Jinak to bylo super, nasmály jsme se, a i když jsem si slibovala, že půjdu domů nejpozději v 10 večer, nakonec jsme všichni odcházeli v půl 1 (lépe řečeno, byly jsme vykopnuty, protože Lucka čekala milence).
Pak jsem si šla lehnout, dlouho jsem nemohla usnout, ale nakonec jsem si vzala čtvrtku Stilnoxu. Probudila jsem se asi za hodinu s krutejma bolestma v levý polovině zad. No, abych to zkrátila, do rána jsem nezamhouřila oči, nevěděla jsem, jestli si mám lehnout, sednout, ... a ráno jsme s Fafou vyrazili do nemocnice - na onkologii - kde mi paní Dr. H. trochu vynadala, že jsem s tímhle měla jít na obvod, že na onkologii mám chodit jenom s něčím, co vysloveně souvisí s chemoterapií, což je úbytek bílejch krivnek, který se projevuje vysokou horečkou - nad 38, nebo krvácením. Řekla jsem jí, že jsem to blbě pochopila, že jsem si myslela, že mám přijít s jakýmkoliv problémem. Dr. H. řekla, že mě teda vyšetří, pošle na krev a na sono břicha, ale dala mi najevo, že ji zdržuju od ostatních pacientů..
No, celkem to kolečko trvalo 3 hodiny, nejhorší to bylo na sonu, kde jsme čekali 2 hodiny, já se svíjela v křečích, chvilkama jsem usínala, zdálo se mi, že se čas zastavil. Paní dr. na sono byla moc milá, prohlídla mi celý břicho, naštěstí nic špatnýho nenašla, jenom děsně roztažený tlustý střevo, což v podsatě znamená zaražený prdy. Ach jo, tak já jdu na onkologii se zaraženejma prdama, to mi paní dr. H dá sežrat.. pomyslela jsem si.
Naštěstí byla pak už docela milá, říkala, že mám tu krev v pořádku, a že sono je taky ok, akorát se mě ptala, kdy jsem byla naposledy na velký. S hrůzou jsem si uvědomila, že v pondělí, že jsem to zapomněla sledovat, tak jsem řekla, že ve středu, ona mi doporučila glycerinovej čípek, napsala mi podrobnou zprávu a řekla, kdyby se něco dělo, ať i s těma zprávama jedu rovnou na chíru.
Doma jsem si dala ten čípek, ale moc to nezabralo, tak jsem si udělala dva klystýry. Zabralo to hodně, nebudu zacházet do podrobností :-)
Bezprostřední účinek na bolest v zádech to mělo ale jenom malej, tak jsem si udělala asi litr zeleninovýho vývaru, protože mi bylo k tomu i špatně, tak abych do sebe aspoň něco dostala a čaj z lněných semínek a lehla jsem si do postele.
Kolem 5. hodiny jsem zašla k pí Dr. Dusové (bydlí o patro níž) - zrovna pekla vánoční cukroví, ale pozorně mě vyslechla, a nakonec mi píchla jednu nospu a dala mi jeden pankreolan.
Nevím, ale asi to nějak zabralo, protože mě sice v zádech bolelo furt, ale bylo to trochu jakoby otupený. Ale špatně mi bylo pořád.
Pak si ke mně lehla Erička, četla mi a zahřívala mě, a bylo mi líp. Trochu jsem pospávala, pak už byl večer (Fafa odešel na "pánskou jízdu" - pořád se mě ale ptal, jestli mě opravdu tady může nechat, jestli se na to cítím...) - no a já jsem se snažila zahnat Vikiho do postele, Erička šla sama spát, a já jsem si vzala prášek na spaní, vyčistila jsem si zuby a zalehla jsem.
Probudila jsem se ve 4 ráno, Fafa byl vzhůru, tak jsme si chvilku povídali, pak jsem usnula a spala až do 8.
Teď bolest skoro ustoupila, cítím jenom slabou bolest v bederní oblasti, takže si myslím, že to byly uskřinutý nervy, z toho, jak jsem seděla na těch Zoufalkách asi 5 hodin v jedný pozici. Možná jsem do toho i trochu nastydla.
Tak jsem si z toho vzala ponaučení, že nejsem tak fit jak si myslím, a že se musím víc šetřit.
Žádné komentáře:
Okomentovat