Ráno vypravování Vikiho do školy, pak vyrobím šťávu a uvařím 3 druhy čaje a poté, co provedu základní debordelizaci bytu, začínám vařit oběd. Je to tak trochu mučení, když vidím žlouťoučké uvařené brambůrky, jak se z nich kouří a představuju si, jak se do nich zakousnu a úplně cítím tu chuť. K tomu vepřové plátky s rajčatovou omáčkou. Všechno pekelně voní a já polykám sliny. S povzdechem si nalívám do skleničky řepnou šťávu.
Odpoledne jdeme s Eri k ortopedovi. Cestou míjíme bufet s teplými jídly a moje fantazie začne opět pracovat na plné obrátky. Před očima vidím - a to se podržte - vepřo - knedlo - zelo, to krásné bílé kyselé zelí, jak se spojuje s tou šťávou z masa, jak to voní a jak se z toho kouří! A jak do toho pomalu namáčím kousek toho nadýchaného knedlíku! A to jsem prosím vegetarián. Na maso jsem neměla chuť už dobrých 15 let!!
Žaludek se mi svíjí jako ždímaný hadr. Zaženu to hrnkem ledvinového čaje.
Naštěstí jsem měla celý den docela hodně pochůzek (s Eri na casting, tak dvě hodiny čekání, potom zpátky, pak zaplatit Vikiho horolezecký kroužek, pak ho tam odvést, na tu ortopedii, pak nakoupit a zpátky domů. Jsme docela grogy, večer ještě uklidit kuchyň, chvilka sudoku před spaním (vůbec mi to nešlo, asi moje mozkové buňky trpí nedostatkem cukru) a pak rychle spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat