myšlenky pod lineárním urychlovačem

do ozařovny se vchází mnasivníma posuvným olověnýma dveřma, které se pohybují na kolejnicích. Bzzzzz.... a už ozářená paní vyjde a paní xxx, pojďte si dál, vyjdu z maličké kukaně-převlékárny a vcházím do ozařovací místnosti.
Radiologický laborant antiseptickým přípravkem otírá plochu, nastavuje lehátko a už se můžu položit.
Levá ruka za hlavu do takového korýtka, šup, hlavu trošku doleva, nohy rovně, a už se nehýbejte.... Laborant mizí do svého úkrytu a urychlovač začne vydávat zvuky....11x pípne a potom cvak, cvak, cvak, bzzzzt, trrrrrrrr..... hlavice urychlovače okolo mě pomaloučku krouží jak nějaká planetka okolo slunce, juká na mě a svítí tenkýma červeným čárama a neviditelnýma paprskama, a ruka mi začíná pomalu dřevěnět a bolet, ale hýbat se nesmím, abych tu radiaci nedostala jinam. takže hezky vydržet... na co myslet? Myšlenky mi rotujou jak zběsilé... napadají mě divné věci... kdy už to konečně skončí? Dívám se na obrazovku umístěnou v levém rohu místnosti, kde je moje jméno a všechny technické údaje ozařování. Na tu dálku to nevidím, občas se tam oranžově zvýrazní nějaký číselný údaj.

A pak mě napadne, prostě se budu modlit. Tak si v duchu přehrávám všechny nemocné lidi, o kterých vím, je jich docela hodně, a o každém v duchu řeknu krátkou osobní modlitbu. Dostávám se do takového trochu meditačního stavu, a snad i než stihnu všechny vyjmenovat, už je konec. Takže díky i za tenhleten čas, který nemůžu fakt využít nijak jinak!

Dnes jsem přesně za polovinou, 13. ozářko, mám jich celkem 25. Ozařuje se ve všední dny. Sobota a neděle volno, a tuhle středu až pátek je odstávka, takže se neozařuje a jedu na Seč. Jupí!!! :-)