Zpočátku jak jsem vypadla z pracovního tempa, tak jsem měla pocit, že se den neuvěřitelně vleče.
Ale najednou - asi jsem si zvykla na pomalé životní tempo, a zvládám toho míň - čas letí jako splašený.
Tak například včera:
7:00 budíček, beru si léky na lačno
7 - 7:45 v podstatě poskakuju kolem Vikiho, chystám snídani a svačinu, vařím čaj, řeším co na sebe,
7:45 - 9:00 začínám se pídit po zelenině, krouhám čistím, fáze I - vařím zeleninový vývar, fáze II - do čirého vývaru hážu příslušnou zeleninu a vařím polívku, mezitím cvičím jógu (kocour mi asistuje, motá se okolo a dává mi pusinky a "berany duc")
9:00 - 9:15 snídám
9:15 - 10:00 poklízím čurbes, kterej jsem nadělala snídaní
10 - 10:30 sprchování
10:35 telefonuju a zjišťuju, jestli už v lékárně dostali jmelí (nedostali)
10:40 povídám si s Eričkou, která zůstala doma, má zánět průdušek
11:00 začínám připravovat oběd
11:30 přichází Fafa, začíná si vařit oběd, navzájem si překážíme v kuchyni
12:00 všichni 3 obědváme
12:30 dělám si obklad na prso- nastrouhanou bramboru, do ní pár kapek zázvorové šťávy, pak položit na zelné listy, které jsem před tím naklepala sekáčkem na maso
12:45 - 14:00 odpolední odpočinek
14:00 - 14:15 sundávám obklad, likviduju zapatlané utěrky, mísy a nádobí
14:15 - 14:30 vařím čaj z lněných semínek
telefonuju paní doktorce, jestli by mi mohli dát injekci jmelí
14:45 oblíkám se a připravuju
14:50 vyrážím do školy pro Vikiho, prší, cestou potkávám Fafu a prosím ho, aby zašel pro Vikiho, a já bych mezitím skočila na Vítězné náměstí k dr. pro injekci jmelí. Souhlasí, i když senetváří dvakrát nadšeně.
15:00 - 15:30 cesta na Vít. náměstí, strašně zasekaná Praha
dorážím na Kulaťák, naštěstí jsem zázračně našla místo k zaparkování
vybírám peníze z bankomatu
15:30 - 16:00 u paní dr., dostala jsem injekci, paní dr. se mě poptala jak se cítím, a jak probíhá reakce na injekce, já jsem jí mimo jiné poprosila, aby mi dala odkaz na nějaké studie které proběhly s tím jmelím, řekla mi mimo jiné, že proběhla velká studie u pacientů s rakovinou, kdy polovina pacientů dostávala jmelí a polovina ne, a zkoumali kvalitu života, a tahle studie se prý musela předčasně ukončit, protože u těch pacientů, kteří dostávali to jmelí byla tak markantně vyšší kvalita života, že to bylo neetické vůči těm, co to nedostávali.
Říkala, že v Německu se jmelí běžně používá a u onkologických pacientů ho hradí pojišťovna.
Mimo jiné ho dostával i Václav Havel.
Byla jsem úplně vedle z toho, jak je možné, když to má takové účinky, že to onkologové u nás nepoužívají. Paní doktorka odpověděla, že jednou profesor K., který je obecně uznávaná kapacita v onkologii jednou řekl, že "kapky nebo tablety jmelí" nemají u onkologicky nemocných žádný účinek (aniž by si zjistil např. to, že se jmelí podává v subkutánních injekcích) a od té doby to onkologové opakují a předávají si to dál..
Pak mi dala jednu brožuru o jmelí v němčině (od firmy Welleda), která dělala ty studie, a kontakt na jednoho pana doktora od téže firmy, který by mi určitě poskytl další informace ohledně klinických studií.
Paní doktorka mi ještě doporučila, abych zkontaktovala jednu psycholožku, která dělá "biografickou terapii", jedná se v podstatě o to, že budeme spolu probírat celý můj život - biografii - a možná dojdeme k něčemu zásadnímu, říká se tomu "aha efekt" - jako že "AHA - že mě to nenapadlo dřív?!" ;-)
A že se tím můžou uvolnit nějaké psychické bloky.
Pak jsem se stavila ještě v Countrylifu, a pak mazala domů. Fafa chtěl abych byla doma v 17:00, protože potřeboval auto, samozřejmě jsem to nestihla..
17:20 vařím si rychlovečeři
17:45 večeřím
18:00 dělám večeři dětem (kuřecí stehýnka s omáčkou), děti to komentují "jééé tady něco voní, konečně něco normálního k jídlu!"
19:00 uklízím kuchyň, kontroluju Vikimu úkoly
19:30 skypuju s našima, čtu si novinky na internetu, vyřizuju emaily
20:30 snažím se dostat Vikiho do postele
21:00 Viki do postele, čtu mu
21:30 - 22:15 skypuju s Věrkou
22:30 čaj, léky, hygiena, joga
23:00 v posteli, čtvrtka stilnoxu, usínám dřív než stačím přečíst jednu kapitolu z knihy.
Žádné komentáře:
Okomentovat