V noci jsem spala docela dobře, k ránu jsem si ani nemusela brát stilnox, měla jsem pocit, že ho nebudu potřebovat.
Ráno Fafa vstal a začal řídit rodinný kolotoč. Snídaně, svačiny.. dohlídnout na Vikiho, aby měl všechno, atd. Slyším je jak v kuchyni snídají a docela dlouho si povídají. Užívám si tu pohodu. V duchu si dělám mentální cvičení, což jsem vyčetla v jedné knize, tj. používám svou agresivitu v boji proti nádorovým buňkám.Vraždím vetřelce. Jednu hlavičku po druhé. Usekávám je mačetou, ustřeluju pistolí nebo pálím plamenometem. Docela jsem se do toho zabrala a v duchu jim nadávám. Podařilo se mi soustředit všechen svůj vztek a svoji agresivitu do toho mentálního boje (aspoň doufám). Já, takovej dobrák od kosti…
Pak jsem ještě trošku pospávala, vstávám asi v 9:00
K snídani jsem si dala 1 opečený krajíc domácího chleba koupeného na farmářských trzích tence namazeného sýrovou pomazánkou.
Potom jsem se vypravila ven, bylo docela teplo, a jen tak se poflakuju po Libni. Chtěla jsem si dojít do Parku pod plynojemem, ale rychle jsem odsud zas vypadla. Spíš než jako park to vypadá jako smetiště. Ach jo…
Když jsem šla okolo staré synagogy, všimla jsem si, že je otevřená a že je tam výstava fotografií. Konečně se podívám do synagogy, okolo které skoro 30 let chodím!
Uvnitř probíhala výstava dvou slovenských fotografů Lubo a Moniky Stacho, nazvaná „Dva domy jedného Pána“.
Vnitřek synagogy byl beznadějně zpustošený, prosáklý plísní. Ale i tak jsem tam cítila něco zvláštního, jakoby Boží přítomnost. Stoupla jsem si dopředu před oltář, který vypadal jako Mojžíšovy desky zákonů se zlatou Davidovou hvězdou na každé z nich a pomodlila se.
Fotografie byly pořízeny v různých slovenských městech a byly po dvojicích. Na každé z nich byl jeden interiér kostela v konkrétním městě – většinou katolický, monumentálně vyzdobený, opravený, zářící zlatem, a nad ní fotografie synagogy v tom samém městě. Většinou to byla ruina, někde třeba jenom pár dochovaných sloupů trčících z nějaké bažiny, nebo velkosklad zboží, fitness centrum, restaurace.. Interiér synagogy tuhletu výstavu dobře dotvářel.
Odpoledne jedeme s Fafou pro nový odšťavňovač, který nám naši dali k vánocům jako předčasný dárek.
Večer s Vikískem sestavujeme odšťavňovač a vyrábíme první dávku lahodného džusu. Jsem nadšená.
Pak ještě vařím špagety s pesto omáčkou, neodolala jsem a dala si malou porcičku, přestože jsem si dávala nějaké závazky ohledně přísné makrobiotiky.. ale počkám do zítřka, zítra jdu k té paní Dr. Strnadelové, výživové specialistce. Pak se budu držet jejích rad.
No a pak skypuju s Věrkou asi hodinu.. a už je hnedka 23 hod. Jdu radši spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat