už zítra

Den jako vymalovaný ve školní čítance. Ráno se probouzím do slavnostního poklidu, a zatímco zbytek rodiny spí, chystám si nejnutnější věci do nemocnice: dvoje pyžamové kalhoty, dvě trika, prádlo, přezůvky, sprchový gel, pasta, kartáček, homeopatické kapky, kapky z hlívy, citronovonný enukalyptus, několik nutridrinků, nezbytné dokumenty... stejně určitě na něco zapomenu... Venku je azuro, první květnový den se chystá připravit velkolepý nástup nejkrásnějšího měsíce v roce. A já se chystám připravit na nástup na chirurgii na Bulovku. Je odpoledne, návštěvní hodiny. Sedíme na zahrádce pod slunečníkem v místním bufetu, ucucáváme nealkoholické pivo Bavaria s divnou plechovou chutí. Oprýskané, už skoro ztrouchnivělé dřevné stoly a lavice, na kterých sedí kouřící pacienti a jejich blízcí, nízká budova ve tvaru kvádru, kde prodávají bagety, věnečky, trubičky a laskonky, pivo a kafe, se zdají být beze změny, vypadá to, že se tu zastavil čas. Betka si stěžuje, že bageta smrdí, a oba s Fafou si svorně stěžují, že něco ve vzduchu smrdí. To je ten rozkvetlej keř tady kousek od nás, vysvětluju jim ale nepomáhá to. Betka má teorii, že tady kousek odtud určitě leží mrtvá myš. Pohozenej starej bílej kýbl pod keřem a válející se papíry a obaly od jídla nedaleko jejich teorii docela nahrávají. Přeju si aby čas neletěl jako splašený. Anebo aby se hodně zrychlil a bylo už třeba pozítří. Povídáme si o případech, kdy doktoři omylem někomu amputovali něco jiného, jako třeba pravou ledvinu místo levé apod. Betka mi navrhuje, abych si z doktorů udělala srandu, a až přijdou po operaci na vizitu, tak abych se jich zeptala, jak dopadla ta operace slepého střeva ;-) Už je skoro pět, musím být v celou na oddělení. Loučíme se a Betka s Fafou odcházejí k autu. Já stoupám do třetího patra budovy chirurgie a moc nespěchám. V pokoji mám zatažené žaluzie, skrz které prosvítá odpolední slunce. Malý stolní ventilátor je puštěný na maximum a vrčí jako by odněkud z dálky přilétalo letadlo. Fajn že mám ten nadstandard. Je tu všechno co potřebuju, telka, internetové připojení, vlastní koupelna a wc, dokonce i malá lednička. Akorát je blbý že se tu asi s nikým neseznámím, když jsem sama na pokoji. Cítím divnou staženost na hrudi, jako před nějakou důležitou zkouškou. Zítra ráno mi naštěstí dají něco na uklidnění. Asi v půl šesté mi sestřička přinesla večeři. 3 krajíce chleba a kelímek s nápisem "pomazánka rybí - kvalita bez kompromisů" Výrobce - GURMÁN KLUB, s.r.o. Ale chutná to dobře a chleba je čerstvý. Složení radši nečtu, pardon doktorko Kateřino :-) Je večer.Z okna mám výhled na půlku Prahy a taky na velký javor hned u budovy. Zvenčí se ozývá cvrlikání ptáčků a světla v dálce pomrkávají ve tmě jako roztroušené šňůry zlatých korálků. Vysoko na šedomodrém nebi se rozsvítila Venuše. Tak uvidíme co nám přinese zítřek....Napadá mě část jedné staré písně: až dosud nám pomáhal Hospodin z milosti.. pomáhal nám Hospodin, pomůže i dále.