13. ozářko, mám jich celkem 25. Ozařuje se ve všední dny. Sobota a neděle volno, a tuhle středu až pátek je odstávka, takže se neozařuje a jedu na Seč. Jupí!!! :-)

Zprávy ze Seče 1

Tak jsem od soboty od večera na Seči. Děti (mladší) mám na táboře, Betka má svůj program v Praze. Jsem tu šťastná jak blecha v kožichu. Sobotní den proběhl hekticky (ráno balení kufrů dětem na tábor, všude panoval nepředstavitelnej chaos...) potom zavízt děti na sraz ve Štětí, vedro na padnutí, pak zpátky, trochu rebordelizace a balení na Seč... a to včetně kočičího wc, granulí, prádlo min. na měsíc, dvě nové antialergické deky, 4x počítač (to je demence... ale můj, protože tady pracuju, mám nějaké překlady, Fafův, no a Eričky, protože potřebuje přeci spojení se světem, když už bude trčet v takové díře a Vikiho starej laptop, aby si mohl občas zahrát hry nebo se naučit z youtube nové triky na jojo...), dále různé nepoužívané kuchyňské potřeby, které by se mobhly na Seči hodit, atd...atd... Nejhorší bylo nacpat kočky do přepravky, Lauru jsem oblbla pomocí kozlíkových kapek ale Čipkín byl oříšek. Nakonec jsem musela zavolat Renču, která mi s ním laskavě pomohla, a tímto jí ještě jednou děkuju :-)
Vedro bylo na padnutí. Nakonec ale bylo naloženo a jelo se. Lauře začalo být špatně - začala mňoukat za Čáslaví, a chuděrka se celá poblinkala a pokadila...
Doma jsem vyložila nejdřív kočky s přepravkama. Oba zalezli pod sedačku, kde vytřeli roční nános prachu a uschlých much...
Adaptace koček na nové prostředí je docela psycho, Laura zalezla pod kuchyňskou linku a vylezla až po 3 dnech! Tj. dnes večer. Utěšovala jsem se tím, že snad žádná kočka dobrovolně neumře žízní a hladem nebo prasknutím močového měchýře... Čipkín už se adaptoval 1. noc, šel na výzvědy, a s radostí tady zkoumá veškeré pachové stopy (a že jich tu je :-))
Přes den pospává v mojí posteli. Lauřinka mi tu teďka šmejdí pod nohama a já se z toho nezřízeně raduju.
Dnes jsme oslavili maminčiny narozky, věnovala jsem jí krokoměr, který jsme hned vyzkoušeli. Do Hoješína do krámu je to nahoru 1750 kroků a dolů 1370, Nevím čím to, nejspíš cestou nahoru děláme kratší kroky.
Jinak já kombinuju makrobiotiku a k tomu semtam sušenku nebo čokoládku :-D ale utěšuju se tím, že je to určitě zdravější, než kdybych jedla úplně nemakrobioticky..

čipkín v posteli... hledala jsem ho docela urputně, lítala po celém baráku a po zahradě...nakonec mě napadlo mrknout se do postele :-)

posezení na balkóně

maminka a tři bratři...zleva: Michail Gorbačov, uprostřed: Karel Gott, a napravo Václav Klaus (škoda že není moc vidět typicky klausovský knírek)

strejda Bojda přišel mamce popřát k narozkám

zato Lauřinka chudák strávila skoro 3 nekonečné dny v tomhle klaustrofobním prostou pod linkou.. asi před hodinou konečně vylezla!! Je špinavá jak malej čuník..