Betky maturitní ples

Asi bych to ani nebyla já, kdybych nesháněla plesové šaty na maturiťák mojí nejstarší dcery asi tak 3 hodiny před jeho začátkem! I když přesněji řečeno, spíš jsem je vyměňovala. Šaty byly koupeny už na počátku ledna, ale jelikož mi je manžel zkritizoval (byly příliš krátké, nehodily se na ples, atd...) tak jsem si říkala, že je zkusím vyměnit za nějaké serióznější, k mému věku se víc hodící. A tak jsme vyrazili do obchodního centra Harfa.
Jak už to bývá, opravdoví lemplové mají štěstí. V obchodě měli celkem asi čtvery různé plesové šaty, z toho JEDNY, které mi byly a líbily se mi. Dlouhé. Společenské. A cenově přijatelné. I když jsem měla pocit, že mě obtahují tak, že musí při každém pohybu prasknout. Ale paní prodavačka mě ujistila, že se nemusím bát, že vydrží a že mi prý i sluší. No dobře, pokud vydrží šaty, vydržím i já, pomyslela jsem si, doplatili jsme rozdíl a vyrazili koupit doplňky. Měli jsme hotovo asi za 20 minut a pak jsme šli nahoru na vinné listy a gyros.
Doma panovala maximálně dusná atmosféra. Betka měla být v Lucerně v 5, byly skoro 4 a Eri, která slíbila, že jí udělá vlasy a makeup nikde. Nakonec dorazila, (byla někde s kámoškama, vlasy i makeup udělala (vypadalo to u nás i smrdělo jako v maskérně filmových hvězd.. nikdy jsem netušila, že máme doma tolik malovátek)!, hodila jsme autem Betku do Lucerny, protože hustě lilo a zničilo by jí to účes, a pustila jsem se do úpravy sebe. Ta mi nezabrala moc času, protože jsem si pouze namalovala chybějící obočí, na zbývající tři řasy na každém oku se nevyplatilo dávat řasenku, makeup nebyl, protože si ho Betka odnesla... nasadila jsem si paruku a zbývalo jenom vsoukat se do šatů. To se mi nakonec podařilo za vydatné pomoci Fafy a Eričky. Pak jsme se zdrželi asi 10 minut, protože Fafa hledal řidičák. Přemýšlela jsem, jestli nám skutečnost, že nemůže najít řidičák zabrání v účasti na plese, protože Fafa nemá rád nevyřešené věci a je schopný hledat, dokud to nenajde i za cenu toho, že se nikam nepůjde!
Nakonec jsem se do věci vložila já a řidičák mu našla - byl v jeho peněžence na obvyklém místě, ale překryt nějakou novou vizitkou :-)
V Lucerně by mohli zřídit saunu - zkonstatovala jsem, že se tam ohledně vedra, kouřma i vybavení snad nic nezměnilo od dob tátušky Husáka. Dokonce i mě, která jsem poslední dobou extrémně zimomřivá, tam bylo vedro.
Program byl ale fajn, promyšlený, bylo pořád na co se koukat.
Slavnostní proslov, stužkování, přípitek s profesory, předání darů třídním prof. (naše paní profesorka třídní dostala poukázku do lázní, porcelánový hrneček s pítkem a pruhovaný župan)- velmi vhodný dar, podle mého názoru - myslím, že každý profesor, který dovedl studenty k maturitě by měl dostat poukaz do lázní, ne-li rovnou do psychiatrické léčebny. Vždycky se program střídal s hudbou a tancem. Zaujalo mě předvedení latinsko amerických tanců - Betky kamaráda Honzy s partnerkou - 4. místo na MS! Byla jsem na něho hrdá!
Zatancovala jsem si s Fafou dva kousky, ale byla jsem maximálně otrávená, protože nám tancování spolu NIKDY nejde! Fafa je výborný tanečník, který v mládí vymetl všechny diskotéky a plesy v Tana, zatímco já jsem tancem nedotčená. Hráli rumbu a než jsem vůbec pochopila ten krok, Fafa už se mnou vytáčel kudrlinky a otočky a dělal různé nepravidelnosti v krocích. Přitom mi nahlas počítal do ucha: Ráz-a-dva, ráz-a-dva, RÁZADVA, OTOČKA-TEĎ!! Neboj, soustřeď se jenom na rytmus!!
Byla bych se ráda soustředila na základní krok, ale bohužel mi to vůbec neumožnil. Byla jsem úplně ztuhlá nervozitou, že nás možná někdo pozoruje, snažila jsem se pochopit vůbec základní krok, který jsem neuměla, zatímco se Fafa pokoušel o různé krokové variace.
Druhý kus nebyl o nic lepší - Charleston, a potom jsem to vzdala a šla si sednout. Zbytek plesu byl Fafa znuděnej, protože s ním nikdo nechtěl tancovat (Betka mu milostivě věnovala jeden tanec při sólech rodičů s maturanty), Eri tancovat nechtěla a já už potom taky ne. Tak jsme to tam nějak doklepali do 22:30, kdy měla vystoupení Betky třída. Bylo to nápadité a vtipné, ale pak už jsme jenom čekali na Betku, aby nám předala nějaké věci, a pak jsme šli asi v půl 12. domů. Fafa prohlásil, že příště musíme jít ještě s někým, že to byla nuda, protože neměl s kým tancovat ani s kým pít.
Nejhorší byla cesta k autu, které bylo zaparkované asi 500 m daleko. Erička měla boty s vysokánským podpatkem (já vím, že si pomyslíte něco o nevhodnosti takové obuvi pro 14letou dceru, ale zkuste sehnat něco rozumného, s mírným podpatkem, které by se jí navíc i LÍBILY, byly pohodlné a CENOVĚ DOSTUPNÉ!)a mě už taky pekelně bolely nohy, a navíc jsme vláčeli spoustu věcí.
No a nakonec jediná fotka, kterou jsme pořídili, i když jsem chtěla vyfotit víc fotek, ale Betka už se fotit nechtěla a navíc šaškovala, tak má smůlu a vypadáme tam takto: