Při setkání s anděly

někdy brečím...

Poslední týden nebyl úplně moc vydařený. Byla jsem opakovaně na různých vyšetřeních kvůli bolestem v bederní oblasti. Ale když se řekne bolest, tak si člověk představí takovou tu normální bolest. Ale tohle normální bolest nebyla. Bolelo to asi jako když se vám zahryzne do zad buldok. Nejvíc mě to chytalo v noci, a to jsem trávila hodiny, kdy jsem nevěděla, jak se mám pohnout, co mám dělat. V zoufalství jsem se modlila, aby mi Pán Bůh seslal pomoc a útěchu, aby mi dal naději, víru a optimismus.

Včera v noci poté, co jsem si vzala 3 prášky + prášek na spaní a nezabralo to, ani elektrická nahřívací dečka, jsem si už nevěděla rady. Tak mě asi ve 2 v noci fafa vzal na pohotovost. Tam mi pan doktor píchnul další lék na bolest a jeli jsme domů. Byla jsem tak zfetovaná, že jsem usnula jako špalek a spala jsem tvrdým chemickým spánkem.

Další den jsem si vzala opět Ibalgin + Guajacuran a bolest se otupila. Pak jsem jela na Bulovku na neurologii, kde jsem prosila o obstřik. Pan doktor (nebyl zrovna nějak extra hovorný, ale zdálo se že ví, co dělá), mi ho udělal, ale řekl, že to má jenom diagnostický význam ale že to nezabere na dlouho. Pak mi řekl, že bych měla chodit na rehábko a že se mám objednat. Nakonec mi ještě doporučil nějaké kombinace analgetik.

Doma jsem si uvařila ranní polívku, kterou jsem snědla asi v půl 11., a těšila se na to, že přijdou naši a že společně půjdeme do makrobio restaurace a že nebudu dnes muset vařit. Byla jsem sama doma a moje nálada byla docela pochmurná. Šourala jsem se po bytě sem a tam s dekou obtočenou kolem beder a přes to obtočenou teplou šálu. Napadala mě různý neveselý myšlenky, záda mě pobolívaly, i přesto, že jsem si vzala prášky, prostě depka.

Asi v půl 1. dorazili Naši. Rozveselila jsem se jenom co jsem je uviděla. Byli tak vitální a plní dobré nálady. Maminka mi hned povídala, co je kde nového, co kdo udělal a řekl. Tatínek to občas nějak vtipně oglosoval a moje nálada stoupla o 100%. V makrobio restauraci hrála "vesmírná" hudba, bylo ta příjemné přítmí jako vždycky, se zapálenýma svíčkama, se slabou vůní vonné tyčinky a jídla, servírka nás hned poznala a mile zdravila. Oběd byl výbornej - jáhlové knedlíky, tofu s omáčkou a vynikající zelí.

Akorát chudákovi tatínkovi do dnes moc nechutnalo.. ;-)

Cítila jsem se strašně dobře, a řekla jsem našim, že bych se tam nejradši nastěhovala. Poslouchala bych vesmírnou hudbu, četla ty knihy co tam mají v knihovničce a spala na kanapi. O jídlo bych měla postaráno :-)

Když jsme se vrátili, jel tatínek domů a maminka zůstala u nás. Řekla jsem jí, ať si jde na chvilku schrupnout k Vikimu na patro.

Za chvilku mi volala Renča. Povídala mi o jednom doktorovi - onkologovi, s kterým se potkala na podnikovém vánočním večírku a kterýmu vyprávěla o mně. Je to vedoucí onkologické divize u nich ve firmě, spoustu let pracoval v onko oboru a patří ke špičkám v ČR. Renča mu vyprávěla všechny podrobnosti o mých bolestech zad a on pozorně poslouchal. Pak prý řekl, že s největší pravděpodobností půjde o bolestivé roztažení tlustého střeva, spojené s makrobio stravou, která obsahuje hodně vlákniny a střevo při chemoterapii dostává děsně zabrat a nestačí zpracovávat ten ohromnej přísun vlákniny. Napovídá tomu i to, že mě to vždycky nejvíc chytne v noci, kdy se člověk přestane hejbat, a nejspíš je to nakombinované s posunem páteře, kdy se mi díky tomu, že jsem hodně zhubla, nejspíš změnilo těžiště a taky mi pravděpodobně ubylo svalstvo na zádech. Ten doktor říkal ještě spoustu dalších věcí, ale potěšilo mě, že nezavrhoval makrobiotiku, že věděl co to je, a že řekl, že je to výborný způsob stravování, ale spíš pro zdravýho člověka. Řekl, že bych měla zařazovat víc bílkovin, a jíst lehce stravitelnou a bezezbytkovou potravu. Např. bych měla zařazovat kvalitní jogurt - např,. Holandia nebo jihočeskej, nebo si klidně dát Nutridrink, nebo kvalitní rybu, apod. Každpopádně prej pokud chci, tak si na mě může udělat čas, abych s ním cokoliv zkonzultovala. A jak jsem teď strašně sentimentální a všechno mě rozbrečí, tak jsem začala do telefonu bulet, protože mě dojalo, jak na mě Ranča myslí, dokonce i na podnikovým vánočním večírku...

Ty rady od toho doktora zněly velice přesvědčivě, že jsem se rozhodla, že si půjdu něco z toho koupit. Tak jsem popadla nějaké tašky a mazala jsem do Billy. Byla jsem na půli cesty, kdy jsem potkala paní Šlechtovou. Je to jedna starší paní od nás ze sboru. Když mě uviděla, úplně se jí rozzářila tvář a strašně mile mě zdravila. Pak mi povídá: "večer půl devátý!" Trochu nechápavě jsem se na ni podívala, a ona mi vysvětlila, že včera večer v půl devátý na mě myslela, a že se za mě modlila. Pak mi povídala, že na mě pořád myslí, a že si je jistá, že mě Pán Bůh uzdraví. V tom šeru měla krásnou tvář, přestože je to opravdu stará dáma, a přišlo mi, jakoby vyzařovala nějaké vnitřní světlo a energii. No tak jsem zase začala brečet a zároveň se omlouvat, že jsem poslední dobou hrozně ubulená, a ona mi říkala, kéž bych taky mohla plakat, ale nemůžu, ty slzy mě hrozně bolí.

Pak mi vyprávěla o jedné paní, která jí dlouhá léta dodávala sílu a optimismus, když byla úplně na dně. Poděkovala jsem jí za to, že mi dnes potěšila i při tomhle krátkým setkání na ulici, a pak jsme se rozloučily.

V Bille jsem si nakoupila jogurty, mrkev s natí, a sehnala jsem oblíbenej hruškovej čaj Pickwick pro děti, a cestou zpátky jsem se chtěla zastavit v lékárně a vyzvednout si na recept Tramal (velmi silné analetikum opiátového typu, který mi doporučil dr. na Bulovce). Bohužel jsem zapomněla, že lékárna u Kroftů zavírá ve 4, ve tmě na mě slepě zírala setmělá výkladní skříň. Nevadí, půjdu na Sokolovskou, a jak jsem tam šla, tak jsem měla čím dál silnější pocit, že ten Tramal nebudu potřebovat.

Trochu mě zklamalo, že měli otevřeno, protože jsem ho vlastně ani NECHTĚLA kupovat. Ale paní magistra mi řekla, že ho stejně nemají, takže v pohodě. (Zvláštní, že v téhle lékárně nemají nikdy nic, co potřebuju :-(

Neměli ani Nutridrink, tak jsem si koupila aspoň fenyklovej čas a vesele jsem uháněla domů.

Doma jsem si udělala večeři, půlku jogurtu + bezlepkové ovocné sušenky, jogurt byl opravdu výbornej.

Pak přišla maminka, která byla na biblický hodině, a po chvíli Gabka S.

Zapálily jsem si adventní věnec a povídaly si. Pak jsem jim vyprávěla o Renči a o tom doktorovi i o setkání s paní Šlechtovou. Bylo mi moc fajn a byla jsem vděčná, že tu jsou.

Maminka mi nakonec poradila abych si udělala masáž břicha, a já přesto že mě to už dřív napadlo, tak mě to to teprve teď trklo a rozhodla jsem se, že si ji fakt udělám.

Večer jsem si vzala nezbytné léky, a uvařila si dva kotle fenyklovýho čaje.

Pak jsem se už chystala do postele, když zavolala Pavla K. (bývalá kolegyňka z práce), že má pro mě DVD Tajemství (nevím přesně, co to je, ale v principu něco o lidech, kteří se uzdravili). Chvilku jsme pokecali, a ona mi pak řekla, že mi to moc sluší, a že se má ráda hubený lidi :-)) ...napadlo mě, že mě asi v bejvalý práci neměla ráda ;-)

Tak jsem jí řekla, že jsem dnes potkala pár lidí, kteří mi hodně podpořili psychicky, a že ona je jedním z nich.

Večer těsně před spaním jsem si masírovala to břicho po směru hodinovejch ručiček, a pak jsem v klidu usnula.

Probudila jsem se v noci asi ve 4, trochu mě to pobolívalo, tak jsem si vzala 1 Ibalgin, zase si namasírovala břicho a spala až do rána. Tohle byla snad 1. noc kdy jsem se pořádně vyspala!