Ale přesto jsem si k snídani udělala mrkvovou polívku, byla dobrá, ale cítím ji ještě v poledne.
V poledne jsem byla zoufalá, protože jsem vůbec netušila, co si uvařím, a ani v nejmenším se mi nechtělo vařit. Radši bych snad vykopala metrák brambor.
Nakonec jsem si udělala houbovou omáčku, celozrnné knedlíky a k tomu jsem si dala trochu kysané zeleniny.
Pak jsem šla pro Vikíska do školy, venku je hezky, konečně se vzduch vyčistil, dobře se dýchá. Ptám se Vikíska co měli k obědu. Nejdřív se zatvářil jako kdyby dostal křeče do lícních svalů, vycenil zuby, šíleně vypoulil oči a koukal se do stropu. Zopakovala jsem otázku, a Viki dlouze přemýšlel. Pak řekl, že neví, že to vypadalo jako h*vno nebo nějaká tlustá žížala. A že to bylo posypané mákem a strašně suché!
Co to těm dětem v tý škole dávají? ;-)
Pak jedou s Davidem na tenis - letos naposledy. Od ledna budou chodit oba s Davidem do Čechie, kde je bude trénovat osobně jeden trenér a bude to stát skoro stejně jako teď.
Odpoledne zkoušíme robotickej vysavač Vorwerk, který nám půjčil Franck, abychom ho vyzkoušeli. Vysává docela slušně, ale občas se chová zmateně. Třeba uprostřed pokoje najednou zpomalí, začne kličkovat doleva a doprava, pak se zastaví a vyrazí úplně neočekávaným směrem.
Nebo se v půli cesty několikrát otočí kolem svojí osy, a pokračuje dál.
Jel ale z pokoje do pokoje, vysál skoro ve všech pokojích, takže ho musím pochválit, člověk mu ale musí být po ruce a všechny překážky odstranit.
V manuálu psali, že když mu začne docházet šťáva, vrátí se do svého nabíjecího "doku", který si sám najde. To se ale ukázalo jako příliš těžký úkol. Netrefil ani do správného pokoje. Nakonec ho Fafa vzal a přenesl skoro až k doku, ale robotík už byl tak zmatenej, že ani tak ho nenašel. Tak ho nakonec Fafa musel donést až přímo k doku a zapojit ho. No, ale zas na druhou stranu hraje pěkné melodie.
No a už je konec dalšího dne, skoukla jsem ještě Dr. House, pěkná depka..
Zejtra jdu s Renčou do makrobio restaurace, moc se těším!
Dobrou noc!
Žádné komentáře:
Okomentovat