takže moje "mamární konzílium" včera vypadalo asi takto:
V ordinaci na mě čekali tři doktoři - paní Dr. Betlachová, která mě diagnostikovala a naposledy mě viděla 3.října minulej rok, paní Dr. Hesová, která se o mě starala během chemoterapie a chirurg - Dr. Fulík.
Nejdřív mě požádali, abych nahoře odložila, aby se mohli podívat jak se nález změnil. Moje prsa u paní dr. Betlachový způsobila záchvat nadšení, takže volala něco jako "úžasné, krása, nádhera!" a úplně zářila spokojeností. Připadala jsem si jako kdybych vyhrála soutěž o nejkrásnější poprsí České Republiky!
Po tomto vystoupení jsem se oblékla a dali jsme řeč. Levé prso půjde pryč i s uzlinami, a to, do jaké míry mi odstraní uzliny bude záviset na peroperačním vyšetření svodné uzliny (tj. během operace pošlou urychleně vzorek na histolku, kde udělají fofr vyšetření), a pokud tam najdou nějakou nádorovou buňku, tak mi vezmou uzliny z dalšího patra, pokud ne, tak odeberou jenom tu svodnou a nechají ty uzliny z vyšších pater být.
Ohledně pravého, dalo by se odebrat jenom část, ale spíš by mi doporučovali odebrání komplet žlázy, jednak protože ji mám tak hutnou, že se tam blbě zobrazuje cokoliv rentgenem i ultrazvukem, a potom i z estetického důvodu. Faktem je, že jsem na webu viděla nějaké fotky a fakt vypadá líp, když je pryč celé prso, než část. To prso je pak divně zdeformované, prostě nic estetického.
No a celá akce vypukne 1. května, kdy mě hospitalizujou a 2. května bude operace.
Pak mi ještě pan dr. z chíry vysvětloval nějaké detaily, ale byla jsem v takovém nějakém rauši nebo mlze, a tak jsem byla schopná vnímat tak napůl. Pak se mě ptal, jestli nemám nějaké dotazy, a já jsem odpovídala, že ne, že je mi všechno jasný. Starou belu mi bylo jasný! Ale v tu chvíli mi moje mozkové závity nějak ustrnuly a mozek mi zmznul v nějakém úsporném režimu. Asi jsem se ke všemu ještě přihlouple usmívala. Naštěstí zřejmě nejsem jediná, která se takhle chová, protože mi pan doktor podal papír s emailovým a telefonickým kontaktem, pro případ, že bych se chtěla na cokoliv zeptat.
Potom mi pan doktor říkal, že musím v den přijetí podepsat dva informované souhlasy ohledně operace, pro každé prso jeden. Prý chápou, že je to divné, ale musí to tak být.
Pak mi dali seznam předoperačních vyšetření, ekg mi natočila na místě sestřička, na rtg plic jsem si zašla do hlavní budovy, a pak už mi zbývá jenom gynda, krev a interní.
Pak se se mnou rozloučili, potřásli mi rukou a popřáli hodně štěstí. Byli fakt milí.
Já jsem jako v mlze došla na ten rentgen a jak jsem byla ještě pořád v tom rauši, tak jsem se v kabince svlíkla do půl těla a místo abych prošla těma těžkejma olověnejma dveřma do vyšetřovací místnosti, tak jsem otevřela dveře do čekárny a kdyby mě sestřička nezastavila, tak bych málem pacientům v čekárně předvedla striptýz pro chudé ...
Pocity mám smíšené, ještě není ten výsledek rentgenu. Ten bude zítra.
Taky vůbec netuším, co mě čeká, a jsem trochu zaskočená tím, že operace bude až za měsíc. Myslím, že se stačím do tý doby docela vystresovat.
Říkám si, už za měsíc bude všechno jinak...
Ale co člověk ví? Kolikrát nevíme ani co bude zítra touhle dobou... tak k čemu se trápit myšlenkama na to, co bude za měsíc.
Co bych vlastně chtěla? Vlastně jsem obrovsky vděčná za to, že jsem na tom tak jak jsem. na podzim jsem si ani netroufala pomyslet na to, co bude v dubnu. A vida - jsem tu, cejtím se fajn, nemoc ustoupila.
Tak ještě zejtra ten rentgen...snad bude ok... a víc jsem si už ani nemohla přát.
Žádné komentáře:
Okomentovat