čtvrtek 29. prosince 2011
Momentky z Bulovky
Tajemné dveře vedoucí z vnějšího na vnitřní schodiště, budova neurologie
technické zákoutí 1
technické zákoutí 2
cesta vedoucí do atomového krytu?
kuřácký koutek před budovou onkologie
neděle 25. prosince 2011
vánoční pozdrav
pátek 23. prosince 2011
4. chemo aneb vánoce k modlitbám a zamyšlení
Dnes jsem dostala poslední "blicí" chemo, zatím to jde.
Děkuji Pánu Bohu že se mohla vrátit z nemocnice Zuzanka, (dcera mojí sestry Páji), která zkolabovala ve vlaku cestou z Berlína do Prahy, nebudu se rozepisovat o složité cestě, kterou absolvovali z Korfu do Prahy... Bylo to děsivé, od rána měla zvýšenou teplotu, dostávala Nurofen a v Děčíně na nádraží, kde měl vlak 50 minut zpoždění, najednou dostala křeče, zmodraly jí rty a ztratila vědomí. Švára - doktor jí začal okamžitě kontrolovat životní funkce a Pája vyběhla z vlaku a volala na výpravčí, aby zavolala rychlou.
Sanita tam byla velice rychle, doktoři Zuzance nasadili kapačky a odvezli jí rovnou do nemocnice. Pája jela za nimi taxíkem. V nemocnici se zjistilo, že má horečku přes 40°C. Skončila na JIPce; naštěstí mohla být Pája s ní, v pokojíku pro matky.
Nakonec to dopadlo dobře, po 3 dnech je obě pustili s tím, že se z toho vyklubala těžká angína, dostala antibiotika a je jí podstatně líp. Už je "doma" - u našich a je veselá. Není to krásný vánoční dárek?
A taky - celý tenhle týden pobrekávám kvůli Václavu Havlovi... vím, že byl nemocný, vím, že se trápil, vím, že smrt byla pro něj vysvobozením... ale pláču pro něj jako pro každého blízkého člověka, a tenhle člověk byl mému srdci opravdu blízký, a další oslavné řeči jsou jenom nošením dříví do lesa...
a taky si uvědomuju, že tak nějak skončila etapa okolo sametové revoluce, kterou jsme tak intenzivně prožívali a tím i kus našeho života a mládí.
Takže ještě jednou - připojuji modlitbu za strejdu.. a taky za jeho rodinu, ať je Pán Bůh s nimi a dá jim pocítit svoji blízkost a radost. A prosím... ať se zase vrátí mezi nás. PROSÍM...
úterý 20. prosince 2011
úterý 20.12.2011
Jinak od makrobiotiky trochu upouštím, ale o tom možná napíšu extra článek.. momentálně hledám tu ideální cestu pro mě.
Jinak bohužel zatím pro nedostatek času nepíšu.. snad se k tomu brzo dostanu.
čtvrtek 15. prosince 2011
Při setkání s anděly
úterý 13. prosince 2011
úterý 13.12.2011
sobota 10. prosince 2011
Sobota 10.12.2011
čtvrtek 8. prosince 2011
Čtvrtek 8.12.2011
pondělí 5. prosince 2011
Pondělí 5.12.2011
neděle 4. prosince 2011
Neděle 4.12.2011
pátek 2. prosince 2011
Pátek 2.12.2011 - 3. CHEMO
Když závodím, sedmdesát procent času přemýšlím o závodě, kdy bude občerstvení, kdy doběhnu, kdy si lehnu. Vždycky se upnu na to nejbližší, co mě bude čekat. Na cíl hned od startu myslet nemůžu.
(z rozhovoru s ultramaratóncem Danem Orálkem)
Trochu si připadám jako ultramaratónec. Dnes jsem měla jedno "občerstvení", kdy mi paní doktorka na chemošce řekla, že se zdá, že ta léčba zabírá a že to prso vypadá volnější. Žádné velké jásání, žádný přehnaný optimismus. Ale pro mě je to obrovská psychická úleva a psychické občerstvení. Díky, Bože!
Před tím jsme ještě byli s Eričkou u nové paní doktorky, která je prý hodně alternativní. Prostě jsem ze dne na den vyměnila pediatra. Naše paní dr. J, od které jsem chtěla už několikrát utéct, ale pořád jsem k tomu nenacházela odvahu, opět Eričce dala antibiotika, aniž by před tím třeba udělala CRP, (úplně jednoduché vyšetření, které stanoví, jestli se jedná o virovou nebo bakteriální infekci). Po týdnu užívání antibiotik kašle furt stejně.
Takže to byla poslední kapka a tak jsem si bleskurychle našla náhradu. Jestli to bude ono, ukáže čas. Ale paní doktorka je velmi příjemná, pravda, už od pohledu vypadá hodně přírodně, ale napsala nám homeopatika a kapky z Pelargónia (pelargónium - není totéž co pelargónie). Prý s tím má výborné zkušenosti. I vyšetření a anamnézu udělala velice pečlivě.
Jinak musím moc pochválit sestřičky z onko ambulancí a ze stacionáře, jsou všechny bez výjimky lidsky strašně fajn, veselé, pořád si povídají s pacienty, vtipkujou s pacienty i mezi sebou, a hlavně sestřičky co aplikujou chemo musí být špičkové. Ono jenom najít žílu je docela nářez, protože ta chemoterapie ty žíly v podstatě zničí. (sestřička nakonec našla žílu v loketní jamce, ale povzbudivě na mě mrkla... nebojte se, taky vám je nakonec spálíme), a hlavně se musí trfit naprosto přesně do žíly, a ta jehla se nesmí pohnout, protože kdyby se náhodou dostala ta infúze mimo žílu, tak by to byl děsnej průser. Sestřička mě nabádala, kdybych náhodou ucítila pálení nebo bolest, abych ji okamžitě volala, protože sice jenom jednou za tu dobu, co tam pracuje, viděla, že se chemoterapie dostala mimo žílu, ale že to bylo děsný a že už to nikdy nechce vidět. Povídala jsem si taky s tou paní, která tam byla i minule. Zjistily jsme, že dostala to samý co já, tak mi povídala svoje zkušenosti. Paní je opravdu statečná, dokonce i pracuje na půl úvazku, a stará se sama o dceru (manžel nefunguje... má svoje hospody, porady, nedávno si vyjel sám na rekreaci do Egypta, apod..).
Po chemči pro mě přijeli Fafa s Eričkou, doma si vařím rýži, zeleninu a kousek tempehu. Potom si udělám obklad a jdu spát.
Odpoledne různě telefonuju, a poflakuju se.
Začíná mi bejt trochu šoufl, ale je to snesitelný. Večeři jsem vynechala, protože jsem nestačila strávit oběd. Půjdu si zacvičit a lehnout a chvíli číst, Renča mi přinesla dvě knihy.