V pohodě si tam tak ležím a relaxuju, a v tom mi zvoní mobil, paní z pojišťovny. Mluvíme minimálně 10 minut, kdyby mě ta paní věděla, tak by se asi divila J
Pak následuje nevyhnutelná návštěva toalety a po ní sprcha, odrbala jsem se celá solí s aromaolejíčky a pak jsem si umyla hlavu. Cítím se povzneseně a připadám si zase jako člověk.
Pak už nastal pomalu čas abych jela na Bulovku domluvit vše potřebné.
Venku lilo jako z konve, tak jsem byla vděčná za naši starou Previi, dokonce jsem v pohodě i zaparkovala před budovou Radiační onkologie.
Začínám si tu připadat pomalu jako doma, sestřičky už mě tu znají.
Chvilku si povídám s jedním pánem o holi, který tam taky čeká, pak mě volají dál.
Sestřička byla velice příjemná, rychlá a profesionální. Paní doktorka Hesová – starší dáma, mi laskavě vysvětlovala, jak bude probíhat léčba. O nějakých procentech nebo prognózách ani slovo. Byla jsem tomu ráda, v podstatě mi stačí slyšet že moje nemoc je léčitelná.
První koktejlík (jak říkala Renča – shortdrink) mi napumpujou do žíly v pátek 8:40 ráno.
Pak mě zahrnuli kupou příbalových letáků, abych si mohla nastudovat všechny lahůdky, co mě čekají. Markýz De Sade by zbledl závistí
Sestřička mi ještě vydala poukázku na paruku, pak mi natočili ekg a mohla jsem frčet zase domů.
Nezabralo to víc času než prohlídka kvůli chřipce.
Odpoledne jsem si opatřila nejnutnější věci pro makrobiotickou dietu, začnu pomalu přecházet na „normální“ čili makrobiotickou stravu.
Večer jsem si uvařila polévku z mrkve, cibule a tykve. Vypila jsem pro začátek jenom 1 misku té vody. Chutnalo to lahodně. Zítra si možná dám trochu té rýže.
Na letáčky s nežádoucími účinky jsem zatím nějak neměla čas…
Žádné komentáře:
Okomentovat