pátek 23. prosince 2011

4. chemo aneb vánoce k modlitbám a zamyšlení

Dnes - den před Štědrým dnem, myslím obzvláště na strejdu Bojdu (tatínkův brácha), kterého odvezli dnes s těžkým infarktem na koronárku do Jihlavy. Je to bohužel jeho už několikátý... Myslím na něj téměř neustále a modlím se, aby mu Pán Bůh přidal ještě pár let mezi námi, aby mohl zase být na svojí chalupě, kde to má tak rád, s tetou, se svými milovanými včelkami, s naším tátou, se kterým jsou poslední dobou něco jako nerozlučná dvojčata...

Dnes jsem dostala poslední "blicí" chemo, zatím to jde.

Děkuji Pánu Bohu že se mohla vrátit z nemocnice Zuzanka, (dcera mojí sestry Páji), která zkolabovala ve vlaku cestou z Berlína do Prahy, nebudu se rozepisovat o složité cestě, kterou absolvovali z Korfu do Prahy... Bylo to děsivé, od rána měla zvýšenou teplotu, dostávala Nurofen a v Děčíně na nádraží, kde měl vlak 50 minut zpoždění, najednou dostala křeče, zmodraly jí rty a ztratila vědomí. Švára - doktor jí začal okamžitě kontrolovat životní funkce a Pája vyběhla z vlaku a volala na výpravčí, aby zavolala rychlou.
Sanita tam byla velice rychle, doktoři Zuzance nasadili kapačky a odvezli jí rovnou do nemocnice. Pája jela za nimi taxíkem. V nemocnici se zjistilo, že má horečku přes 40°C. Skončila na JIPce; naštěstí mohla být Pája s ní, v pokojíku pro matky.
Nakonec to dopadlo dobře, po 3 dnech je obě pustili s tím, že se z toho vyklubala těžká angína, dostala antibiotika a je jí podstatně líp. Už je "doma" - u našich a je veselá. Není to krásný vánoční dárek?

A taky - celý tenhle týden pobrekávám kvůli Václavu Havlovi... vím, že byl nemocný, vím, že se trápil, vím, že smrt byla pro něj vysvobozením... ale pláču pro něj jako pro každého blízkého člověka, a tenhle člověk byl mému srdci opravdu blízký, a další oslavné řeči jsou jenom nošením dříví do lesa...
a taky si uvědomuju, že tak nějak skončila etapa okolo sametové revoluce, kterou jsme tak intenzivně prožívali a tím i kus našeho života a mládí.

Takže ještě jednou - připojuji modlitbu za strejdu.. a taky za jeho rodinu, ať je Pán Bůh s nimi a dá jim pocítit svoji blízkost a radost. A prosím... ať se zase vrátí mezi nás. PROSÍM...

1 komentář:

  1. Skončila jedna etapa. Taky to tak cítím. Přeju nám všem, aby ta přicházející byla dobrá. Abychom, poučení z vlastních chyb, dělali to nejlepší.
    A myslím to velmi různě..
    A modlím se za všechny naše blízké.
    Zora

    OdpovědětVymazat