kdy je člověku dobře!
Trošku jsem podcenila paclitaxel - paní doktorka mi o něm jenom s nedbalou elegancí řekla, že mi budou možná brnět ruce a trochu pobolívat klouby, a že se na to bere paralen.
Tak jsem si vesele vykračovala domů a v pohodě prožila pátek, a v sobotu, neděli a v pondělí mě to skříplo. Bolely mě hlavně kyčle, střílelo mi to do břicha a do zad. K tomu, abych se náhodou nenudila, mě ještě střídavě bolely různé jiné klouby, o kterých jsem ani nevěděla, že je mám. Lehoulinkaté brnění v konečkách prstů, které mám, je jenom taková zanedbatelná legrácka.
Uvědomila jsem si, jak je asi lidem, kteří mají jakékoliv bolesti kloubů a to bez šancí, že by se to v budoucnu nějak výrazně zlepšilo.
Dnes ráno mi bylo o hodně líp, vystačila jsem s jedním ibalginem v 6 hodin ráno, pak jsem usnula a v 8 hodin mě Fafa vezl na cvičení na rehabilitaci.
Pak jsem byla schopná jít na oběd s kamarádkou z bývalé práce (Jarko díky, moc ráda jsem tě viděla! :-) a pak jsem si udělala radost, koupila jsem si dvě barevné fleesové mikiny - olivově zelenou a lila (nosím na doma takové podivné staré modely, které vypadají, jako bych je včera vyhrabala z popelnice... tak jsem si říkala, že se budu trochu snažit, aby na mě byl aspoň pokud možno snesitelnej pohled...) Taky jsem přestala mít ráda temné barvy, a ze všeho nejmíň mám ráda černou, kterou jsem dřív milovala. Naopak miluju světle fialovou, růžovou, jasně červenou, zelenkavou... prostě všechny jásavé barvy.
Za chvilku jdu pro Vikiho na bruslení, pak přijdou holky a bude zase veselo. Pozítří má Betka maturitní ples, takže pořád je na co a z čeho se těšit!
Žádné komentáře:
Okomentovat