a zároveň nová... lék - Paclitaxel
Ani jsem si předem nepřečetla příbalovej leták. Proč se dopředu znepokojovat něčím, co přijde (nebo třeba ani nepřijde)? Užívala jsem si každého dne, kdy jsem se cítila dobře a nač si otravovat život předem?
Se staženým žaludkem jsem nastoupila ráno v 8 hodin do ústavu radiační onkologie. Následovalo klasické natočení ekg, potom jsem šla k paní doktorce H., která se mě zeptala jak se cítím, odevzdala jsem jí výsledek z magnetické rezonance (mám trochu řídnutí kostí ale jinak je to v pořádku...mám prý užívat žvýkací kalcium) a zprávu nutriční terapieutky, pak mi řekla, že krevní testy jsou celkem v pořádku, akorát mám trochu sníženej hemoglobin a červené krvinky, ale že bílé krvinky /tudíž i imunita/ jsou sice pod normu, ale ještě to jde.
Pak mi řekla, že po téhle chemoterapii mě možná budou bolet klouby a brnět ruce a nohy, na bolest kloubů ale zabírá paralen.
Pak jsem nastoupila na stacionář, kde se podává chemoterapie.
Nejdřív jsem dostala premedikaci /dithiaden a dexometazon proti případné alergické reakci/ což trvalo asi hodinu, a pak mi dali infúzi paclitaxelu. Prý by se mohly objevit alergiecké reakce - dušnost, pocit horka v obličeji, svědění.. v první 1/4 hodině, mám jim to když tak ihned oznámit. Dívala jsem se na hodiny a snažila se moc si nepřipouštět nepříjemné pocity, ale čtvrthodina uplynula a nic se nedělo. Díky dithiadenu jsem byla ospalá a chvilkama jsem pospávala, a střídavě si četla Reflex. Infúze vlastního léku trvala 3 hodiny (takže celkem 4 hodiny i s premedikací), ale naštěstí jsem s sebou měla čaj v termosce a svačinu, tak jsem se nenapíchnutou rukou čas od času občerstvovala. Křeslo, ve kterém jsem seděla bylo polohovací, takže při zmáčnutí ovladače se vysunula podložka pod nohy a zároveň se opěradlo postupně sklapovalo do vodorovné polohy. Díky tomu všemu mi ty 4 hodiny docela utekly. Nedělo se nic zvláštního, akorát jsem měla trochu opici po tom dithiadenu.
Doma jsem něco snědla a pak jsem šla k Renči na canisterapii (terapie štěňátkem Jack Russel teriéra - Jackinkou). Jackinka mi důkladně olízala a okousala levou polovinu obličeje a předvedla mi pár nejnovějších kousků - vyskakování do vzduchu na zadních nožičkách a pád na záda, vyluxování plné misky masa za rekordní čas, aportíček vlašského ořechu, šplh po nohách a podobně. Zdržela jsem se hodinu, protože Renča se musela učit na zítřejší zkoušku, a šla jsem domů.
Doma si Erička vymyslela, že budem péct dort, a tak jsem se do toho pustily. Pak dorazil Fafa s Franckem ze SAPY (největší Vietnamské tržiště v Praze, přezdívané malá Hanoj, kde neplatí evropská pravidla silničního provozu a kde se dá sehnat všechno možné i nemožné...)a přinesli: velký pytel s jasmínovou rýží, krevety a nějaké zelené listy, pro které neexistuje českej název. Kluci se pustili do vaření, a do toho jsme my s Eri matlaly ten dort a krém. Pěkně jsme se tam ve čtyřech motali, ale nakonec se všechno zvládlo.
V 8 večer jsme usedli k večeři - bylo to vynikající - krevety v omáčce z vína, krůtí maso na kari (to jsem si nedala, bylo to moc mastné a moc kořeněné), zelené listy v osmahlé cibulce, jenom lehounce podušené, že zůstaly křupavé, k tomu výborná jasmínová rýže. Asi za hoďku přijela Juliette s klukama, a zůstali do půlnoci. Bylo to moc fajn, zasmáli jsme se, pokecali, akorát mi v noci bylo trochu blbě, protože jsem pojedla i trochu toho dortovýho krému, a na můj žaludek už to bylo dost silný kafe..
Ráno jsem se probudila asi v 7 hodin a tak jsem hodila Eričku na závody (sóla hip-hop) ve Vysočanech, pak jsem si šla lehnout a spala do půl 10.
Jinak se cítím docela dobře, akorát mám pocit horka v obličeji a když se kouknu do zrcadla, jsem tak jsem rudá, jak bych vylezla ze solárka. Možná že bych si přece jenom měla přečíst ten příbalovej leták ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat