Začínám si vytvářet určitý harmonogram dne, který je občas přerušený „mimořádnou událostí“, např. když vezu Vikiho na tenis nebo jdu něco koupit J
Moje životní tempo se radikálně zpomalilo. Čas začal plynout i nějak pomaleji.
Ráno mi vždycky zabere příprava čajů a šťáv minim. Hodinu.
Pak jsem si vytáhla zpěvník – Svíták a snažila jsem se přezpívat si pár písniček, chvilku se modlím.
Pak vytahuju zpod postele tři krabice od bot plné krámů – mimo jiné moje staré deníky - beru jeden po druhém a trhám je na malinkaté kousíčky. Beztak to byla samá depka. Není divu, že jsem onemocněla, když je jsem takovou dobu měla pod postelí. Kdybych prožívala dnes co tenkrát, tak bych byla jasnej adept na atidepresiva… docela se mi ulevilo, když jsem to všechno rozškubala do koše na papíry. Nechala jsem si jenom prastarý deníček z Hošťálkové, který je spíš legračně roztomilý.
Pak jsem povyhazovala spoustu starých obalů, propisek, a jiných serepetiček. Měla jsem z toho obrovskou radost!
Kolem poledne přišel Fafa a poptával se po něčem k jídlu, tak si musel uvařit něco sám.
„Obědváme“ spolu, Fafa klobásku se zeleninou a rýží, já řepnou šťávu.
Odpoledne krásně svítí sluníčko a já se vydávám na procházku. Jdu pomalým tempem a připadám si trochu jako důchodkyně. Nakonec si sednu na lavičku na sluníčko a pozoruju okolní děj. Z jednoho baráku vychází dědoušek o hůlce, jde pomaloučku, na svoji každodenní procházku. Blízko mě zastaví mini dodávka, v ní sedí dva chlápci a pokuřujou. Tahleta zastávka jim trvá minimálně půl hodiny. Chlápci vypadají maximálně v klidu, žádnej spěch ani stres. Malinko jsem jim zazáviděla jejich práci.. Trochu si tam přemýšlím, trochu pospávám, ale je to spíš jenom mikrospánek. Pak jdu pomalým tempem zpátky, ve 3 hodiny vyzvednout Vikiho. Čekám před školou spolu s dalšími maminkami. Konečně se zdálky ozve tlumené štěbetání a za chvilku vidím houf dětí s učitelkami jak se vrací z vycházky. Viki se na mě udiveně podívá a pak se mě ptá, jestli jde dnes na pohybovky. Aha, ono je úterý, já zapomněla J
Takže nic, jdu domů sama.
Večer uplyne jako voda, stavujou se naši, ale maminku bolí v krku, tak se bojí aby mě nenakazila.
Večer jdu spát v 9, beru si půlku stilnoxu. Budím se v 1 v noci, beru si druhou půlku, díky tomu spím docela v pohodě, skoro do 5. Pak už se jenom tak převaluju v posteli.
Žádné komentáře:
Okomentovat